Pohlcena válkou

7. Kapitola

„Za jak dlouho budou Vánoce, mami?" přerušil zničehonic Charlie povídání své mamky.

Molly se nás všech už skoro půl hodiny vyptávala na vše možné a nemožné. Zatímco my ostatní jsme jí vyptávání různě opláceli a popíjeli čaj, Charlie s Billym si už dávali druhou porci zmrzliny a očividně se dost nudili.

„Za pět měsíců. Proč, drahoušku?" nechápala Molly.

„Pět měsíců je za dlouho nebo za chvilku?" ptal se Charlie. Než ale Molly stačila odpovědět pokračoval: „Už vím co chci k Vánocům!"

„Vážně? A co?" Molly starostlivě stáhla obočí. Očividně přemítala, co mohl její pět a půl letý syn vymyslet.

„Draka! Staral bych se o něj, mami, vážně! Bral bych ho i na procházky!" hájil rychle svůj nápad Charlie, když spatřil Mollyin výraz.

„Draci jsou moc nebezpeční a velcí na to, aby se chovali doma," vysvětlila jsem Charliemu. Molly mi věnovala vděčný pohled.

„A co když by se vycvičil, aby nebyl nebezpečný?" nevzdával to Charlie.

„To nejde. Draci se nedají úplně vycvičit. Jsou hodně nepředvídatelní," usmála jsem se na něj.

„A ty máš ráda draky?" ptal se Billy, kterého to očividně zaujalo.

„Jo, jsou nádherní."

„Viděla si někdy nějakého?!" Charlie si klekl na svou židli a dychtivě čekal na odpověď.

Zaculila jsem se nad jeho roztomilostí, načež jsem mu odpověděla: „Jen na obrázcích, ale rozhodně bych nějakého někdy chtěla vidět."

„Můžeme se na ně jet podívat spolu!" neváhal Charlie ani na vteřinu.

To už se ozval Marlenin smích, když se zaculila na Jamese sedícího vedle mě: „Dávej pozor, Jamesi. Aby ti tady Charlie nepřebral holku..."

Tím samozřejmě rozesmála všechny až na Charlieho s Billem, kteří netušili o co jde, a Jamese, kterému sice zacukaly koutky, ale stejně se na Charlieho trošku ostražitě podíval. Asi pro jistotu...

Se smíchem jsem ho vzala za ruku.

„Já to nechápu," oznámil Billy.

„Tady Marlene se jen bojí, aby si Charlie za několik let nechtěl vzít Mayu za ženu," vesele prohlásil Fabián.

„Mně by to nevadilo!" nasadil tomu korunu Charlie.

„Mně by to teda vadilo," usoudil James, „takže uděláme dohodu, jo? Já tě klidně až budeš trochu větší vezmu podívat se na draky. A ty si na oplátku až budeš dospělej nevezmeš Mayu za ženu. Platí?"

Charlie se zamyslel. Trvalo asi minutu, než se uculil: „Tak jo."

„Bezva," usmál se Jamie spokojeně.

Pobaveně jsem nad nimi zavrtěla hlavou.

Ozvalo se otevírání dveří a Billy s Charliem jako na povel vyskočili ze židlí a s výkřikem: „Táta!" se rozběhli přímo do předsíně.

Tento výkřik ale probudil nejmladší obyvatele Doupěte. O patro výš se rozbrečela dvojčata a netrvalo ani minutu a přidal se k nim i Percy.

Molly se okamžitě zvedla od stolu a věnovala prosebný pohled svým bratrům: „Že mi s nimi půjdete pomoct, prosím?"

„No jasně!" souhlasil Gideon a následován svým dvojčetem se vydal za svou sestrou do dalšího patra.

U jídelního stolu zůstalo tedy jen nás sedm.

„Už jste si všichni stačili sehnat práci?" nadhodil okamžitě téma Peter, který se na tohle očividně chtěl zeptat už nějakou dobu.

„Zažádal jsem si o výcvik u bystrozorů, ale ještě mi nikdo neodpověděl," pokrčil rameny Sirius.

„Já si taky zažádal a taky zatím nedostal odpověď," přidal se James.

„A já práci mám!" vyjekla vítězně Mars.

„Vážně?" žasla Annabell.

„Jo. Pracuju teď v mudlovský kavárně, ale abyste věděli tak jednou si otevřu svou vlastní! Ještě přemýšlím jak se bude jmenovat, ale určitě to bude ta nejlepší a nejstylovější kavárna na světě!" Mars zářili oči a očividně byla ze svého nápadu úplně nadšená.

A já z ní měla neskutečnou radost, stejně jako Bell: „A my ti tam budeme chodit každý týden minimálně jednou!"

„I s Charie," doplnila jsem.

„Já vás totálně miluju, holky!" zaculila se na nás Mars, načež oslovila Bell: „Co ty, Ann? Už máš práci?"

„Ne. Ještě pořád nevím, co bych vlastně chtěla dělat. Jen jsem přemýšlela o Odboru záhad..." pokrčila Bell rameny.

„Odbor záhad zní jako dobrý nápad," usoudil Peter s úsměvem, čímž způsobil, že Bell zčervenala a sklopila oči k zemi.

„Ehm... Ahoj?" pozdravil vytáhlý muž, který přišel do místnosti s Charliem a Billym v závěsu. Měl modré oči schované za obroučkami brýlí a stejně jako jeho synové byl zrzavý.

„Dobrý den," vypadlo z nás všech postupně, jak jsme vstávali od stolu, abychom se slušně představili.

„Vy budete ti přátele Mollyiných bratrů, že ano? Já jsem Arthur a tykejte mi prosím. Nemám rád vykání," dobrosrdečně se na nás usmál a postupně nám všem podal ruku, přičemž se snažil zapamatovat si naše jména.

Ani jsme si nestačili zase sednout a už se vraceli Fabián s Gideonem, každý s jedním dvojčetem v náručí, a za nimi Molly držící skoro dvouletého Percyho.

„Řekneš ahoj, Percy?" oslovila Molly rozhlížejícího se modrookého chlapečka.

„Hoj," vypadlo z Percyho, který na nás kulil oči.

Všichni jsme na něj vesele zamávali, načež jsme se shlukli kolem Faba a Gida, kteří své nejmladší synovce nepouštěli z náručí.

Při pohledu na ně jsem užasle vydechla a potom jsem se tázavě podívala na Molly: „Mohla bych si jednoho pochovat?"

„Samozřejmě, ale buď opatrná..."

Přikývla jsem a převzala si od Gideona jeho synovce. Gideon mi ještě ukázal jak malého správně držet a pak už se otočil na svého bratra, aby mu něco řekl.

Usmála jsem se na miminko v mé náruči. Měl hnědé oči po své mámě a - i když ještě neměl mnoho vlásků - ty které měl byly zrzavé. V očích mu jiskřilo a na tváři mu hrál zatím ještě bezzubý úsměv, jako by ho právě něco ohromně pobavilo.

„Jo a," otočil se na mě narychlo Gideon a kývl k miminku v mé náruči, „tohle je George."

James mi nahlížel přes rameno a i on se na George usmál.

Vyměnila jsem si se svým přítelem pohled, který ale nezůstal bez povšimnutí mého dvojčete.

Remus přešel co nejblíž k nám a s pobaveným a trošku i starostlivým úsměvem se tiše odtušil: „Nejsem si jistý, že bych se chtěl v nejbližší době stát strejdou..."

„Kdo říkal, že se staneš strejdou?" oplatil mu stejný tón James.

Rem se vševědoucně usmál: „Přece vaše výrazy se kterými se koukáte na George i na sebe."

---------------------------------------------------------

Jak jsem slíbila, kapitola v sobotu (sice až v deset večer...) a má 1001 slov, což je o plus mínus dvě stě víc slov než měla ta minulá :)

Příště už opustíme Doupě a podíváme se jak to klape nebo neklape manželům Blackovým - samozřejmě myslím Lott a Rega a ne Walburgu a Oriona :D