Dad in problems. [5SOS]

2.část

"Proč bych měla? Říkal jsi, že se mě ani nedotkneš," odpověděla jsem.
"Tak jsem to nemyslel," řekl.
"Já vím jak jsi to myslel a co ti tví kamarádi?" zeptala jsem se nervózně.
"Nedám jim tě, měl jsem to v plánu, ale nemusíš se bát," objal mě ještě pevněji.
"Nevěřím svým očím ani uším, mafiáni neznají soucit," řekla jsem.
"Už jsem ti říkal, že nejsem tak moc mafián," odpověděl.
"To bude asi tím," pousmála jsem se.
"Bude lepší, když na otce zapomeneš," naznal.
"Lehce se ti to řekne," posmutnila jsem.
"Já vím, že jo, taky vím, že nikdy úplně nezapomeneš,"  odpověděl.
"Jaktože to víš?" zeptala jsem se.
"Vlastní zkušenosti," řekl.
"Co se stalo s tvými rodiči?" schoulila jsem se k němu do klubíčka.
"Měli si vybrat, buď dost slušně vydělávající firma nebo já," řekl.
"A oni si vybrali firmu," dořekla jsem za něj.
"Jo," odvrátil pohled.
"A co bylo s tebou?" zeptala jsem se.
"Bylo to před rokem, našel jsem si slušnou práci, dostačující bydlení a potom i uchýlné kamarády, všechno bylo v pohodě," pousmál se.
"Ale?" řekla jsem.
"Co ale?" nechápal.
"Vždycky to má nějaký ale," objasnila jsem.
"Možná ti to řeknu někdy později," pohladil mě po tváři.
"Nepůsobíš na mě nějak špatně, spíš jen jako starší brácha," řekla jsem.
"Starší? To asi těžko," zasmál se.
"Jojo, vždyť je ti nejmíň dvacet," odpověděla jsem.
"Bude mi devatenáct," řekl vážně.
"Jeej, zdání klame," poškrábala jsem se ve vlasech.
"To asi jo," zasmál se.
"To bude tím piercingem," řekla jsem.
"Ne, to ne," odpověděl.
"Jak moc to bolelo?" zeptala jsem se.
"Moc ne," pousmál se.
"A studí tě to?" zkoumala jsem dál jeho rty, které byly strašně úzké a světlé.
"Proč máš tak divné otázky?" zasmál se.
"Tak moc divné nejsou a jsem jenom zvědavá," odpověděla jsem.
"Chceš zkusit, jestli studí?" zeptal se.
"Ne, díky obejdu se bez toho," usmála jsem se.
"Jak myslíš," řekl.
"Možná někdy příště," odpověděla jsem.
"Byla by tu nějaká šance?" zeptal se.
"Možná, někdy," naznala jsem.
"Fajn, trochu se prospi, ještě poletíme třináct hodin," řekl a hodil na mě svoji mikinu.
"Děkuju," usmála jsem se a cítila jsem z ní jeho vůni.
"Vážně by jsi měla spát," pozoroval mě.
"Já nemůžu, ono to strašně pěkně voní," odpověděla jsem.
"Aha, chceš podat deku?" zeptal se.
"Ne, to je v pohodě," řekla jsem.
"Jak myslíš," usmál se.
"Mohl by jsi mi říct jak to před rokem bylo, co bylo dál," pošeptala jsem po chvíli.
"Nevím, jestli by jsi to chtěla slyšet, ještě by jsi mi utekla," odpověděl.
"Neutekla, stejně nemám kam," řekla jsem.
"Kluci často chodili do baru, tak jsem šel jednou s nima, no ožral jsem se a byl jsem v obklopení holek, no a začal jsem si to užívat, chodil jsem tam skoro pořád," začal.
"Teď se tě začínám bát," odpověděla jsem.
"Byl jsem tam půl roku pečenej vařenej, už se mírním, měsíc jsem tam nebyl, to je úspěch," řekl.
"Tak jak ti teď říkat? Pane uchýle, Luku, mafián Luke?" zeptala jsem se.
"To není tak vtipný, já se snažím zbavit závislosti, teď to půjde taky těžko," usmál se.
"Proč by to mělo jít těžko?" zeptala jsem se.
"Protože budeš se mnou v jednom pokoji, spát ve stejný posteli a všechno," odpověděl.
"Bude to zajímavý," řekla jsem.
"Pokud se neopiju, nebo pokud mě nebudeš provokovat, není problém," usmál se.
"To abych tě hlídala," naznala jsem.
"Jo, to by bylo  fajn," odpověděl.
"Jen díky rodičům se z tebe stalo tohle," řekla jsem.
"Jak to myslíš Em?" zeptal se.
"Že kdybys nebyl uchýlný nadržený prase, tak bych s tebou šla i dobrovolně," odpověděla jsem.
"Nejsem tak moc mafián, jak už jsem říkal," pousmál se.
"Proč si to myslíš?" zeptala jsem se.
"Oni nedokážou se sexem přestat ani na jeden den a nedokážou milovat," odpověděl.
"Ty dokážeš?" podívala jsem se na něj.
"Kdybych nedokázal, už by jsi byla dávno nahá, v tomhle mi věř," řekl.
"Možná, že na tom něco je," zamyslela jsem se. On možná dokáže milovat, má city, jenže ne ke mně. Je zajímavý, je sexy a roztomilý v jednom, on je jiný, jiný než ostatní.
"Teď už jsem ti řekl vše, prospi se Emily," usmál se a dal mi pusu do vlasů. Mafián nebo nadržené prase by nikdy nikomu pusu do vlasů nedal, jenže on je jiný, není tak zkažený.
"Promiň," řekla jsem.
"Za co se omlouváš?" zeptal se.
"Za to jak jsem tě nazvala, možná jsi takový byl, jenže už nejsi," odpověděla jsem a zavřela jsem oči. Na chvíli jsem zaspala.

Děkuji za přečtení, snad se vám příběh zalíbí! ♥ mám vás ráda :3