Dad in problems. [5SOS]

10.část

"Můžeme pokračovat, jestli se ti chce," usmála jsem se.
"Nevím, jestli by to mělo nějaký smysl," odpověděl a zakryl se peřinou.
"Nejsi hloupý, ani divný, dokonce ani uchýl," řekla jsem.
"Ale ano a kvůli tomu se nemám rád," poznamenal.
"Mysli si co chceš, ale já tě mám ráda takového jaký jsi," odpověděla jsem.
"Jo?" zeptal se.
"Potřebuju tě," objala jsem ho.
"Mě?" podivil se.
"Jo," řekla jsem.
"Taky tě mám rád," pousmál se.
"Někdy je fajn mít dobrého kamaráda," odpověděla jsem.
"Jo," naznal.
"Kde jsme to předtím skončili?" zeptala jsem se.
"Není to důležité," odpověděl.
"Pro mě ano," schoulila jsem se k němu.
"Později," řekl.
"Tak dobrou noc," nahodila jsem falešný úsměv a lehla jsem si na postel.
"Nesměj se, když nechceš," odpověděl.
"To mám kvůli tobě brečet?" zeptala jsem se.
"Ne, to ne," řekl.
"Tak vidíš," naznala jsem.
"Jdu se ještě najíst," pohladil mě po zádech a odešel.
Byla jsem na tom fakt špatně, přišlo mi, jako by se každou sekundu měnil. Někdy mi příjde, jako by jsme se znali už roky, občas zase, jako bych byla jeho služka, někdy mi příjde, že jsme si snad i bližší, něco jako bratr, někdo komu můžu věřit.
Luke vešel do pokoje. Zavřela jsem oči, nehodlala jsem se s ním dohadovat.
"Hlavně jí neříkej, že jsem ti něco řekl," přišel Calum.
"To neboj," odpověděl.
"Vážně nechci ztratit její důvěru," zdůraznil Cal.
"Neztratíš nic, neboj," poplácal ho po rameni.
"Dík brácho, já už půjdu spát," řekl Calum.
"Spát? Klub ne?" zeptal se Luke.
"Ne, dneska ne," odpověděl.
"Jakto?" nechápal.
"Víš, ona má pravdu, ve většině věcí, taky se chci změnit, jako ty, taky pro to děláš dost," naznal Calum.
"Je to náš anděl," odpověděl Lukey.
"Jo, to jo," zasmál se.
"Ani nevíš, jak jsem rád, že ji tu mám," naznal.
"Já si myslel, že jsi bezcitnej hajzl a ty takhle," odpověděl Cal.
"Byl jsem takový," řekl Luke.
"Já vím, dobrou," naznal a slyšela jsem dveře. Nojo kamarád na baterky.
Zaslechla jsem vodu, Luke byl nejspíš zase v koupelně.
Calum a Luke se chtějí změnit kvůli mně, zrovna kvůli mně, jsem jen holka, kterou si dovezli domů, nic významného.
Pomalu jsem usínala.
"Miluju tě," řekl Luke tiše, tak tiše, že jsem jeho větu hned pustila z hlavy.
+++
"Dobré ráno," slyšela jsem Lukův chraplavý hlas.
"Nebuď mě," odpověděla jsem.
"Vždyť je venku krásně," řekl.
"To mě nezajímá, já chci spát," naznala jsem.
"Ani tahle snídaně tě z postele nedostane?" zeptal se.
"Proč jsi mi udělal snídani?" nechápala jsem.
"Protože jsi skvělá," usmál se.
"To ne, nejsem," řekla jsem. Protřela jsem si oči a vzpamatovávala jsem se ze včerejšího večera.
"A inspirativní," naznal.
"Dneska ta chvála děsí mě," odpověděla jsem.
"Nemusí," objal mě.
"Dobré ráno hrdličky," přišel Calum.
"Hrdličky?" propíchla jsem ho pohledem.
"Sakra, mizím," hned zase odešel.
"Tak dobrou chuť, Hrdličko," zasmál se Luke.
"Slíbíš mi něco?" zeptala jsem se.
"Záleží na tom co," pousmál se.
"Slib mi, že to bude vždycky stejný, jako je to teď," řekla jsem.
"To nevím, jestli ti můžu slíbit," podíval se do země.
"No, nevadí, trochu jsem to tušila," odpověděla jsem.
"Promiň," řekl.
"V klidu, mluvil jsi včera s Calem?" zeptala jsem se.
"Mluvil, byl divný," odpověděl. Nemusí mi lhát, vím, že mu vyklopil všechno, úplně všechno, znají se hodně dlouho.

Zlata děkuju za přečtení. Mám vás strašně ráda.
Ps. Přidala jsem první díl nového příběhu Just Friends? můžete přečíst na mém profilu :))
děkuju vám za všechno ♡ ily.