Srdce draka

7.

Došlo mi že Lyria nevidí mě, ale vidí draka, pomalu jsem se na ni otočila a couvla jsem.

Lyria stále na mě zírala, neodvážila jsem se proměnit se zpátky, jen jsem tam tak stála, ale nakonec jsem se zmohla a proměnila se zpátky v člověka.

"Lyrio není to jak to vypadá"..

"To je boží"!

Byla jsem zmatená

"Ehh, pardon cože"?

"Ty jsi drak, no páni, to je úžasný"!

"Vážně"?

"Jo, je to úžasný, jaké máš rozpětí křídel"?
"A umíš chrlit oheň"? "Jak rychle dokážeš letět"?

"Hele Lyrio, víš, tohle je dávné tajemství a nesmí ho nikdo vědět, nesmíš to nikomu říct, nikomu rozumíš"?

"Jo jasně chápu".

"Ne Lyrio počkej, vážně to nesmíš nikomu říct".

"Neboj, slibuju, jsem jen strašně ráda že jsi drak". "A nikomu to neřeknu".

"Dobře".

"A řekneš mi teda všechno"?

Povzdechla jsem si, tohle bude hodně dlouhé odpoledne.

"Umíš chrlit oheň"?

"Ano".

"A jakou má barvu"?

"Oranžovou, je to dlouhý plamen".

"Jak nejrychleji můžeš letět"?

"To nevím, to je individuální, ale je to strašná rychlost, vítr fouká, je to úžasný pocit".

"Ale jsi nádherná jako drak".

"Díky".

"Všimla jsem si že se ti míchají dvě barvy".

"Ano, základ mám fialový, a na spodku křídel mám zelenou a na křídlech mám zelené skvrny, a na hlavě mám na boku zelené výrůstky".

"A jak velké máš rozpětí"?

"Tyjo to ani nevím".

"A ocas"?

"Dlouhý, ale nevím přesnou délku".

"Mohla by ses prosím proměnit"? "Chtěla bych si tě prohlídnout".

"No dobře, slíbíš mi že nebudeš vyvádět a budeš v klidu"?

"Jo, jasně, budu v klidu".

Zhluboka jsem se nadechla, uvolnila se a zanedlouho se kolem mě začal vířit fialový prášek a na scéně zanedlouho stál drak. Lyria stále byla v šoku - v tom dobrém kdy vás někdo obdivuje a je z vás úplně paf.

Lyria přešla ke mě a samým úžasem mě pohladila po šupinách, došla až k mému ocasu, obešla mě a došla až k mojí hlavě, podívala jsem se na ní a naše pohledy se na chvíli střetly, mé normálně v nebezpečí úzké oči se začaly rozšiřovat, najednou jsem měla pocit že jí můžu věřit.

Domluvili jsme se také na zkoušku rozpětí, Lyria mi začala přikládat metr ke křídlům, roztáhla jsem je, poděkovala mi a začala mě měřit.

"60 stop, 20 metrů, to máme křídla, ocas ten je dlouhý 18 metrů, drápy máš dlouhé 30 cm a drápky na křídlech to je 2 cm".

Poté co mě prohlédla tak si něco zapisovala a zakreslovala do deníku.

"Můžu ti spočítat zuby", řekla a celá se rozřázila.

Na to jsem vydechla, a zavrtěla jsem hlavou.

"Dobře tak ne, nevadí".

Proměnila jsem se na člověka a Lyria ke mě přiběhla s deníkem v ruce

"Mám tě nakreslenou, podívej", řekla mi a podala mi deník do ruky

"Je kreslíš pěkně".

"Ne to ty jsi nádherná, páni skutečný drak".

Po chvilce uvažování jsem jí nabídla

"Hele chtěla bys slyšet naší rodinnou legendu"?

"No jasný", řekla a hned si sedla do trávy. Zasmála jsem se tomu, sedla jsem si naproti ní a začala jsem vyprávět

"No kdysi dávno"...