Srdce draka

11.

"Na místě které znají jen draci.

Tu jeskyni jsem neznala, starší draci mi ji nestihli ukázat, ta jeskyně prý zobrazuje naší historii a je tam i královský rodokmen, velcí vůdci a jejich potomci, chtěla jsem to vidět, ne, musela jsem to vidět.

Doletěla jsem na místo, proměnila se v člověka a vešla do jeskyně, nevěděla jsem ale tak nějak jsem poslouchala svůj instinkt, přiložila jsem svůj náhrdelník ve tvaru toho lávového kamene na zeď, malý oranžový pramínek mi ukazoval kudy mám jít, vydala jsem se tedy po jeho stezce, až jsem došla k tomu obřímu kameni, pramínek se vznesl do vzduchu a roztříštil se na milion malých kousků a osvítil kresbu na zdi za kamenem.

Přešla jsem ke zdi a podívala se na tu kresbu byly na ní rodiny vedoucího draků smeček, první Titanio - úplně první drak, jeho mláďata která po sobě zanechal - Roxy, Koksy a Liam. Takhle bylo plno draků až kde byl můj děda, babičku jsem nepoznala, zemřela ještě dřív než jsem se vůbec narodila, a poté můj otec - Black a moje matka - Clin. A pak tam byla kresba....mě?!

Protřela jsem si oči abych se ujistila že se mi to nezdá, ale nezdálo se mi to, přímo pod mými rodiči byla kresba mě když jsem byla mládě a vedle bylo malým nápisem napsáno "Crystal, dcera Blacka a Clin, budoucí náčelnice".

Byla jsem dost zmatená a několik dní mi to nedalo spát, tolik času jsem o tom přemýšlela, ale žádný závěr jsem si z toho nikdy nevyvodila. Nakonec jsem se rozhodla že to řeknu Lyře, jedinému člověku co zná mé tajemství.

"Lyro"?

"Crystal, co potřebuješ"?

"Ahoj, no víš já...potřebovala bych se sejít".

"Jistě, řekneš mi o co jde"?

"No jde tak trochu o mou dračí stránku, víc ti řeknu až se sejdeme".

"Dobře, tak zítra v 6 kde"?

"Jo v 6 u mě doma".

"Dobře, zatím Crystal".

"Zatím Lyro".

"Je ahoj Lyro".

"Ahoj Crystal".

Sedli jsme si obě do pokoje na zem, tohle bude dlouhý večer, pomyslela jsem si.

Všechno jsem jí řekla, o té jeskyni a o té kresbě, jen o tom náhrdelníku ne.

"A ještě tu mám tohle", vytáhla jsem si z kapsy náhrdelník a ukázala jí to.

"Páni ten je krásný".

"Je to lávový kámen, dračí náhrdelník, předává se z generace na generaci, velcí alfové jej předávali svým potomkům svým dcerám a synům".

"Tvůj otec byl taky alfa"?

Musela jsem se při vzpomínce na svého otce usmát

"Ano můj otec byl alfa, ale ten náhrdelník mi nedal on, ten náhrdelník se předává když dosáhneme v naší dračí verzi dospělosti a bohužel toho se nedožil".

"To je mi líto".

"Nemusí, ale abych se vrátila k původnímu příběhu, našla jsem ho v jeskyni díky svému ohni jsem ho získala, můj plamen byl vlastně klíčem".

"Ale patří ti, jsi přece dcera alfy".

"Ano, to asi ano".

A v jaké jeskyni jsi ho našla"?

"V dračí jeskyni nad starým opuštěným městem, které jsme my draci kdysi zničili a vyhnali z něj lidi".

"Cože"?

"Myslím že by jsi měla vědět víc věcí"...