Pohlcena válkou

6. Kapitola

Oprášila jsem se od sazí, načež jsem rychle vyšla z krbu, abych uvolnila místo člověku, který měl použít letax po mně.

Mars i Bell už tu byly. Obě se více či méně zvědavě rozhlížely kolem sebe. Napodobila jsem je.

Objevily jsme se v celkem prostorném obýváku. Uprostřed místnosti se nacházela sedačka a dvě křesla. U nich se nacházel konferenční stolek, na kterém se povalovaly vláčky. Jeden z vláčků až podezřele připomínal Bradavický expres.

Nejzajímavější na místnosti však byly její stěny. Neměla jsem ani tušení jakou měly barvu, protože byly celé pokryté fotkami a dětskými výkresy.

Usmála jsem se. Některé obrázky opravdu vypadaly jako něco, co opravdu existuje - třeba jako plešatý trpaslík s naštvaným výrazem -, jiné byly jen roztomilé dětské čmáranice.

Ucítila jsem jak mě po zádech pohladila něčí ruka. Díky příjemnému pocitu, který následoval, jsem se ani nemusela otáčet, abych poznala Jamese, ale přesto jsem to udělala.

Zaculila jsem se na něj, ale než jsem stačila cokoliv říct nebo udělat, vypadl z krbu Sirius takovým způsobem, že nás málem srazil k zemi. Naštěstí jsme mu oba stačili uhnout z cesty.

V Doupěti už jsme se nacházeli všichni až na Fabiána s Gideonem.

Gideon se v krbu objevil jen několik málo vteřin předtím než se z leva od nás ozvalo zajíknutí. Stejně jako všichni ostatní jsem se tím směrem otočila.

U schodů tam stál malý kluk se zrzavými vlasy a hnědýma očima, kterýma si nás užasle prohlížel. Mohlo mu být tak pět let, což byl důvod proč jsem tipovala, že jsem se právě dívala na Charlieho Weasleyho.

V krbu se zjevil Fabián, ale toho si malý Charlie ani nevšiml. Místo toho se otočil na místě a vyběhl polovinu schodů zpátky nahoru, jen aby zavolal: „Billy! Chceš si zahrát tu nejlepšejší hru na schovávanou?!"

„Nejlepší?" nad schodami se objevil další zrzek, tentokrát o něco málo starší než Charlie a s modrýma očima.

„Jo!" a Charlie ukázal na nás, „Koukej, kdo všechno bude hrát!"

„Počkat! Cože?" vypadlo polohlasem ze zaraženého Siriuse a já měla co dělat, abych se jeho výrazu nezačala smát.

„Ty nechceš hrát na schovku?" ozvala se hraně zděšeně Mars, která se očividně dobře bavila. Sirius jí naštěstí jen věnoval vražedný pohled.

Charliemu a Billymu stačila jen tahle kratičká chvíle, abych si je oba zamilovala. Obecně jsem měla ráda všechny děti a to hlavně díky jejich bezprostřednosti; ať už to byl Charlieho náhlý nápad hrát na schovávanou, nebo Billyho „Wow!" se kterým si nás všechny prohlédl.

„Strejdové!" byl další Billův výkřik, když mezi námi rozpoznal někoho koho zná a spolu s Charliem se rozběhl po schodech dolů, aby mohli své strýčky pořádně obejmout.

„Charlie! Bille! Co tam děláte, drahouškové?" ozval se nad schody milý hlas. Byla to menší baculatá žena se stejně zrzavými vlasy jako měli její synové a s hnědýma očima. Při pohledu na nás několikrát překvapeně zamrkala, načež sešla schody a připojila se k nám.

„Představíte nám pár přátel?" pobaveně se usmála na své bratry.

„Je to pár! Je jich jen... sedm..." pokusil se Fabián říct něco na svojí obhajobu. Rychle mu ale došlo, že to nemá cenu. Opravdu nás bylo hodně.

„Tak jo," ujal se radši slova Gideon a začal na nás postupně ukazovat, „Molly a kluci, tohle je Annabell Graceová, tahle bláznivá je Marlene McKinnonová, tohle jsou: Maya Lupinová, její bratr Remus a její přítel James Potter; tady tenhle je Peter Pettigrew a tenhle, co nemá rád hru na schovávanou, je Sirius Black!"

„Jak to, že nemá rád hru na schovávanou?" nechápal Billy.

„To jde?" divil se Charlie.

Molly Charlieho pohladila po vláscích: „Ne všichni rádi hrají na schovávanou."

„Proč?" Charlie něco takového nedokázal pochopit.

Jeho mamka se na něj jen mírně usmála, načež se otočila na nás: „Moc ráda vás všechny poznávám, drahoušci. Tohle jsou Bill a Charlie. Percy s Fredem a Georgem před chvílí usnuli nahoře a Arthur - můj manžel - je v práci, ale má brzy přijít. A já jsem Molly. Klidně mi všichni tykejte, jsem jen o pár let starší než vy."

„Seš o skoro jedenáct let starší než my, ségra," odtušil s provokativním úsměvem Fabián. Úsměv mu ale rychle zmizel z tváře, když ho jeho sestra doslova probodla pohledem.

„Takže maminka je stará?" nechápal Charlie Fabiánovo prohlášení.

Oba Prewetti horko těžko zakrývali svůj smích, když se Molly káravě podívala na svého syna. I nám ostatním cukaly koutky, ale všichni jsme se statečně drželi.

Naštěstí se to Billy pokusil pohotově zachránit: „Strejda říkal, že je maminka starší, ne že je stará, Charlie."

„Aha," vypadlo z Charlieho, načež to celé hodil za hlavu: „Můžu si dát zmrzku, mami?"

Molly se zamyslela: „Dobře, ale..." nestačila ani doříct větu a oba kluci se už rozběhli pryč, nejspíš do kuchyně.

Molly nad nimi jen zavrtěla hlavou a otočila se na nás: „Kdo si dá čaj?"

---------------------------------------------------------

Jsem zase tady a rovnou s částí Weasleyových!

Líbila se vám Molly?

A co Charlie s Billem?

Při psaní dětí dost tápu, takže klidně kritizujte :D, ať vím co mám do příště vylepšit!