Havran mezi Hady - mračna na obzoru

5. Kapitola:Harry a Spojenec

Vešla jsem do společenské místnosti zmijozelu a vydala jsem se hledat svůj pokoj. Šla jsem chodbou a ž na konec kde jsem narazila na dveře s nápisem.

6. Ročník
Sarah Grindelwald, Casiopea la Reuge,Anabelle, Blacková,Vanesa A. Rosierová.

Při čtení posledního jména se mi obrátil žaludek. Né, to už radši půjdu bydlet k Tomovi.Dobře tak špatné to zase není, ale copak jsem chůva rozmazlených kachen co kradou šlehačku?

Vzala jsem za kliku a vstoupila do vnitř. Uvnitř byly čtyři postele se zeleno-stříbrnými závěsy. Všimla jsem si, že jsem tu jediná. Asi ještě dole oblizují Toma. Je mi ho vlastně trochu líto...Počkat vy jste fakt naletěli? Jasně, že není.Ještě bych mu přidala. Nejlepší postel byla určitě ta s oknem. Vzala jsem si kufr, který jsem našla u dveří a začala si vybalovat. Na okno jsem postavila klec se svým výrem Hermésem. Na mě se nedívejte! To jméno mu dal Albus, ale já ho zkrátila na „Harry". Takové jméno nikdo nemá, alespoň ne nikdo známý...

Harry se mnou komunikuje, jen když má náladu. Mluví mi v hlavě. A vy se divíte, že můj mozek funguje na gumových medvídcích. Oblečení jsem si uložila do skříně vedle postele a tu jsem zamkla kouzlem. Jen taková malá pojistka proti naší miloučké Nesie.

Knihy a učebnice jsem si dala do malé poličky nad postelí. Sedla jsem si do prostoru před oknem a vytáhla jsem si knihu. Otevřela jsem ji na mnou založené stránce a dala se do čtení.

Kniha pojednávala o podivných vlastnostech magie.Začetla jsem se pozorně do článku.

Kouzelníci, jakož i kouzelní tvorové, se od mudlů liší svým darem kouzlit. Není to, ale způsobeno tím, že by nebylo možné naučit mudlu čarovat. Aby jste to pochopili musíme zapátrat trochu v základech studii o vzniku magie. Teoreticky si to můžeme představit jako druhé srdce. To by v tom případě bylo umístěno zhruba v oblasti břicha. Je naplněné magii a z něho vychází magická energie. I mudlové toto „druhé srdce" mají. Jenomže není funkční. Probudit by ho mohla dávka magické energie a mnozí vědci zkoušeli v mudlech probudit dar magie. Mudla, který tento experiment absolvoval, skutečně magický dar získal. Ale jelikož jeho jádro spalo po celý jeho život, tak takovou rychlost nezvládl a tak zemřel na přehlcení magickou energii. Tyto pokusy byly proto v roce 1928 zakázány ministerstvem kouzel.

To je zajímavé, dalo by se to vyřešit tím, že by jsme toto aplikovali již na nemluvňata, ale u těch se nedá poznat jestli mají nebo nemají magický dar.

Uslyšela jsem klapnutí dveří, rychle jsem knihu schovala pod polštář. Abych pravdu řekla tu knihu mi půjčil Albus. Dobře, tak jsem si jí tak trochu „půjčila" sama. Ok, tak jsem ji čmajzla.Ale zkuste si mě zažalovat. Mám tolik palačinek, že uplatím každýho právníka.

Dovnitř vstoupila Vanesa s nějakou další holkou. Asi to bude Anabelle. Vesele si štěbetali.

„Tom je ták hezkej, všichni říkají, že je do mě na 100% udělanej." štěbetala Nessa. Ta druhá vochechule jí odpověděla „Kdo to říká?" zeptala se, vypadala na typ holky, co moc rozumu nepobrala.

„Jako kdyby ty jo..." poznamenal suše Harry. Uraženě jsem se na něj podívala „Takže najednou se bavíš?" hodila jsem na něj vyčítavý pohled a zadívala jsem se před sebe.

„An, říkají to přece všichni" šeptala výhružně. An se jen zděšeně přikrčila a řekla. „Jasn-ě, říkají to všichni, Van. Stoprocentně je do tebe udělanej." kníkala kajícně An. To je teda materiál. Jedna trpí pasivně agresivními reakcemi a druhá je tak zmanipulovaná, že pomalu neřekne ani vlastní jméno.

Za nimi se šinula poslední dívka a ve tváři měla vepsaný hněv. „Jak si to mohla udělat?!" prstem  ukázal na Nessu a propalovala ji pohledem.„Víš ráda bych řekla, že mě to mrzí..." řekla naoko kajícně Vanesa.  „No tak to řekni Ness." pronesla dívka.„Říkám že bych ráda." odpověděla Ness. A v tu chvíli jsem to nevydržela a vyprskla smíchy.

Smála jsem se tak nahlas, že to musel slyšet i Albus.V tu chvíli jsem se stala trnem v oku Vanesy Rosierové. Dostala do oka tik a vypadala, že se zhroutí.„Ty! To je nejlepší postel v pokoji!" zakřičela.„Seber se a vypal!" já se na ni usmála jako gumídek na hnoji a řekla jí„Ale tohle není nejlepší postel v pokoji!" podívala se na mě a zeptala se„ Tak kde je" v tu chvíli jsem jí neverbálně podkopla nohy a řekla „Nevím, ještě jsem ji nenašla, ale podle tvého výrazu soudím, že na zemi není.

Vanesa se ušklíbla „co budeš dělat, až tě nahlásím za ublížení na zdraví?" já jsem neodpověděla a šla jsem ke dveřím vedoucím do koupelny. „Hele já s tebou mluvím ty náno!" vřískala dál Vanesa.Pomalu mi docházela trpělivost.„A já tě bohužel musím stále poslouchat. Navíc za ublížení na zdraví bych měla žalovat spíš já tebe. Ty tvoje kecy mi provrtali dírku do mozku a ruší tam moje gumídky." zavrčela jsem a dál jsem si čistila zoubky. Tahle kráva mě jen tak nerozhází. Vycenila jsem zoubky a vrátila se zpět do pokoje. Vanessa s Anabelle si cosi špitaly a mířily do koupelny. Slepice. „Alespoň se k sobě budete hodit..." zabrblal Harry. „Hele ty opeřený pako. Jestli nezmlkneš tak tě jí daruju." pohrozila jsem mu.„Ale prosím tě, vždyť by se ti stýskalo..." odvětil Harry.

Pohladila jsem to střapaté pako po hlavě a popřála mu dobrou noc. S hlasitým povzdechem jsem sebou plácla do peřin. Cass na vedlejší posteli se na mě usmála a zeptala se „Můžu si přisednout?" Takže se zase nevyspim.„Jo, jasně to zní mnohem lépe než spánek." podotkla jsem sarkasticky.„Neremcej." vložil se do toho Harry.„Neremcám." odpověděla jsem mu.„Ale remcáš, moc dobře slyším jak remcáš!" dotíral Harry. „Ty jsi takový-" v tom mě ale přerušil „Ať už jsem jákýkoli, nemyslím si, že je zrovna normální na ni už tři minuty koukat." Sakra.Nesnáším když má pravdu.

Cass mi mávala dlaní před očima a volala na mě.„Promiň, zamyslela jsem se.„Tvoje sova taky. Je to zvláštní..." podívala jsem se na Harryho „Harry? Ale, to je jen trochu přerostlé kuře." řekla jsem to schválně tak nahlas, aby to nemohl přeslechnout.„Ty jedna malá-" s úsměvem jsem ho pohladila po hlavě. V tu chvíli mě kousl.„Au!"vykřikla jsem.

Harrymu se zlomyslně zablesklo v očích.„To bolelo ty opeřená kachno." křikla jsem po něm.„Jestli se mi chceš omluvit, v což doufám. Tak vím, že o omluvách toho moc nevíš hvězdičko. Takže ti to vysvětlím. Další urážka není omluva." Vysvětloval mi to jako naprostý idiot.„Grrrr..." vrčím na něj.„No jen si zavrč Vlčátko, řekl bych, že ti stoupá kouř z uší." Nádech výdech.

Sovu budeš v následujících letech ještě potřebovat. Ne že by z něho nebyla dobrá večeře.„No, dnes nemá svůj den..." vysvětlila jsem to kousnutí.„ Ještě jednou se omlouvám, co jsi potřebovala?" zeptala jsem se.

„Buďme spojenci."

Ahojkyyyyyy! Jak se tady máte? Jo, já dobře. Právě jsem v hodině přírodopisu dopsala kapitolu.
Tak se mějte fajn. Jezte gumídky a buďte hodní na palačinky.

Čauky
Mňauky!