Dad in problems. [5SOS]

3.část

"Kdy budeme v Sydney?" zeptala jsem se, když jsem otevřela oči.
"Za pět hodin," odpověděl pohotově.
"Dobře," řekla jsem.
"Bude se ti tam líbit," usmál se.
"To doufám," odpověděla jsem.
"A na kluky si taky zvykneš i když jim možná budeš muset jednou, dvakrát dát," řekl.
"Oh, dobře," odvětila jsem. Nedělalo mi problém se s někým vyspat, upřímně, když já jsem po alkoholu v náladě, to stojí za to. Měla jsem pár kluků a za dva týdny mi bude 18. Takže pohodička.
"Vadí ti to?" zeptal se.
"Ne, jen na takový věci nejsem moc zvyklá," pousmála jsem se.
"Chápu, jediná dcera pana Graye se k tomu moc nemá," zasmál se.
"Hele, dej mi půl láhve vína a já ti ukážu, co z toho pak může být," odpověděla jsem.
"Někdy jindy, teda spíš až doma, Mikey je strašnej uchýl," pošeptal posledních pár slov.
"Určitě máš nějaký jejich fotky nebo fotky s něma, tak ukazuj," pobídla jsem ho. Poslechl a dlouhou dobu jsme zůstali u fotek.
"Ještě jedna věc," řekl a podal mi zbrusu nový iphone 6. Ze svého mobilu jsem si vydělala paměťovou kartu a dala jí do nového. Můj starý iphone 5 jsem mu dala.
"Přistaneme na ostrově a mobil tam necháme, potom poletíme dál, nemůžu riskovat, že by tě hledal. Máš tam simku i s uloženým mým číslem i ostatních kluků," odpověděl.
"Dobře, děkuju," usmála jsem se.
"Za co?" zeptal se.
"Nikdy ho nechci vidět, už ne," objala jsem ho. Nikdy by mě nenapadlo, že budu někoho s tak zajímavou minulostí obejímat.
"Neboj se, nikdy ho neuvidíš," pousmál se.
"Přistáváme na ostrově," řekl pilot.
"Je to tu až moc krásné na to, aby tu zůstal jen mobil," naznala jsem.
"Někdy tě sem vezmu," usmál se a šli jsme zpátky do letadla.
"Za jak dlouho budeme v Austrálii? Tady už mě to nebaví," řekla jsem.
"Chceš abych tě zaměstnal?" zeptal se.
"No, mám hlad," odpověděla jsem.
"Fajn, dej mi chvilku," řekl a zmizel do zadní části letadla.
"Tak, něco k zakousnutí," usmál se s talířem, na kterém byl chleba s nutellou.
"Nutellu miluju," odpověděla jsem.
"Tak to je super," usadil se vedle mě.
"Pořád jsi mi neodpověděl, kdy budeme v Austrálii," řekla jsem.
"Za dvě hodinky? Zhruba," usmál se. Jeho úsměv se mnou dělá divy, jeho roztomilé ďolíčky vylezly ven, možná, že mi ten únos nakonec tolik vadit nebude. Možná se do něj za chvíli i zamiluju, což by nebylo zrovna nejlepší.
"Dobře," zakymácela jsem hlavou, aby jsem se vzpamatovala.
"Nepřemýšlela jsi o změně barvy vlasů? Z černé na blond? Ty tvé krásné modré oči mi k vlasům nesedí," prohlížel si mě.
"Přemýšlela, jenže se bojím výsledku," odpověděla jsem.
"Mám tu v letadle i osobní kadeřnici," řekl. Nechci zůstat stejná jako jsem byla s otcem, chci být jiná, nová, lepší.
"Jdu do toho," řekla jsem rozhodně.
"Fajn, seznam se tady s Mederith," zavedl mě za ženou v jiné části letadla.
"Emily," podala jsem jí ruku.
"Vem jí na blond," řekl Luke a sedl si kousek opodál. Po hodině  a půl bylo hotovo a ze mě už nebyla divná černovlasá dcera Graye.
"Věděl jsem, že ti to bude slušet," usmál se.
"Vypadám trochu jako ty, jen v holčičí verzi," odpověděla jsem.
"Jo, to jo," zasmál se.
"Pane Hemmings, vaše limuzína bude čekat u letiště, za deset minut přistáváme," přišla jiná žena, myslela jsem si, že jsme v tom letadle sami.
"Děkuji Elizabeth," odpověděl a ona odešla.
"Tak limuzína pane Hemmings," řekla jsem.
"Neboj se, budeš mít luxus kam se podíváš," usmál se.
"To bych se mohla začít těšit, že?" naznala jsem.
"Vsadím se, že jednoho z těch tří se dneska nezbavíš," odpověděl.
"Nic jiného, než poslouchat a vyspat se s ním mi asi nezbývá, jenže budu potřebovat alkohol, jestli po mě budou něco takovýho chtít," usmála jsem se.
"Upozorním je, červené víno?" zeptal se.
"Jo, nic jiného," odpověděla jsem. Ani jsem se nenadála a už jsme stáli na zemi.
"Páni, já myslela, že si dělá srandu," odpověděla jsem, když jsme seděli ve velké limuzíně.
"U mě nikdo nežertuje, pokud není na sračky, to si pamatuj," řekl.
"Dobře," usmála jsem se. Po několika minutách jsme se ocitli ve velké vile.
"No sakra, myslím, že si tu zvyknu," žasla jsem.
"To jsem rád," odpověděl s úsměvem a nějaký chlápek tahal nahoru kufry.
"Mohl by jsi mě seznámit, ať mám začátek za sebou," naznala jsem.
"Kluci, jsem doma!" křikl jsem.
"No konečně, už jsme se báli, že v LA zůstaneš," odpověděl pohledný černovlasý kluk.
"Zavolej prosím ostatní," pousmál se.
"Ashton letěl do Japonska a Mikey chrápe," pokrčil rameny.
"Tak fajn, Emily, tohle je Calum Hood, Cale, tohle je Emily Gray," řekl Luke.
"Těší mě," zahihňal se.
"Mě taky," usmála jsem se.
"Nevadí ti, když si jí večer půjčím?" ptal se Calum.
"Sakra, nech jí odpočinout, teď přiletěla, zítra," odpověděl Luke.
"Fajn, zítra," usmál se a odešel.
"Díky, fakt na něj nemám náladu," řekla jsem.
"No problémo, ukážu ti pokoj," vedl mě po schodech nahoru a ještě výš, bylo tam pokojů snad dvacet a já byla zrovna s ním.

Děkuju za přečtení! Mám vás ráda ♡ jak si myslíte, že se bude ten příběh vyvíjet dál? :) ily ♡