Srdce draka

15.

Skočila jsem z útesu, proměnila jsem se v draka a letěla pryč tak rychle jako ještě nikdy, přitom jsem ještě slyšela jak za mnou zpovzdálí Lyra křičí

"Crystal"!

Letěla jsem dlouho, po nějaké době jsem ovšem zpomalila, teď jsem letěla klidně a pomalu, ale moje duše stále bouřila, ale pak mi začalo být Lyry líto, tohle si přece nezasloužila, jak jsem se ale nesoustředila, uvědomila jsem si že jsem v oblasti lidí, musím rychle pryč, pomyslela jsem si, před sebou jsem si všimla vzdušné cesty která vedla zpátky na louku kde byla Lyra, rozhodla jsem se tou cestou letět, jak jsem si ale nedávala pozor a nesoustředila se na okolí, něco mě smetlo ze vzduchu a najednou už jsem byla na zemi pod sítí, z lesa se vyhrnulo plno lidí ve zbroji s meči, provazy a řetězy

Sakra, lovci draků, uvědomila jsem si.

Strhla jsem ze sebe tu síť ale když jsem byť jen trochu otevřela tlamu, chytil mi ji řetěz, najednou mě něco popadlo za nohy a strhlo na zem, svázali mi nohy, zalasovali mi je, ležela jsem na zemi se zarytými křídly v zemi, nemohla jsem řvát, prostě nic, jen jsem se různě ošívala.

"Svažte jí křídla"!

Ne tak to tedy ne, řekla jsem si a zvedla jsem hlavu přitom jsem z části ležela na boku kvůli spoutaným nohám, snažila jsem se způsobit nátlak v tlamě což se mi nakonec podařilo a řetěz jsem zpřetrhala, poté jsem otočila svou hlavu a zařvala, lidé šokem a asi i tím že se lekli ustoupili, vdechla jsem plamen na provazy které mi drželi nohy a tím provazy povolily a odpadly vlivem žáru, poté na zemi ještě hořely. To je výhoda toho být drakem - jste ohnivzdorní.

Chtěli po mě začít střílet, nenechala jsem si to líbit a začala jsem se opravdu chovat jako zuřivý predátor, nevím kde se to ve mě vzalo, prostě mi seplo, třískla jsem křídlem do země, čímž jsem vyhodila člověka do vzduchu, chytla jsem ho do tlamy, a doslova ho rozervala na kousky, další lidi jsem smetla svým mohutným ocasem, zvedla jsem se a odletěla dřív než mě mohli chytit ještě po mě stříleli, ale netrefili se, rychle jsem uháněla domů, nejdřív jsem letěla do hor kde jsem se proměnila v člověka a bleskurychle seběhla do města a z města honem domů.

Když jsem doběhla domů, zabouchla jsem za sebou dveře a sesunula se na zem, srdce mi bilo jako o závod, myslela jsem že normálně dostanu infarkt , najednou někdo zazvonil, strašně jsem se lekla, hlavou mi proběhly myšlenky

Co když mě našli? Jen klid hlavně žádnou paniku, řekla jsem si. Podívala jsem se kukátkem ven a oddechla jsem si. Byla to Lyra.

Otevřela jsem jí dveře a sesunula jsem se na zem, byla jsem psychicky tak vyčerpaná že se to podepsalo i na mém tělu, neměla jsem sílu vůbec na nic.

"Crystal"!

Lyra poplašeně vykřikla, rychle za sebou zavřela dveře, zvedla mě, opřela si mě o rameno a dovedla mě do kuchyně kde mě posadila na židli, podala mi vodu a zeptala se mě

"Co se stalo"?