A to se vyplatilo, po pár dnech se totiž opakovalo to co před 2 týdny, holky mě zase vytáhly na záchody, tentokrát mi ale dali jasně najevo, že tentokrát se to neobejde bez jizev a zranění, chtěli mě zmlátit, ale já se nedala, když mě přitiskli na stěnu já se jim vysmekla a na stěnu jsem je obě přitiskla já a hravě jsem jim zakroutila oběma rukou tak že je to dost bolelo.
Od té doby mám klid a holky se mi sice občas vysmějí do tváře ale nic víc a moc často to už nedělají, navíc stačí když se na ně podívám a hned jde na nich vidět že si vzpomněli a že to nechtějí zažít znovu.
Na škole to jinak celkem jde, známky mám řekněme dobré a jinak se s nikým moc nebavím, hlavně kvůli svému tajemství, jednoho dne jsem ale potkala jednu holku, která byla nová v naší třídě.
Psalo se datum 13 května a ona dneska měla přijít, po příchodu do školy jsem si sedla dozadu jako obvykle do svojí prázdné lavice.
"Tak třído přivítejte naší novou žákyni Lyriu Crowellovou", řekla učitelka Dawkinsonová a ukázala na Lyriu.
Nikdo nijak nezareagoval včetně mě, Lyria se pouze nevinně usmála.
"Tak běž si sednout třeba k Crystal", řekla a poukázala na mou lavici.
Zatímco ke mě Lyria šla, já jenom tiše seděla, měla podobný styl jako já, zatímco já měla fialovou koženou bundu se zeleným drakem na zádech, ona měla zase obyčejnou černou koženou bundu.
Obě jsme měli černé džíny s vysokým pasem a co se týče jejího přirozeného vzhledu měla hnědé oči čokoládové barvy a tmavě hnědé vlasy, jejich barva se ale míchala s karamelovou.
"Ahoj já jsem Lyria".
"Ahoj Crystal", řekla jsem a podali jsme si ruce ale nic víc, držela jsem se zpátky ale nakonec jsme se začali, už ani nevím jak bavit.
"Crystal"? "Pěkné jméno".
"Díky, tvoje taky", odvětila jsem.
"Máš pěkné vlasy, obarvené"?
A je to tu, řekla jsem si, další takový
"Jo", zalhala jsem.
"Ta barva je vážně pěkná, já původně chtěla jít do modré, ale tahle kaštanová mě nakonec donutila u ní zůstat".
"Máš pěkné vlasy".
"Díky", odpověděla mi.
Pak už zazvonilo a já se rychle vydala směrem ke skříňkám kde mě dohnala Lyria.
"Počkej kam tak utíkáš"?
"Spěchám na autobus, jinak mi ujede".
"Na jakou jedeš zastávku"?
"Na Palkovskou 6, přestupuju tam na tramvaj".
"Jeee, taky tam vystupuju můžu jet s tebou"?
"Jestli chceš", odvětila jsem.
Lyria nadšeně vykřikla "Joo", zasmála se a šťastně se zatočila, já jsem mezitím zamkla skříňku a vydala jsem se po hlavní chodbě směrem ke dveřím které vedly ze školy, Lyria se nadšeně přidala ke mě, byla tak šťastná zatímco já si držela neutrální výraz, v autobuse jsme stáli vedle sebe ale neprohodili jsme ani slovíčko, za asi dvě minuty nám autobus zastavil na zastávce odkud jsme došli na tramvajovou zastávku kde jsme čekali na tramvaj, jak jsme tam tak čekali všimla jsem si že má na boku na řetízku zavěšeného zlatého draka s modrýma očima.
"Máš ráda draky"?
Podívala se na mě a odpověděla mi
"Mám, jsou to úžasná stvoření, škoda že neexistují".
"Jo škoda", odvětila jsem a zamrkala jsem směrem ke kolejím, když mi přijela tramvaj tak jsem jenom řekla
"Musím jít tak ahoj".
"Ahoj".
Nastoupila jsem do tramvaje a jela domů.
ČTEŠ
Srdce draka
خيال (فانتازيا)Crystal, na první pohled zcela obyčejná dívka na střední škole, ale zdání občas klame, co všechno se v ní skrývá? Má své rodinné tajemství, které ale nesmí nikdo jiný vědět, její rodiče jsou mrtví a ona žije sama, co ale nástup do střední školy způs...
