Havran mezi Hady - mračna na obzoru

6.Kapitola: Hodina Lektvarů 1/2

Věnováno:Annie56349

Užijte si kapitolu.

„ Ještě jednou se omlouvám, co jsi potřebovala?" zeptala jsem se.

„Buďme spojenci."

.

„Cože?" nechápala jsem. Musela jsem vypadat jako totální dement, ale je fakt, že jsem nepochopila ani slovo z té dvojčlenné věty. Podotýkám dvojčlenné. Ona se jen usmála a vysvětlila. „Hele já se tu fakt vyznám a znám lidi a ty jsi Grindelwaldová. Nikdo si nedovolí ti něco udělat. Já budu tvůj spojenec v bitvě proti Tomovi a ty můj v boji proti Nesse." to zní ako výhodný obchod. Dvě mouchy jednou ranou. „Dobře, ale nejsi ty Blacková, neměla by jsi jí být neustále za zadkem jako ty ostatní kvočny?" zeptala jsem se. „Nejsem úplně Blacková... Víš můj otec mě stejně nesnáší. Má matka mě měla s jiným mužem. Jméno mi zůstalo, ale vždycky budu tak trochu vyděděnec." vysvětlila. Připadalo mi to podlé čistokrevné rodiny mají ve svých středech vážně odporné lidi. „Mám taky nevlastní sestru Walburgu, to je snad ještě horší vydání Ness. Měla být prvorozená dědička, bohužel v záznamech, ale stojí, že tou dědičkou jsem já." řekla ještě. Tak teď už to chápu.

V tu chvíli jsem dostala tik do oka. „Horší než Nessa, nevěřím že takovýto organismus ještě nevyhynul." pak jsem se usmála a natáhla ruku směrem k ní. „Agent Sára přijímá vaši nabídku na spojenctví Agente Cassiopeo!". Ona se zasmála a ruku přijala. „Agent Cass se hlásí do služby a těší se na další spolupráci!" zasalutovala. Já se zasmála a řekla jsem „Pohov vojíne!" Cass se se smíchem svalila na zem a já ji následovala.„Pojď, musíme Nesie zabrat druhou nejlepší postel." ušklíbla jsem se. Ona si jen spokojeně sedla na postel vedle té mé. Zatím co si Cass čistila zuby lehla jsem si na svoji postýlku a v pyžámku se zachumlala do peřinky. Když se Cass vrátila. Jen jsem zahuhlala „Dobrou..." a pak jsem se propadla do snu.

—•—•—•—•—•—•—•—•—•—•—•—•—•—•

Tenhle sen byl vážně podivný. Před sebou jsem viděla palouček. Byl mi až děsivě povědomý. Na paloučku stála lavička a před ní se nacházel stolek. Sedla jsem si na tu lavičku. Na stolku ležela snad stovka dopisů. Na jeden jsem šáhla. Projela mnou vlna energie. Otevřela jsem ho, když jsem ale chtěla přečíst text dopisu, rozpil se v jednolitou čáru inkoustu a omotal mi nohu. Chtěla jsem se vyprostit, ale nešlo to. Pak se sen rozmazal.

Zase jsem seděla na té lavičce. Tentokrát, ale seděl někdo vedle mě. Neměl obličej. Dotkla jsem se jeho ruky. Najednou jsem byla stržena do jakého si víru a věci kolem mě zešedly. Viděla jsem obličej toho muže. Svého otce. Najednou jsem ho cítila víc opravdově.„Ahoj." proťal ticho otec.Já se nezmohla na jediné slovíčko.Jen jsem civěla na jeho vlasy Peroxidové barvy a jeho bledou pleť, která byla až identická s tou mojí. Vzduch kolem se chvěl. Jeho postava jakoby problikávala mraky. Snažila jsem se něco říct. Z úst mi, ale vycházela jen pára. „Dávej si pozor na Toma Riddla." varoval mě pak se začal propadat do tmy a já se svalila na zem.
————————————————————
„Crrrrrrrrrrrrr!" pomalu jsem mžourala a rozhlížela se po pokoji. Spatřila jsem Cassin žlutý budík, který sebou házel jakoby mu za zadkem seděl třaskavej skvorejš. Jednoho jsem nám s Albusem přivezla domů. Bylo mi asi 7.Jmenoval se Fred, ale Albuse neměl zrovna v lásce. Pořád ho kousal a všechno mu zapaloval. Skvorejš ne Albus.
Teď žije v zapovězeném lese. Šli jsme ho tam s Albusem vypustit. Divím se, že s takovou ještě neposlal do lesa mě.

No každopádně jsem se vyhrabala ze svých krásných teploučkých peřinek a vzala jsem budík. Měla bych mu vymyslet nějaký jméno. Cass se ani nepohla. Ona si prostě spala dál... Vanesa s Anabelle už tu nebyly. Šla jsem s budíkem ke dveřím koupelny. Když jsem došla ke dveřím tak jsem obloukem hodila zvonící budík přímo na spící Cass. Budík začal skákat jako když mu u zadku držíte zapálenou sirku. Skákal a bzučel jako naštvaný roj včeliček. Skoro jsem měla chuť začít si zpívat Včelku Máju. A už to mám!
Jestli se ptáte co mám tak jméno pro budík. Bude to Včelka Mája. Udělám si z něho kamaráda. Alespoň se budu jako normální člověk bavit s budíkem a ne se sovou, která rozdává rady jako nějaký Gandalf.

Cass se můj způsob buzení asi nezamlouval tolik jako mě. Zírala na mě jak naštvaná panda, které sebrali bambus.Protože pandy rády jí bambus chápeš? Vidíš v tom ten skvělý joke? Ne? Tak to nech být...

„Ty malá hnusná opice. Ty ochechule prašivá. Až tě chytím tak si budeš přát, aby tě  ta tvoje sova včera ukousla celou!" Ječela a mávala nad hlavou zbraní, kterou se v tu chvíli stal můj plyšový medvídek. Podotýkám MŮJ.„Hele pana gumídka do toho netahej!" zakřičela jsem. Pana gumídka se nesměl dotknout ani Albus. Jednou mi ho chtěl vyčistit a musel se se mnou nakonec poprat ve spánku, abych mu ho dala. Ve dne se k němu nikdy nikdo nesměl přiblížit. Pamatuju si, že jednou k nám přivedl nějakého chlapa a zatím co si povídali jeho syn mě praštil a vzal mi pana gumídka. Tenkrát se u mě co mi Albus říkal poprvé probudila magie. Jinak jsem kouzlila jen ve spánku, jakoby byla magie spojená se vzpomínkami, které jsem neviděla. No, každopádně, ten kluk skončil z pořádnou boulí. Odmrštila jsem ho na druhý konec pokoje a poštvala na něj medvěda z lesa...Na moji obranu, byl to hajzlík. Zasloužil si to.

No švihla jsem rukou a pan gumídek mi přistál v ruce. Objala jsem ho a narovnala jsem mu čepičku. Uložila jsem ho do poličky nad skříní a zavřela ji. Nebyl to nějaký nóbl medvěd, popravdě, hnědá barva byla už dost zapraná, takže byl spíš šedý a místo jednoho oka měl knoflík, ale mě se líbil.

Zatímco jsem se brouzdala ve svých myšlenkách Cass vyskočila na svou postel a skočila mi na záda. Vyjekla jsem a pokusila jsem se ji setřást, ale ona mě převážila snažila jsem se to hůlkou nějak zachránit, ale mé kouzlo se odrazilo od zrcadla a narazilo do okna, které se rozbilo a voda vnikla dovnitř. Celé mokré jsme se vyškrábaly na nohy a úspěšně se nám povedlo okno opravit. Sice až na třetí pokus, ale úspěch.Pokoj byl mokrý, ale voda naštěstí zase odtekla oknem zpátky. Hmm...Zvláštní. Teď sedíme na zemi a koukám na sebe. Mokré a Obalené nějakými řasami. Propalujeme se pohledy a pak se naráz rozesmějeme.„Řekni mi, komu se povede vytopit pokoj!" smála se.„Nevím, ale myslím, že by se Albusíkovi asi nelíbilo, kdyby to zjistil." smála jsem se taky. Pak jsem nás mávnutím hůlky vysušila. Společnými silami jsme uklidnili pokoj a vyhnali jakousi chobotnici, která si evidentně spletla poštovní směrovací číslo. Pak jsme se pouze s pětiminutovým zpožděním vydaly na hodinu.

————————————————————

„A proto nikdy nezkoušejte jezdit na lyží-" vešli jsme do hodiny prifesora Křiklana. „Slečno Blacková jdete pozdě." podíval se na ní přísně.„Omlouvám se profesore, už se to nestane." když kývl na souhlas rozeběhla se do lavice úplně vzadu." Profesor se teď zadíval na mě.„Slečno? Můžete se nám představit?" Já jen polkla a začala jsem „Ahoj, jsem Sára Grindelwaldová, a prosím představte si, že jsem řekla něco chytrého a cool, protože mě nic nenapadá..." pak jsem se jen usmála a šla si za sborového smíchu sednout vedle Cass. I profesorovi cukaly koutky.

„Tak třído, letos jste se mi nepěkně rozsadili, třeba v Avery, vy ani náhodou nemůžete sedět s panem Blackem." profesor si zamnul ruce a řekl „Rozesadíme vás, slečno Blacková k panu Averymu, slečno Rousierová vy k panu Blackovi.........a nakonec slečno Grindelwaldová vy k panu Riddlovi." Otráveně jsem se zvedla a sedla jsem si do první lavice vedle Toma.„Tak třído,udělejte si lektvart ze strany 27 oznámkuji na konci hodiny. Jedná se o  těžký lektvar, jmenuje se Veritasérum.Vím že je o dost těžší než vše co jste doposud dělali, ale věřím že někteří z vás to zvládnou." mrkl na Toma. Cass vzadu si odfrkla.

Tom se jen ušklíbl a dal se do práce. Křikla dál něco drmolil o tom jak lektvar funguje. Já už vím, jak se ten lektvar dělá. Je to lehký. Ale bojím se těch účinků. Nevím co bych mohla vykváknout, ale asi by se to Albusovi nelíbilo. Recept jsem znala na zpaměti.
Tak jsem začala pracovat.
...

Doufám že se kapitola líbila😙