Dad in problems. [5SOS]

21.část

"Dobré ráno, jak se má moje zlobivá princezna," probudil mě Lukův hlas.
"Dobré," převalila jsem se na druhou stranu.
"Pozor, ať nespadneš," zastavil mě Luke.
"Díky," pousmála jsem se.
"Co to mělo včera být?" zeptal se.
"Nevím o čem mluvíš," odpověděla jsem.
"Mám ti to připomenout?" nadzdvihl obočí.
"To není špatný nápad, ale nech si to na jindy," prohrábla jsem mu vlasy.
"Zákeřná," zakroutil hlavou a políbil mě, jen na malou chvilku, to udělal schválně.
"Nezasloužím si lepší pane Hemmings?" zeptala jsem se.
"Nezáleží to i na mně?" pousmál se.
"Notak, Lukey," udělala jsem psí očka.
"Neříkala jsi, že nechceš spěchat?" nadzdvihl obočí.
"To je možný, jenže malá pusa tomu neuškodí," odpověděla jsem.
"Tu už jsi dostala," pohladil mě po tváři.
"Ty jsi zákeřnej dneska," stoupla jsem si a odešla jsem do kuchyně.
"Dobré ráno," usmál se Cal, vypadal vážně šťastně.
"Dobré, stalo se něco?" zeptala jsem se.
"Mělo by?" odpověděl a donesl mi čaj.
"Díky, nevím usmíváš se jako sluníčko," řekla jsem.
"Jen jsem někoho včera potkal," usmál se.
"No vidíš, přeju ti to," objala jsem ho.
"Snad to výjde, to je něco jako ty a Luke, když jsem jí viděl, cítil jsem se tak jinak, divně," odpověděl.
"Co já a Luke?" nechápala jsem.
"Taky do tebe byl blázen, ale strašně se bál ti to říct, nevěřil jsem mu, a teď nevěřím sobě, copak jsem se nějak zbláznil, že jsem se zamiloval?" pousmál se.
"Každý se může změnit," řekla jsem.
"I já? To si nemyslím," zakroutil hlavu.
"Aspoň trochu si věř, zvládneš to," odpověděla jsem.
"Díky za tu podporu," usmál se.
"Není zač," řekla jsem.
"Nechceš snídani?" zeptal se.
"Ne, jen nevíš, jestli Luke už něco nedělal?" odpověděla jsem.
"Vůbec jsem ho tu neviděl," řekl.
"Tak díky," usmála jsem se a mířila jsem do kuchyně, našla jsem toasty, které jsem strčila do toho divného přístroje. Vytáhla jsem nutellu a burákové máslo, všechno jsem to položila na tác a šla jsem za Lukem, který se ještě válel v posteli.
"Budíček," usmála jsem se.
"Nene, snídaně do postele?" zeptal se.
"Ty mi je nosíš pořád, tak je řada na mě," odpověděla jsem.
"To jsi nemusela," řekl.
"Ale jo," pousmála jsem se.
"Pojď ke mně," objal mě.
"Najednou?" zeptala jsem se.
"Notak, už přestaň," usmál se a opatrně mě políbil.
"Jsi roztomilý, když si myslíš, že se zlobím," odpověděla jsem.
"Emily, ty jsi neskutečná," zasmál se.
"Co?" nechápala jsem.
"Ty si na každým najdeš něco pěknýho," řekl.
"Na každým ne," pousmála jsem se.
"Na mně jo, i když jsem haj.." položila jsem mu na pusu ruku.
"To neříkej, prosím," odpověděla jsem.
"Proč? Je to pravda Emily," zakroutil hlavou.
"Miluju tě, ať jsi jáký jsi," pohladila jsem ho po tváři.
"Budeš se se mnou jen trápit Em," odpověděl.
"Ale zvládneme to," podívala jsem se mu do očí.
"Miluju tě," objal mě.
"Nikdy tě neopustím," usmála jsem se.
"To taky nechci," odpověděl a políbil mě.
"Lepšíš se," řekla jsem.
"Děkuju," naznal.
"Tak dobrou chuť," vzala jsem tác ze stolku.
"Takovou obsluhu si ani nezasloužím," pousmál se.
"To máš za tu pusu a jako omluvu za včerejšek," odpověděla jsem.
"Neomlouvej se, jen sis mě vyzkoušela," zastrčil mi trčící pramen vlasů za ucho.
"A tu zkoušku jsi zvládl, i když, trochu jsem pochybovala," pousmála jsem se.
"Neskutečně jsi mě provokovala," zamyslel se.
"Myslíš, že ty mě ne? Si tady nahý běháš po pokoji," jemně jsem ho bouchla do hrudi.
"Nojo, já vím," zasmál se.
"Nebyl to zrovna nejhorší pohled," pousmála jsem se.
"Nezdáš se," šťouchl do mě.
"Přestaň," začala jsem se červenat.
"Jsi roztomilá," pohladil mě po tváři.
"Lucasi, přestaň," odpověděla jsem.

Děkuji za přečtení, další díl očekávejte ve čtvrtek nebo v pátek. Znáte to, hodně školy. Mám vás ráda, děkuji za všechno. Co myslíte? Jak to bude dál? Všechno dobré nebo ne? :) ♡ ily.