Dad in problems. [5SOS]

12.část

"Věříš mi to vůbec?" zeptal se po chvíli mlčení. Nevěděla jsem co mu říct, jak se zachovat, abych to všechno ještě nezhoršila. Zhluboka jsem se nadechla.
"Já, děkuju, že jsi upřímný," odpověděla jsem.
"A věříš mi to? Věříš mi, že mám city?" ptal se.
"To se dá zjistit," odpověděla jsem a zkoušela jsem mu nahmatat tep. Měl ho zběsile rychlý.
"No?" pousmál se.
"Jo, věřím," přikývla jsem.
"To jsem rád," odpověděl.
"Mám tě ráda," řekla jsem.
"Jen ráda?" zeptal se.
"Já, no, ne, asi, já, ne, jen," nedokázala jsem se vymáčknout.
"Emily," podíval se mi do očí.
"Když mi to zvládneš říct ty, tak já taky, miluju tě," odpověděla jsem.
"Děkuju, že jsi ke mně upřímná," objal mě.
"Ty jsi ke mě taky upřímný," usmála jsem se.
"Snažím se, co to jde," řekl.
"Zajdeme do toho parku?" zeptala jsem se.
"Dneska se ti chce?" zasmál se.
"Jojo," odpověděla jsem.
"Já už jsem venku dneska byl," naznal.
"To je tvůj problém," řekla jsem.
"Objednáme si pizzu a půjdeme až potom," usmál se.
"Dobře teda," odpověděla jsem a šla jsem do pokoje.
"Emily," objal mě Calum.
"Jsem v pohodě," usmála jsem se.
"Já se bál, že si něco uděláš," pošeptal.
"To bych bez rozloučení neudělala," pokoušela jsem se o vtip.
"Nedělej si srandu," odpověděl.
"Promiň," řekla jsem.
"V pohodě," zasmál se.
" Ale popravdě, přemýšlela jsem o tom," pousmála jsem se, úsměv ze tváře mu zmizel.
"Emily, notak," odpověděl.
"Neboj se, nic si neudělám, slibuju," objala jsem ho a dala jsem mu pusu na tvář.
"Dobře," pousmál se.
"Pizza už je na cestě," přišel Luke.
"Ty hajzle, hlídej si jí a pořádně," ukázal na něj Calum.
"Něco mi ušlo?" zeptal se.
"Vždyť ona se málem zabila!" křikl.
"Calume, v klidu," uklidňovala jsem ho.
"To není v klidu," odpověděl Cal.
"Já tu pořád starším, tak lehce se mě nezbavíte," usmála jsem se.
"Jak zabila?" zeptal se Luke.
"Jen jsem na to chvíli myslela," odpověděla jsem.
"Budu si tě hlídat," objal mě.
"To můžeš," usmála jsem se.
"Slib mi, že už na to nikdy nepomyslíš," pošeptal mi.
"Slíbím, ale i sliby se dají porušit," odpověděla jsem.
"Notak Emily," zamračil se.
"Neboj se," položila jsem si hlavu na jeho hruď.
"Sakra Em, já se o tebe bojím," odpověděl.
"Nemusíš se bát, když jsi tady se mnou," usmála jsem se.
"Já vím," pohladil mě po tváři.
"Tak vidíš," řekla jsem.
+++
"Jdeme do toho parku," zasmál se Luke.
"Mně už se ani nechce," zakroutila jsem záporně hlavou.
"Jak nechce?" nechápal.
"Neměl jsi náhodou dneska něco zařizovat?" zeptala jsem se.
"Večer letím do LA, jen se ujistit, že je tam vše v pořádku a taky, že tě otec nehledá," usmál se.
"Víš co? Poletím s tebou a vyřešíme ten účet," řekla jsem.
"Nikam se mnou nepoletíš, ještě se ti něco stane," pohladil mě po tváři.
"Ale já chci," naznala jsem.
"Prostě ne, dokud se neujistím, že je vše v pořádku," odpověděl.
"Dobře, fajn, přesvědčil jsi mě," pousmála jsem se.
"To je dobře," řekl.
"Budu tu s Calem," naznala jsem.
"Jo, ten tě pohlídá," usmál se.
"To bude stát za to," zasmála jsem se a Luke si začal balit kufr.
+++
"Zlato, dávej si na sebe pozor," objala jsem ho.
"Budu," usmál se.
"Budeš mi chybět," řekla jsem.
"Ty mně taky," dal mi pusu na čelo.
"Cale, dávej mi na ní pozor," usmál se Luke a nastoupil do auta.
"A je pryč," řekl Cal.
"Sakra, co když se mu něco stane?" zeptala jsem se.
"Jede s ním i Ashton, v klidu," usmál se Cal.
"Já vím, ale i tak," odpověděla jsem.
"Co by se mu mělo stát?" zeptal se.
"Já nevím, může se stát cokoliv," řekla jsem.
"Buď v klidu Emily," pousmál se.
"Tobě se to řekne," sedla jsem si na sedačku.
"Tak něco spolu podnikneme, hm?" zeptal se.
"Ale co?" řekla jsem.
"No o něčem bych věděl," pousmál se.
"Já už ti říkala, že ne," odpověděla jsem.

Woah, něco se blíží. :D 3:) Děkuju za přečtení, mám vás ráda lidi ♡ co myslíte? Bude něco? Mm 3:) jste úžasní :') ily.