Srdce draka

21.

Princ Filip zvedl ruku a řekl slova na která jsem dlouho čekala a v která jsem tak tiše doufala.

"Žádné zabíjení se nekoná". "Toho draka nezabijeme, neudělal nic špatného".

"Jak to"? "Vždyť zabil naše dva lidi".

"Bránila se, my jsme zaútočili první, neměla na výběr". "A teď se rozejděte, tuhle věc už nehodlám řešit".

Všichni lidé se nakonec rozešli a vydali se směrem ke svým domovům, jen princ Filip zde zůstal.

"Moc mě mrzí co se stalo, ani nevíš jak mě to mrzí, je mi líto tvojí rodiny".

"Mě vás líto není, zasloužili jste si to".

"Vím a věř mi že mě to upřímně mrzí".

"Mohl bych vás pozvat na večeři slečno Crystal"?

"Znamená to že na mě už nikdo nebude útočit"?

"Slibuju že se tě už nikdo nedotkne a taky slibuju že budeš v bezpečí".

Usmála jsem se

"Tak tedy ano pane princi Filipe III.".

Na moje ano na jeho pozvání se usmál a já taky. Musím uznat, pěkný byl, měl krásné modré oči a blonďaté krátké vlasy.

O 3 měsíce později:

"Moje královno", řekl a vyzvedl mě do vzduchu a zatočil se se mnou.

"Hej Filipe"!

Položil mě na zem a lišácky se usmál

"Copak draci nemůžou zažívat legraci"?

"Ne když ji organizuješ ty", zasmála jsem se.

Znovu se usmál

"No teď mám pro tebe něco co se ti doufám bude líbit".

"A to by mělo být"?

Poklekl si na jedno koleno a ve svých rukou držel malou černou semišovou krabičku, pomalu ji otevřel, byl v ní nádherný stříbrný zásnubní prsten s fialovými a modrými kameny a řekl

"Crystal Dragonová budu tě milovat jak jen vší svou silou dovedu, a nikdy se tě za nic na světě nevzdám, klidně se postavím žáru tvých dračích sester a bratrů jen abych mohl být s tebou". "Vezmeš si mě"?

Chvíli jsem na něho šokovaně zírala a potom jsem se slzami v očích řekla

"Ano", ale nebyly to slzy smutku nýbrž slzy štěstí.

Skočila jsem k němu na zem a objala ho, a on mi obejmutí opětoval. Takhle jsme ještě zůstali nějakou chvíli než jsme se rozhodli otočit se směrem k západu slunce a byli jsme připravení vyjít vstříc novým překážkám a novému životu...