Dad in problems. [5SOS]

28.část

Věnováno pro všechny čtenáře tohohle příběhu.

O měsíc později:
"Mikey? Můžeš prosím dojet do pizzérie Venezia na Abbey road?" zeptala jsem se do telefonu.
"Jasně, do patnácti minut jsem tam," odpověděl a zavěsil.
Sedla jsem si a objednala jsem si džus, jiné dny bych se klidně opila, ale dnes nemůžu, šla jsem od doktora a ten mi řekl, že jsem těhotná. Co s tím dělat? Zavolala jsem Mikeymu, trochu se s ním zdržím a třeba mi poradí.
"Ahoj Em, děje se něco?" zeptal se.
"Jak jsi to poznal?" pousmála jsem se.
"Jsi divná, máš džus a vypadáš, jako by jsi se každou chvíli měla zbláznit," odpověděl. Hm výstižné.
"Jo, já vím," řekl jsem.
"Tak co se děje? Něco s Lukem?" pousmál se.
"Ten na tom má taky podíl," odpověděla jsem.
"Jak podíl Emily?" zeptal se.
"Prostě jsem v tom, teď v osmnácti, jenže já se bojím mu to říct, co když mě vyhodí a opustí," řekla jsem.
"Em, hlavně klid, myslí to s tebou vážně, jen kvůli zábavě by ze společného domu neodcházel," odpověděl.
"Myslíš?" zeptala jsem se.
"Chtěl tě ochránit, před těma dvouma Em a takhle šťastného jsem ho nikdy předtím neviděl," pousmál se.
"Vždycky zvedneš náladu," řekla jsem.
"Hlavně k němu buď upřímná a řekni mu to co nejdřív," odpověděl.
+++
Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a sklouzla jsem se po nich.
"To ne, ne!" křikla jsem, konečně jsem byla doma. Potřebuju ze sebe ty pocity z průšvihu dostat ven. Zase to na mně padalo, všechny otázky.
"Em, co je? Stalo se něco?" přiběhl Luke.
"Asi stane," odpověděla jsem.
"Mluv konkrétněji," přikrčil obočí.
"Luku, já se bojím ti to říct," sklopila jsem zrak.
Jak mu asi tak říct, že jsem těhotná, že budeme mít mimino a že on je otec. To ho vážně potěší, požene mě zpátky do Ameriky.
"Emily, nezapomínej na to, můžeš mi říct všechno," políbil mě.
"Co když se naštveš a uděláš si kvůli tomu něco?" zeptala jsem se.
"Věř mi, nenaštvu se ani nic podobného, slibuju," pousmál se. Věřila jsem mu, ale stejně, měla jsem obavy.
"Já, teda, eh, no, vlastně my," začala jsem koktat.
"Em, pojď sem, do obýváku a uklidni se," vedl mě k naší prostorné sedačce.
"To nejde se uklidnit," zhluboka jsem dýchala.
"Pujde to," opatrně mě políbil.
"Chci ti to říct teď, dokud nebude pozdě," řekla jsem.
"Dobře zlato," pohladil mě po tváři a dívali jsme se jeden druhému do očí.
"My, budeme mít mimčo a ty, ty jsi táta," a bylo to venku.
Podívala jsem se na Luka, jen seděl ani se nehnul, po chvíli mě náhle objal.
"Emily, t-to je skvělý," skoro křičel radostí.
"Nezlobíš se?" zeptala jsem se.
"Ne, jsem strašně šťastný," políbil mě.
"Budeš úžasný táta," usmála jsem se.
"A ty skvělá máma," pošeptal.
+++
"Zlato, já jsem si teď vzpomněl, teda volal mi Calum, že jsem si tam.nechal nějaký věci, budu brzo zpátky," políbil mě.
"Dobře, já mezitím udělám večeři," pousmála jsem se.
"Kam jedeš?" přiletěl Mikey. Jo, nechali jsme mu klíče od domu, když bude potřeba, přijede.
"Do vily, psal mi Calum," odpověděl Luke.
"Nikam nejedeš," řekl.
"Proč ne sakra?" křikl.
"Protože nejedeš, věř mi Luku," pousmál se Michael.
"Řekni mi co se děje," odložil klíče od auta na stolek.
"Sedni si na to," odpověděl.
"Dáte si něco kluci?" pousmála jsem se.
"Ne, pojď si sednout, ať víš co je to za hajzly," řekl.
"Ani limonádu nebo čaj?" zeptala jsem se.
"Zlato, pojď za námi, nevysiluj se," políbil mě.
"Luku, v pohodě," pousmála jsem se a donesla jsem jim džus.
"Pojď," přitáhl si mě Luke k sobě.
"Můžu?" zeptal se Michael.
"Už to vyklop chlape," odpověděl.
"Celkem se bojím," pousmála jsem se.
"No, Ashton s Calem si přivezli holku, tak před týdnem, drželi jí ve vile a plánovali, že ty s ní budeš mít děcko, vidíš, kdybych nepřijel, tak jim na to skočíš," řekl Ashton.
"Nevěřil bych, že toho jsou oni schopni," odpověděl Luke.
"Díky Mikey," objala jsem ho.
"Není zač, to máte za všechnu tu pomoc," pousmál se.
"Díky brácha," zazubil se Luke.
"Zlato, pojď za mnou," objala jsem Luka .
"Miluju tě," pohladil mě po tváři.
"Já tebe taky," pousmála jsem se.
"Nic nás nerozdělí, už nikdy Emily," políbil mě.

Tak se mi zdá, že on je pro mě ten pravý.
Změnil se, jen kvůli mě. Přestal s tím, co dělal každou noc, kvůli tomu, aby mohl být se mnou. Chránil mě před ostatními. Změna je život, když jsem byla s otcem, jen jsem se trápila a teď jsem našla světlo na konci tunelu. Luke je mé světlo. A já ho miluju.

Strašně moc vám za vše děkuji. Jste neuvěřitelní! Doufám, že jste měli příběh rádi a že si přečtete i další příběhy, které píšu a chystám. ♡ i love you x