Srdce draka

13.

Jedno bylo jasné, co je tohle?!

S Lyrou jsme na to obě hleděli

"Co to je", zeptala se Lyra, odpověděla jsem

"To bych taky ráda věděla".

"Vždyť se to tu sneslo zničehonic".

"Spousta věcí tady není normální, tohle místo je kouzelné a jedna velká záhada". "Ale já už přijdu na to co to je", řekla jsem a pevně a odhodlaně jsem stiskla součástky ve své ruce.

Bylo už pozdě asi 12 v noci a já se furt snažila přijít na to co to je, byla jsem už ale unavená a moc mi to nešlo, sestrojila jsem z oceli a kovu malý podstavec který vypadal po zhotovení jako malý zapletený strom a 3 větve byly připravené něco držet ale co? Když jsem už ale chtěla odejít mou pozornost upoutal měsíční svit, najednou proužek měsíčního svitu zasvítil na střepy kamene, který ležel vedle zhotovené části, kameny se rozřázily, a po dlouhé chvíli přestaly zářit. Přešla jsem k tomu a potichu si pro sebe řekla

"Co to je..."

Další víkend jsem se znovu pokoušela přijít na to jak tu věc sestavit a co to vlastně je, nenapadlo mě už nic lepšího než se pokusit ty kousíčky kamene prostě slepit, ale pokaždé ten kámen prasknul a rozpadnul se, zkusila jsem je tedy jen k sobě přisunout. Problém byl co teď? Venku jsem si opět všimla měsíce, pokud se mi to včera nezdálo, tak se to stane znovu, pomyslela jsem si a bez přemýšlení jsem odhrnula závěs, měsíční svit dopadl na kámen a pak se stalo něco neuvěřitelného, kámen se zvednul a doslova se pod vlivem měsíčního svitu stmelil, když jsem přešla k němu byl to pevný kámen ale tak pevný jako kdyby se nikdy nerozbil.

Teď přišel klíčový moment, dát kámen na žezlo, začala jsem tomu tak říkat, opatrně jsem kámen vzala a tak opatrná jako ještě nikdy jsem ho položila do jeho místa na žezle, držely ho tam 3 větve, vypadalo to jako kdyby mohl vypadnout, ale on tam byl pevně.

Žezlo jsem opatrně položila na stůl a šla si lehnout ale nemohla jsem vůbec spát, pořád mi hlavou vrtala myšlenka co je to žezlo zač, pak jsem vyčerpáním usnula.

Další víkend ke mě přišla Lyra

"Ahoj dáš si kávu nebo čaj nebo něco jinýho"?

"Ne děkuji", řekla.

Usmála jsem se, zavřela jsem za ní dveře a vešli jsme do mého pokoje, Lyra si hned všimla mého žezla

"Ty jsi ho sestavila"?

"Ano", řekla jsem.

"Je to žezlo", pokračovala jsem.

"Z oceli a kovu jsem sestavila základy držící další sadu která dělá místo pro kámen, během řeči jsem přešla k žezlu a všechno jí ukazovala.

"A ten kámen...."?

"Jo to, zkusila jsem ho slepit ale to nefungovalo, pokaždé se mi rozbil, ale jednou jsem měla odtažené závěsy, na ty střepy dopadlo sluneční světlo....a stmelilo ten kámen dohromady".

Vzala jsem žezlo do ruky

"Teď ač to nevypadá je tam pevný a stabilní".

"Moment vypadá jako ten tvůj náhrdelník".

"Cože"?

"Vytáhni ho".

Nehádala jsem se, Lyru poslechla na vytáhla z kapsy náhrdelník a prohlédla jsem si ho

"Teda máš pravdu, tady něco nesedí..."