Dad in problems. [5SOS]

11.část

"Nelži mi," pohladila jsem ho po tváři.
"Prostě jsem s ním mluvil," cukl sebou.
"Je mi to jasný," odpověděla jsem.
"Co?" zeptal se.
"Neřeš to," usmála jsem se.
Jeho modré oči mě hypnotizovaly, nechci mu podlehnout, ne tak brzy. Jeho úzké rty mě přitahovaly blíž, chtěla jsem ho políbit, strašně moc jsem chtěla, jenže přišlo mi to unáhlené, hodně unáhlené.
"Dneska jsi taková jiná," řekl Luke.
"Jak to myslíš?" zeptala jsem se. Nervozitou se mi klepaly ruce.
"Sám nevím," pousmál se. Přiblížil se ke mně ještě blíž, nebyl tak moc daleko, viděla jsem každý detail jeho obličeje. Po chvíli jsem už cítila jeho teplý dech na mé tváři. 'Sakra Emily, dopadne to s tebou, jako s ostatními, které on kdy měl,' říkalo mi mé svědomí. Už nás od sebe dělilo pár centimetrů, takových deset, víc ne.
"Já, jdu se upravit," řekla jsem a rychle jsem zaplula do koupelny. Sedla jsem si vedle vany o kterou jsem se opřela.
"Hemmings, ty jsi takový debil," slyšela jsem křičet Luka, měla jsem stejné pocity a výčitky.
"Ty jsi kráva, všechno jsi to zkazila," vypískla jsem a bouchla jsem rukou do vany. Udělala jsem si ranní hygienu a pomalu jsem se vrátila do pokoje pro věci, na oblečení. Radši jsem počkala, než Luke odejde z místnosi. Černé legíny a černé tílko s barevnou košilí, to by šlo. 'Promiň, jsem debil, kdyby jsi mě hledala, šel jsem se projít L' stálo na papírku u mé nedojezené snídaně.
"Ty nejsi debil, to já jsem úplně blbá," kopla jsem do postele, já už ani nemyslím, několik minut jsem se svíjela v bolestech, jako bych nohou kopla do Bowlingové koule, vždyť ono je to skoro to samé.
"Čau," pozdravila jsem Cala.
"Ahoj," usmál se.
"Netvař se, jakože je všechno v pohodě a jako, že jsi Lukovi nic neřekl prosím," sedla jsem si do křesla v obýváku.
"Milý pozdrav," odpověděl.
"Já vím, dosrala jsem to, všechno a ještě jsem se schválně kopla do nohy," řekla jsem. Ani chrastění klíčí v zámku mě nedonutilo se neshazovat.
"Všechno bude dobrý," pousmál se, schoulila jsem se k němu do objetí.
"Nic nebude v pohodě, bude mě brát jako debila," odpověděla jsem.
"Nebude, on není takový," řekl.
"Cale, já to všechno pokazila, to přátelství, zničila jsem důvěru, po tomhle už mi nikdy nebude věřit," pořád jsem si to všechno vyčítala.
"Uklidni se Emily, bude ti věřit," usmál se.
"Co když mě pošle zpět k otci?" podívala jsem se na něj.
"Nemysli na nic špatného," dál mě povzbuzoval.
"Já se bojím, že se mnou už nikdy nepromluví," ještě víc jsem Caluma stiskla.
"Emily, v klidu, bude tu víc příležitostí," usmál se.
"Jenže já ho chtěla políbit, jenže jsem místo toho utekla," odpověděla jsem.
"Neřeš to," pohladil mě po vlasech.
"Jak to nemám řešit, to nejde, nedokážu na něj přestat myslet ani jednu minutu, ještě k tomu všemu je skoro pořád se mnou, sakra," poslední slovo jsem vykřikla na celý dům.
"Ušlo mi něco?" ozval se za námi hlas, který patřil Lukovi.
"Nic podstatného," odpověděl Calum.
Sebrala jsem se a běžela jsem nahoru po schodech, zamkla jsem se v prvním pokoji, který jsem otevřela. Byla to koupelna, je jich tu asi hodně.
Možná by bylo lepší utéct, než se trápit, nebo to všechno skončit. Slzy mi začaly téct po tváři, jen kvůli jedné osobě.
"Emily, otevři!" dobýval se sem Luke.
"Proč?" zeptala jsem se.
"Chtěl bych ti důvod říct do očí, prosím, otevři," odpověděl. Zvedla jsem se ze země a otočila jsem klíčem.
"Proč jsi chtěl abych otevřela?" snažila jsem se schovat svoji tvář, snažila jsem se ukrýt tu nenávist k sobě  a city.
"Podívej se na mě Em," pohladil mě po tváři a zastavil se u brady.
"Sakra Luku, já nevím, co si o tom mám myslet," odpověděla jsem. Pomalu mi bradu zvedal a naše pohledy se střetly.
"Já tě miluju," díval se mi upřeně do očí.

A je to venku :O co bude dál? Děkuju za přečtení! Snad se vám líbí.
Prosím vás o upřímný názor na povídku. Příjde mi to takové suché :/
Mám vás ráda, další díl zítra večer. :)
Ps. Viděli jste Rezistenci? Já jdu dnes do kina a neskutečně se těším. ♡ Ily.