Dad in problems. [5SOS]

22.část

"Lucasi?" naštval se a povalil mě na postel.
"Přestaň, notak," snažila jsem se ho odstrčit.
"Jak jsi mi řekla?" zeptal se.
"Lucasi," odpověděla jsem.
"Emily, nechtěj mě naštvat," jeho výraz byl strašný, ale cukal mu koutek pusy, musela jsem se tomu pousmát.
"Zlato, jsi tak roztomilý, že i když se zlobíš, vypadáš strašně nevině," řekla jsem.
"Notak Em, ber mě aspoň trochu vážně," lehl si vedle mě.
"Když to nejde," zasmála jsem se.
"Převleč se, někam tě vezmu," usmál se.
"Mně se nikam nechce," odpověděla jsem.
"Přece tady nechceš být pořád zavřená," řekl.
"To mi problém nedělá," usmála jsem se.
"Notak, nebuď líná," šťouchl do mě.
"Budu," odpověděla jsem.
"Otázka," začal Luke.
"Jaká?" zakroutila jsem hlavou.
"Já nebo Cal?" zeptal se.
"To myslíš vážně?" nechápala jsem.
"Odpověz," usmál se.
"Sám víš co bych ti řekla," odpověděla jsem.
"Já vím, ale chci to slyšet od tebe," řekl.
"Jasně že ty," zakroutila jsem hlavou.
"Tak pojď jdeme," odpověděl.
"Můžu se převléct?" zeptala jsem se.
"To můžeš, ale tady," řekl.
"Cože? Jsi blázen?" vykulila jsem oči.
"Ber to jako zkoušku, pro nás oba," odpověděl.
"Promiň, ale příjde mi to nevhodný, to radši půjdu v pyžamu," naznala jsem.
"Ty taky nepochopíš vtip," zasmál se.
"Mluvil jsi o tom přesvědčivě," oddechla jsem si.
"Neboj se," řekl a já mířila do šatny.
Co si vzít na sebe? Hm.
"Hej jak je venku?" vykoukla jsem ze dveří.
"Dvacet pět stupňů," usmál se.
"To tu nikdy není zima?" zeptala jsem se.
"Ani ne," zazubil se.
"Fajn," naznala jsem a zalezla jsem zpátky. Zvolila jsem růžové šaty bez ramínek s černou mašlí a lodičky. Své neposlušné vlasy jsem se snažila žehličkou narovnat, stejně mi to k ničemu nebylo, vzala jsem si gumičku a ozdobila jsem svůj cop mašlí. Růžovými stíny a řasenkou.
"Emily, jdeš?" křikl na mě po hodině Luke.
"Promiň, já jen, už běžím," odpověděla jsem.
"Sakra, proč mi to děláš ještě těžší," usmál se.
"Promiň," řekla jsem provinile.
"Jsi krásná, neomlouvej se, jdeme," odpověděl.
"Děkuju," usmála jsem se.
"Jak jsi věděla, že plánuju restauraci?" zeptal se.
"Já to nevěděla, vážně ne," odpověděla jsem.
"Tak pojď," propletl si se mnou prsty.
+++
"Co si dáš?" zeptal se Luke.
"Já nevím," pokrčila jsem rameny.
"Tak co, objednám ti velký zmrzlinový pohár a ani ho nesníš," usmál se.
"Když ho po mně dojíš?" odpověděla jsem.
"Domluveno," naznal.
"Tak jo, dobře," řekl a objednal.
+++
"Já už vážně nemůžu," řekla jsem.
"Ještě tu trochu," usmál se.
"Nene," přesunula jsem misku k němu.
"Jsi od toho stejně špinavá," zasmál se.
"Hele, ty taky vypadáš jako klaun," odpověděla jsem.
"Snad to není tak strašný," naznal.
"Nic nebudu říkat," pousmála jsem se a Luke začal dojídat ten obří pohár.
Procházeli jsme se parkem a byli jsme na cestě domů.
"Už to bude teď vše v pohodě?" zeptala jsem se.
"Bude, úplně všechno," usmál se.
"Tak to je dobře," naznala jsem.
"Ještě ti dlužím výlet," odpověděl.
"Kam?" zeptala jsem se.
"Uvidíš," usmál se.
Mířili jsme k naší vile, byly tam otevřená vrátka na zahradu.
"Sakra, co se tam stalo?" zeptala jsem se.
"Nikam nechoď," zastavil mě.
"Ale, co když se tam něco stalo?" podívala jsem se na něj.
"Nic se tam nestalo Emily," chytil mě za ruku.
"Nemůžeš vědět, jestli se tam něco nestalo," odpověděla jsem.
"Jestli tam půjdeš, zkazíš si překvapení," upřeně se na mě díval.
"Fajn, dobře, jdeme dveřmi," naznala jsem.
"Díky," zazubil se.
+++
"Luku, co se tam děje?" zeptala jsem se, když jsem slyšela druhou ránu.
"Emily nevšímej si toho," usmál se.
"To jsi mě teda uklidnil," odpověděla jsem.
"Zlato, nic špatného se tam neděje," řekl.
"Sakra Michaeli, podrž mi ten žebřík a ty Ashtone jdi do auta pro další věci," rozdával Cal povely.
"Kam s tímhle?" slyšela jsem Ashtona.
"Jestli to rozbiješ kámo, Luke tě zabije," ozval se Michael.
"Stejně nechápu k čemu to je, je to divný," naznal Ashton.
"Co když si něco udělají, sám to slyšíš," řekla jsem.
"Nic si neudělají, doufám," objal mě.
"Pak by to ještě bylo na mě," odpověděla jsem.
"Ježiši Cale, kam to dát? Vymáčkni se prosím, než uletím," křikl Ashton.
"Počkej," odbyl ho.
"Tak pojď, neřeš je a jdeš si dát relaxační vanu," nadzdvihl Luke obočí.
"To zní dobře," usmála jsem se.
"Tak já ti jí připravím," odpověděl.
"A půjdeš si jí dát se mnou," řekla jsem.
"Jsi si jistá, že to tak chceš?" zeptal se.
"Asi jo," usmála jsem se.
"Asi nebo určitě?" naznal.
"Necháme to na později, teď mám hlad," rozlouskla jsem to.
"Nic jíst nebudeš, součást překvapení," odpověděl.

Děkuju za přečtení.. :D jaký máte názor? Divné? Jste skvělí! Děkuju vám za podporu, komentáře, votes, mám vás ráda! ♥ luf ya x