Dad in problems. [5SOS]

4.část

"Moc velkej pokoj, pro dva lidi," vydechla jsem úžasem.
"Vadí to," zeptal se.
"Ne, vůbec, je to tady pěkný," odpověděla jsem. Nikdy jsem si nemyslela, že nebudu žít ve větším luxusu, no zpletla jsem se.
"Líbí?" pousmál se.
"Moc," odpověděla jsem.
"Takže se už na mě nezlobíš?" zeptal se.
"Zlobím, jenže co jiného mi zbývá, navíc jsi ke mně upřímný, to tu zlost ztlumuje," řekla jsem.
"Tak fajn," odpověděl.
"Mám tě celkem i ráda," naznala jsem a stoupla jsem si k oknu, nepotřebuji vidět jeho pohled, nebo aby se mi vysmíval.
"Možná to zní divně, ale já taky," řekl a odešel.
"Ještě, tady máš místo na oblečení," přišel zpátky a ukázal mi prostornou místnost, na jedné straně měl vyskládané oblečení on, ta druhá byla pro mě.
"Tolik oblečení ani nemám," řekla jsem.
"To je tvůj problém, můžeme jít zítra nakupovat," pousmál se.
"Tak jo, platí," odpověděla jsem.
"Máš něco na spaní?" zeptal se.
"Sakra," koukla jsem se na něj.
"Počítal jsem s tím," zasmál se a hodil po mně jeho triko.
"Děkuju," usmála jsem se.
"Není zač, klidně si vybal a zabydli se, kdyby něco, budu v kuchyni nebo v obýváku," odpověděl a odešel.
Fajn čím začít. Z obou dvou kufrů jsem si vyskládala věci do skříně, svůj notebook jsem nechala doma, nepotřebuji ho, ani jeho dárky, za který si mě kupoval nic od něj už nechci. Po hodině a půl jsem měla hotovo. Měla jsem naplněnou půlku své strany s poličkami skříně, Luke jí měl celou plnou, nechápala jsem, že mám míň oblečení než on. Začínala jsem mít hlad, šla jsem najít kuchyni.
"Ty jsi kdo?" zeptal se kluk s modrými vlasy, velký gauč, televize, to asi nebude kuchyň.
"Emily Gray, ty budeš Michael, že?" naznala jsem.
"Co tady děláš?" prohlížel si mě očima.
"Kde je Luke?" zeptala jsem se ho.
"V kuchyni," odpověděl.
"Díky," řekla jsem a prošla jsem kolem něj do další místnosti, pořád se mě sledoval, dokud jsem nezmizela ve dveřích, lednička, myčka, linka a za ní Luke.
"Váš dům je strašné bludiště," ozvala jsem se.
"Oprava, náš dům," usmál se.
"Co tady vůbec vaříš?" přišla jsem k němu blíž a objala jsem ho zezadu kolem břicha a snažila se mu koukat přes rameno.
"Večeři," usmál se, viděla jsem na pánvičce nakrájené maso, zbarvené do červena, v hrnci vařil těstoviny a krájel zeleninu.
"Těstovinový salát?" zeptala jsem se.
"Jak jsi to uhodla?" nechápal.
"Stačilo se podívat kolem sebe," zasmála jsem se.
"Už máš vybaleno?" pousmál se.
"Jo, ale nemám toho tolik co ty," odpověděla jsem.
"Však zítra ti slibuju ty nákupy, jen ty, já a moje kreditka," řekl.
"Mám svoji," naznala jsem.
"Takže měníme plány, vybereš si z ní všechno do poslední koruny a založíme ti nový účet, ano?" zeptal se.
"Fajn a potom ty nákupy," odpověděla jsem.
"Tak domluveno," usmál se.
"Sory, že ruším, jen, ehm, nemohl bych si jí na chvíli půjčit Luku?" přišel Michael.
"To je Michael," řekl.
"Já vím, už jsem měla tu čest," odpověděla jsem.
"Michaeli na co?" zeptal se Luke.
"No, víš jak Calum má vždycky někoho koho si Ashton přivede sem v posteli dřív, než já, chci to změnit," podíval se na špičky svých bot a pohupoval se z paty na špičku a naopak.
"Michaeli, ona není žádná věc sakra, nechte jí odpočinout, leda až pozítří, zítra už je s Calem," naštval se Luke.
"Aha, fajn," odpověděl a byl na odchodu.
"Možná by to šlo i dneska," řekla jsem, oba se na ně nechápavě podívali.
"Emily, teď si přiletěla," naznal Luke.
"Buď pozítří, se vším všudy nebo teď, úplně normálně," odpověděla jsem.
"Fajn, za pět minut jsem zpátky," řekl a letěl nahoru.
"Co to do tebe vjelo Emily?" nechápal Luke.
"Sám si říkal, že jim budu muset dát, tak co je na tom, že to chci mít rychle za sebou?" zeptala jsem se.
"Chceš víno?" zasmál se.
"Ano prosím," odpověděla jsem.
"Tady," usmál se a nalil mi plnou skleničku, potom druhou, po ní už jsem byla ve správné náladě připravená na Michaela.
"Neboj se, tu večeři si nenechám ujít," dala jsem mu pusu na krk, výš jsem nedosáhla, už jsem zmiňovala, jak je vysoký.
"Dobře, za chvíli už to bude," usmál se a já jsem šla nahoru Mikeyho hledat.
"Tady jsi," objala jsem ho, když jsme se srazili na chodbě.
"Pojď," usmál se a vedl mě do jeho pokoje, nebo jen do jiného pokoje. Byl to pokoj jen s postelí a závěsy, s ničím jiným.
"Tak ať to mame za sebou," řekla jsem a začali jsme se líbat, po deseti minutách už to bylo hotovo a já už oblečená a beze stopy alkoholu mířila za Lukem.
"V pohodě?" zeptal se ustaraně.
"Jo, všechno dobrý," usmála jsem se a objala jsem ho.
"Nic ti není? Fakt nic?" přohlížel si mě.
"Ne, neblbni, nějak to s něma zvládnu, mučit mě nebudou," zasmála jsem se.
"Mám o tebe jen strach," odpověděl.
"Nemusíš ho mít," zadívala jsem se mu do očí, krásné, modré, přitahoval mě, ale hned jsem se zase vzpamatovala.
"Jdeme jíst," zakroutil hlavou.
"Dobře, ochutnám to," pousmála jsem se.
"Snad ti bude chutnat," donesl mi talíř.
"Vypadá to dobře," odpověděla jsem.
"To jo," řekl otráveně.

Fajn, fajn, další díl jsem přidala kvůli vašim komentářům. :) jsem.ráda, že se vám příběh líbí ♥ děkuju za přečtení! ♡ další díl nejdřív v pátek! (nestíhám psát tak rychle ) ily♡