Srdce draka

2.

Lidé jsou zrůdy.

Možná by vás ještě zajímalo, jaktože jsem naživu když všichni zemřeli?

Když zabili i mou matku a mého otce, lidé mě chtěli sebrat, v tu chvíli se ve mě zrodil můj vnitřní drak, nehodlala jsem se jen tak vzdát rozběhla jsem se směrem k vodopádům a i přes tu skutečnost že jsem neuměla létat jsem z toho vodopádu skočila, byla to má jediná šance jak se zachránit, rozběhla jsem se a skočila, má velká křídla ale nevěděla jak se chovat, padala jsem, pak mě ale chytl nějaký orel a někam mě nesl, začala jsem skučet, kam mě to nese?

Potom mě nesl do hnízda svým mláďatům, věděla jsem že mě asi čeká smrt, koneckonců co zmůže jeden maličký drak oproti velkému orlovi a několika malým?

Ale neměla jsem strach, koneckonců je to přirozené, s tím orlem se ale srazil v jednom okamžiku jiný orel a já začala zase padat, nakonec jsem skončila na větvi stromu, vyděšeně jsem se podívala k obloze a pak jsem se pomocí svých malých drápků které jsem měla na křídlech jsem se doškrábala až do hnízda sovy, která tam naštěstí zrovna nebyla, lehla jsem si tam a jen doufala, pár dní jsem ještě zůstala ve své dračí podobě a živila jsem se převážně malými žížalkami a nebo motýli které jsem našla a ulovila, jinak jsem také přežívala na bobulích, když jsem zrovna nějaké našla.

Po asi měsíci jsem se vrátila do bytu, kde jsme s rodiči žili když jsme byli v podobě člověka, na střední školu mě zde vzali a já tedy nastoupila a snažila se začít žít lidský život.

A tady se můj život od základu změnil, žádné společné schůzky s jinými draky, žádné šupiny, prostě už jenom lidský život.

Začala jsem tedy chodit na střední školu, jak víte občas si na mě někteří mí spolužáci vylívají zlost, konkrétně 3 holky, Sabina, Monika a Trixy. Monika je šéfka, Sabina její zástupce a Trixy je sice až na posledním místě v téhle skupině ale umí si vydobýt autoritu.

První den na nové škole byl hrozný, bylo mi ještě 14, dva týdny a mělo mi být 15, do školy jsem nastoupila o rok později na základku kvůli mým dračím začátkům, odtáhli mě po zazvonění na záchody a tam mi házeli tašku na hlavu a spoustu jiných malých věcí, bylo to jednou tak jsem to neřešila, měla jsem spoustu jiných starostí než teď řešit nějaké 3 holky, už brzy jsem měla dosáhnout své dospělé verze draka.

Dospělá verze draka je nejvyšší stádium jakého jako draci můžeme dosáhnout, nejsme titáni, ani nemůžeme být, můj otec byl sice alfa ale nebyl titán.

Náš druh se jmenuje Dragonus Roverus, jsme obří draci s velkými křídly a dlouhými ocasy, ale nejsme různodruzí. To znamená že máme jiné barvy ale jako druh jsme všichni stejní.

Po mých 15 narozeninách měl nastat ten zásadní zlom, šla jsem se projít na opuštěnou louku, protože jsem cítila že se má něco stát a skutečně v ten den jsem se přímo na té louce proměnila, moje barva, všechno mi zůstalo, jen jsem byla o hodně větší, má křídla byla strašně dlouhá a v mé tlamě se nyní nacházelo 60 ostrých zubů a moje smysly byly vyvinutější. První proměnu nemůžeme ovládat, ty další už ano, ale chce to trénink.

Od té doby co jsem dosáhla své dospělé verze, mi můj vnitřní drak posílil sebevědomí.