Srdce draka

14.

"Teda, máš pravdu, tady něco nesedí..."

"Podívej, jsou stejné a vypadá to že mají i stejnou strukturu", řekla Lyra.

"Jo vypadá to tak", odvětila jsem.

"Moment", něco jsem si uvědomila, strčila jsem žezlo i náhrdelník Lyrii do ruky a rychle jsem běžela k poličce kde jsem se začala zběsile přehrabovat až jsem to našla - svojí dračí knížku

Otevřela jsem ji na stránce dračích předmětů a uviděla jsem tam to žezlo a ten náhrdelník, předměty krále a královny, tedy přesněji alfy a jeho družky, ale zde to bylo popsané jako předměty králů a královen

"Tady, to je to žezlo a ten náhrdelník, žezlo krále, alfy a náhrdelník princezny, dcery alfy, krále".

"Jsou to královské předměty a žezlo slouží pro nouzi jako záchranný předmět pro draky, má neskutečnou dračí moc, ale může ji použít jen právoplatný vůdce draků".

"Páni", vydechla Lyra.

"Takže to jsou královské předměty draků"?

"Ano, nejspíš to tak bude", řekla jsem.

Uplynuly dva týdny od té doby co jsme zjistili co jsou to žezlo a ten náhrdelník vlastně zač a my jsme teď leželi na trávě na louce a jen jsme tak odpočívali a já jsem přemýšlela

"Nad čím přemýšlíš"?

"Ale, jen jsem si vzpomněla na svou rodinu, na mé rodiče, na mou smečku, vím už je to nějaký čas, ale přesto to
..to bolí, kéž by byl způsob jak to vrátit zpátky".

"Třeba, ... třeba najdeme způsob, jak tvé rodiče vrátit".

"Ne, oni zemřeli už dávno, není to tak jako v pohádkách že zamrznou v čase a třeba to jednou půjde vrátit, už to nejde vrátit".

"Co se vlastně tehdy přesně stalo"?

"No,..."

"Žili jsme celkem poklidným životem na louce, jak víš jsme draci nebo dračí lidé, říkej si tomu jak chceš, ale pak nás přišli lidé definitivně vyhubit, začali na nás útočit a střílet po nás šípy, zabili mé přátele, poté mou matku a i mého otce, naštěstí můj otec vytrval a zabil pár lidí než zemřel na následky zranění".

"Teda, byl asi silný".

"Jo, byl to ten nejlepší otec na světě a za smečku byl ochotný položit i vlastní život".

"A máma...si to nezasloužila".

Už jsem seděla a Lyra mi položila ruku na rameno a lítostivě řekla

"Nezasloužil si to žádný z těch draků..."

Podívala jsem se na na ní smutným výrazem, ale byla jsem ráda že je na moji straně a že to chápe.

"Ale třeba se najde způsob, jak je přivést zpátky, jak je...oživit".

Teď jsem se naštvala, ale ne na Lyru ale protože to nebyla pravda, nemohla být, prudce jsem vstala a vykřikla jsem

"Lyro, to ale nejde, chápeš to, mí rodiče, má smečka, mí přátelé, všichni jsou mrtví", křičela jsem už se slzami v očích.

"Crystal..."

Nenechala jsem ji mluvit a dál jsem křičela

"A víš proč jsou mrtví"?! "Protože vy lidé musíte zničit všechno pěkné, všechno na co sáhnete, proč jste tak závistiví..."

Stále se slzami v očích jsem se rozběhla směrem ke skále k vodopádu a skočila jsem z ní, proměnila jsem se v draka a rychlou rychlostí jako ještě nikdy jsem odletěla pryč, přitom jsem ještě za sebou z povzdálí slyšela Lyru jak křičí moje jméno

"Crystal"!