Srdce draka

18.

Bylo to sice lepší pro mě, ale problém to byl pořád, sama jsem moc dobře věděla jak to dopadne, dřív nebo později to praskne a já budu muset lidem ukázat svou pravou tvář.

Nakonec se to jakžtakž utišilo a školní rok doběhl ke konci, psal se den 30 června, po rozdání vysvědčení jsme vyšli celá třída i s učitelkou ven, bylo zrovna zataženo a po sluníčku ani vidu.

Ten kluk co se do nás občas navážel zase přišel ke mě a k Lyrii a znovu začal, to mi tak chybělo. Začala jsem nás automaticky bránit, přece nenechám sebe a svou kamarádku urážet

"Do toho ti nic není, Lyria je moje kamarádka a já ji budu bránit".

"Jo jasně, nána brání nánu, jak roztomilé".

"Tak to jsi přehnal"!

V tu ránu jsem mu dala facku, jakmile se ten kluk vzpamatoval bouchnul do mě a já spadla na zem do keře.

"Davide"! Zakřičela učitelka a okamžitě šla k nám.

David, tak už znám jeho jméno, pomyslela jsem si.

"To se dělá takhle shazovat spolužáky, zvláště holky"?

"Ale paní učitelko ony si začaly".

"Mě to nezajímá, už to dělat nebudeš"!

David si odfrknul a s učitelkou odešel, poté se připojil ke své partě kluků.

Když si šla učitelka povídat s jinými učiteli, ten David i se svou partou přišli ke mě a bez varování mě chytli a svázali mi ruce provazem, v tu chvíli jsem úplně svou lidskou částí přestala reagovat, ty provazy mi úplně připomněly to co se stalo před rokem a půl a co se stalo když na mě zaútočili ti lovci

Mamce chytli tlamu a poté ji propíchli krk šípem, nemohla řvát, nemohla se bránit, ...když na mě zaútočili lovci, svázaná tlama, svázané nohy, chtěli, ne chtějí mi svázat křídla, NE!!!

Oči mi na vteřinu zasvítily zeleně a pak se to stalo...

Provazy na mých rukou ruply pod tou sílou, kolem mě se rozvířil fialový prášek a já se proměnila v draka, v mohutného draka s řadou ostrých zubů, dlouhým ocasem a hromadou tuhých výrůstků.

Všichni v tu chvíli oněměli, zařvala jsem a vyletěla jsem na střechu budovy školy kde jsem přistála a pořádně zařvala na celé město. Teď jsem se nechovala jako člověk, teď jsem se nechovala jako Crystal ale jako drak. Pod školou stála celá moje třída včetně učitelky, podívala jsem se na ně a hledala pohledem Crystal, ale nenašla jsem ji. Ta zrádkyně. Opustila mě když ji nejvíc potřebuju.

Zvedla jsem hlavu, zařvala jsem, roztáhla jsem křídla a vznesla jsem se do vzduchu, letěla jsem na jedno jediné místo, na louku. Tohle bylo špatné, ale teď nemělo cenu něčeho litovat, bylo to venku a nemělo cenu se pokoušet to napravit, doletěla jsem na louku a přistála jsem, popošla jsem kousek dál od louky směrem k městu a podívala jsem se do dáli. Blížila se bouřka a za mnou hřmělo a zvednul se tak prudký vítr že i mé výrůstky se začaly mírně ve větru hýbat. Něco jsem cítila a nebylo to dobré. Jdou si pro mě. Ale jedno jsem věděla, ať už bude můj osud jakýkoliv, já se jen tak nevzdám a budu bojovat i kdybych měla zemřít. Zemřít....