Kdybych se náhodou proměnila byl by to konec. Proto se musím hlídat, ale časem to začínalo být horší a horší, obvyklá část dospívání ale u nás draků to je horší.

Tohle tajemství se mi zatím dařilo docela držet, ale jednoho dne jsem to už nemohla vydržet a vydala jsem se na opuštěnou louku kde nikdo nebyl, sedla jsem si zde na rozkvetlé louce na kámen a sledovala zářivou slunečnou oblohu, uvolnila jsem se a nechala toho draka v sobě probudit, z mých úst se vydralo slabé tiché zavrčení.

Pak se ve mě něco jakoby probudilo, vstala jsem a už jsem to nevydržela, plně jsem se oddala chladnému vánku, brzy na to se kolem mě rozvířil fialový prášek a proměnila jsem se v draka, za pár vteřin jsem už stála ve své dračí podobě, můj dlouhý fialový ocas se otíral o květiny které stály na louce, mé drápy se opíraly o hlínu a z mojí tlamy vycházel teplý dračí dech, byla jsem naštěstí na místě které nikdo nezná, takže jsem se zde nemusela bát že mě někdo odhalí, pomalu jsem přešla k útesu a dívala se do dáli, mé šupiny jasně zářily a má duše doslova chtěla létat a chtělo se mi řvát, v blízkosti nebyla žádná civilizace, z plných plic jsem se nadechla a zařvala jsem.

Poté jsem se odvážila a skočila jsem z útesu, chvíli jsem svévolně padala dolů a nakonec jsem těsně nad řekou roztáhla svá velká křídla a v tom okamžiku jsem se dotkla ocasem vody a letěla jsem strašnou rychlostí vpřed.

U dalšího vodopádu jsem vzlétla nahoru do mraků a letěla jsem mezi mraky, bylo to úžasné tenhle pocit, letěla jsem poprvé ale přišlo mi to jako bych to uměla celý život. Létala jsem mezi mraky, nakonec jsem slétla dolů k řece a tam jsem si nalovila nějaké ryby, ty jsem si pak osmahla svým menším dračím plamenem, poté jsem si lehla a snědla všechny ryby.

Pak jsem vyletěla nahoru na louku, kde jsem se proměnila zpět v člověka, chvíli se kolem mě ještě vířil fialový prášek, jakmile ustal tak jsem se vydala zpátky domů.

Byl konec července, půlka prázdnin byla pryč a já na chvíli zapomněla na svoje obavy a jen si užívala léto, chodila jsem k vodopádům, studená voda byla úžasná, oproti mojí obvyklé horké teplotě to je příjemné zchlazení.

Časem jsem začala chodit k vodopádům i s Lyrií, ukázala jsem jí tak své oblíbené místo, občas jsme tam chodily k vodě, občas jen tak si pokecat, bylo to úžasné, občas jsme jen tak leželi na louce a užívali si toho zářivého slunce.

Jednou jsme spolu seděli na louce, nicméně jednoho dne se měl můj život obrátit vzhůru nohama.

Z lesa vylezl gepard, vyšel na louku a postavil se naproti nám, stál asi 5 metrů od nás. Celou dobu stál gepard klidně, ale pak se to stalo - gepard vyskočil na Lyriu, v tu chvíli mi to bylo úplně jedno, skočila jsem a během skoku jsem se proměnila v draka, zařvala jsem na geparda, gepard se okamžitě stáhnul a utekl zpátky do lesa. Až teď jsem si uvědomila že celou dobu na mě s otevřenou pusou Lyria zírá a pak mi došlo že nevidí mě, ale vidí draka.

Srdce drakaKde žijí příběhy. Začni objevovat