Dad in problems. [5SOS]

15.část

Posledních pár dní jsem strávila s Michaelem a Calum byl pryč, to se mi ulevilo.
"Dobré ráno," slyšela jsem Michaelův hlas, když viděl, že se probouzím.
"Dobré," usmála jsem se.
"Já musím teď do města, budeš tu sama, kdyby něco volej," odpověděl.
"Dobře," řekla jsem.
Pomalu jsem se vyhrabala z jeho postele a dala jsem si ranní sprchu, převlékla jsem se do černých legín a obyčejného černého trička, na to jsem si půjčila Lukovu mikinu, když jí nosím, cítím se bezpečněji, jako by tu už byl se mnou. V kuchyni jsem si uvařila vajíčka, která jsem začala u televize jíst. Zaslechla jsem šustit v zámku klíče. Vzala jsem si do ruky skleněnou vázu, kdyby náhodou, hodím mu jí po hlavě.
"Jsem doma!" uslyšela jsem jeho hlas.
"Lukey," ihned jsem ho objala.
"Jak bylo?" zeptal se.
"Jo, zvládla jsem to," usmála jsem se.
"Chyběla jsi mi," odpověděl.
"Něco nového?" opatrně jsem se zeptala.
"Tvůj otec zatím problémy nedělá," řekl.
"Zatím, to se mi nelíbí," zatřepala jsem hlavou.
"Něco nového tady?" zeptal se.
"No, spíš ne, jen jsem se vyspala s Calem, trochu jsme pili," sklopila jsem zrak, jen jsem čekala kdy s mlčením odejde a nechá mě tu stát.
"Aha, alkohol, chápu," zasmál se.
"Ty se nezlobíš?" vykulila jsem nechápavě oči.
"Emily, v klidu, chápu to, vím co alkohol dokáže," pohladil mě po tváři.
"Jsi strašně hodný," usmála jsem se.
"To se ti jen zdá," odpověděl.
"Už tě nepustím," řekla jsem.
"Nevadí," usmál se.
"Taky jsi mi chyběl, strašně moc," zabořila jsem si hlavu do jeho flanelové košile.
"Rád bych si dal aspoň tu tašku do pokoje," odpověděl.
"Jasně, promiň," odtáhla jsem se.
"Proč máš moji mikinu?" zeptal se.
"Já, cítím se v ní v bezpečí," pousmála jsem se.
"Tady se ti nic nestane," dal mi pusu na čelo a mířil s taškou do pokoje. To by ses divil, co už se tu stalo.
"Ale i tak, nikdy nevíš," odpověděla jsem.
"Co takhle si dneska udělat filmový den," navrhl.
"Tak fajn, platí," usmála jsem se.
"Uděláme si hodně popcornu a objednáme pizzu," naznal.
"Okej," odpověděla jsem.
"Koupil jsem ti v LA dárek," pousmál se.
"Jáký?" zeptala jsem se.
"Když jsem ho viděl, musel jsem ti ho koupit," podal mi krabičku. Náhrdelník s přívěskem medvídka, medvědy miluju, ale jen ty plyšové.
"Je krásný, děkuju," objala jsem ho.
"Za nic," řekl.
"Zapneš mi ho prosím?" pousmála jsem se.
"Jasně," odpověděl a já si přidržela vlasy. Cítila jsem jeho ruce na svém krku, strašně mi chyběl, ještě, že už je tu se mnou.
"Děkuju," řekla jsem.
"Není zač," usmál se.
"Hele, nejsem si jistá, jestli tu nějaký popcorn zbyl," naznala jsem po chvíli.
"Kdyžtak dojdu do obchodu," odpověděl.
"Dobře," pousmála jsem se.
"Tak co? Horory?" zeptal se.
"To v žádným případě," řekla jsem.
"Ale copak?" zasmál se.
"Jestli se opovážíš tam pustit nějaký horor, tak se mě dalších pár dní nezbavíš," odpověděla jsem.
"To by mi nevadilo," pousmál se.
"Notak Lukey," začala jsem s psíma očima.
"Jsi tu se mnou, nemáš se čeho bát," řekl.
"Já vím, že ne, jen s Michaelem jsem se na horory dívala taky, potom jsem se od něj nehla," odpověděla jsem.
"Neboj se," usmál se.
"Děkuju," objala jsem ho.
"Já, jdu se podívat na ten popcorn," řekl a mířil dolů. Muselo se něco stát, jinak by se takhle nechoval.
"Tak co?" zeptala jsem se.
"Mám," usmál se.
"Stalo se něco?" řekla jsem.
"Ne, jak tě to napadlo?" odpověděl.
"Já nevím, radši to neřeš," pousmála jsem se.
"Em, řekni mi jak tě to napadlo?" zeptal se.
"Já nevím, odpověz mi, stalo se něco?" nechápala jsem.
"Otec tě hledá," odpověděl po chvíli.

Prosím o upřímný názor na tuhle část.
Děkuji za přečtení lalala, mám vás strašně moc ráda, vážně nevíte, co u mě znamená strašně moc. :') Děkuju za vaší podporu. ♡ Love ya xx