Dad in problems. [5SOS]

1.část

"Dám Vám cokoliv, co chcete, řekněte si," dohadoval se otec s nějakým klukem, takhle to bylo posledních pár dní pořád. Vešla jsem do dveří a popřela jsem se o jejich trám, můj otec není zrovna nějak úžasný, spíš naopak, je jednou nohou v kriminále. Ale máme spolu celkem dobrý vztah.
"Cokoliv?" ujistil se a napil se vody.
"Ano, cokoliv," odpověděl a čekal o co si řekne, beztak o prachy, vždycky chtějí všichni jen prachy.
"Chci jí," ukázal na mě prstem.
"Cože? Nikdy," vypískla jsem. Byla jsem jeho jediná dcera, nemohl mě jen tak prodat, nebo jen dát někomu, koho jsem nikdy v životě ani neviděla.
"Dobře," podali si ruku.
"Co? Jako vážně? Ty mě tady jen tak prodáš někomu, koho ani neznám a nikdy jsem ho neviděla?! Jak si to představuješ, nesnáším tě!!!" křikla jsem.
"Padej si sbalit," odpověděl klidně.
"S radostí," řekla jsem a zamkla jsem se do pokoje. Vytáhla jsem si kufr a začala do něj házet všechny možné věci. Vždyť já ani nevím kam pojedu a jak dlouho tam zůstanu.
"Notak otevři," klepal na dveře ten kluk, jeho hlas byl tak drsný, naháněl mi až strach. Beze slova jsem otevřela.
"Máš tam věcí, jako by jsme jeli na Severní pól," nadzdvihl obočí.
"To vadí?" odsekla jsem, nechtěla jsem s ním mít nic společného.
"Ne, budeš mít velký prostor v pokoji, vem si co uneseš," zasmál se. Po několika minutách jsem sešla schody do předsíně.
"Jedeme," prolomil ticho.
"Fajn," odpověděla jsem, na otce jsem se ani nepodívala, jen se mě sprostě zbavil.
"Kam jedeme?" zeptala jsem se po několika minutách cesty.
"Myslíš, že ti to řeknu?" nadzdvihl obočí.
"Doufám, že jo," odpověděla jsem.
"Na letiště," řekl.
"A potom?" zeptala jsem se.
"Do Sydney," odpověděl.
"Tam bydlíš?" další moje otázka.
"Co se pořád ptáš?" podíval se na mě.
"Nemám co jiného na práci," naznala jsem.
"Bydlím," usmál se, on se usmál, takový tvrďák a on se směje, to se mi snad něco zdá.
"To je daleko," odpověděla jsem, sedli jsme si do soukromého letadla naproti sobě.
"Za chvíli si na toho hajzla ani nevzpomeneš," naznal.
"Je to hajzl, jenže pořád to je můj otec," řekla jsem.
"U nás ti bude líp a neboj se, já se tě ani nedotknu," odpověděl.
"U vás?" zeptala jsem se.
"Bydlím s kámošema, jsme čtyři," objasnil.
"Aha," řekla jsem, chvíli jsem přemýšlela co tam vlastně budu dělat, nudit se? To asi ne, při představě co se mnou asi budou dělat se mi chtělo zvracet. Vzlétli jsme a já viděla LA pod sebou.
Konečně jsem se přivedla k lepším myšlenkám. Začala jsem si ho prohlížet. Nebyl nějak moc extrémě pěkný, takový průměr, mírně nadprůměr. Měl blond vlasy vyčesané nahoru, pomněnkové oči, ďolíčky ve tvářích a úzké rty, trochu mě zarazil piercing v jeho spodním rtu, vždycky jsem chtěla piercing v obočí, jen jsem se bála, to zkusit.
"Co mě tak skenuješ?" zasmál se.
"Já jen, že nejsi tak ošklivý, jako jsou jiní mafiáni," řekla jsem.
"Jak si to mám přebrat?" zeptal se.
"Jak chceš," pousmála jsem se.
"Jak se vůbec jmenuješ?" přemístil zrak od časopisu ke mně.
"Chytrý brát si domů holku a nevědět jak se jmenuje," odpověděla jsem.
"Netrap mě," udělal psí očka, byl strašně roztomilý, sakra vzpamatuj se holka, tvůj otec mu tě sprostě dal, nemůžeš myslet na to jak je pěkný nebo roztomilý.
"Emily," řekla jsem.
"To je pěkný," naznal po chvíli.
"A ty?" zeptala jsem se.
"Jsem Luke," podal mi přes stůl ruku.
"Mafián Luke," opravila jsem ho.
"Notak já nejsem tak moc mafián," pousmál se.
"Tak proč jsi mě chtěl? Zrovna mě? Mohl sis vzít peníze, ty chce každý," řekla jsem.
"S ním by jsi se jen dál trápila, v Sydney ti bude líp," odpověděla jsem.
"Ty jsi hloupý," bouchla jsem ho.
"Já vím, že ti bude líp, jo taky nejsi k zahození," pousmál se na mě a sedl si vedle mě.
"Tak díky," urazila jsem se, až teď jsem si uvědomovala, že budu daleko, daleko od mých přátel, ale daleko od svého otce.
"Ty brečíš?" zeptal se.
"Ne," odsekla jsem a dívala jsem se z okénka, ještě se tak blbě ptá.
"Jen mi věř," objal mě,co se to sakra děje mafiáni nemají city.

Příběh trochu z jiného soudku. Snad se bude líbit. Další díl uvidíme podle úspěchu u vás. :)
Btw. Tenhle příběh jsem vymýšlela v hodině matematiky, berte ho s rezervou. Kuju ^_^ ily