Znovu jsem v sobě probudila draka a vzepřela jsem se, provazy jsem roztrhala, otevřela dokořán svá křídla a zařvala jsem.
"Páni jo", zakřičela Lyria a pozvedla ruku na znamení vítězství.
Lidi na mě začali útočit házet po mě šípy, ale nebyli moc dobří házeči, netrefili se a já probudila svou divokou stránku - část lidí kteří se na mě znovu snažili hodit síť jsem odhodila ocasem a dalšího člověka který mě chtěl trefit šípem jsem ho vyhodila do vzduchu a rozervala jsem ho svou tlamou na kusy, další člověk, chytla jsem ho do tlamy a s řevem jsem ho odhodila o strom do začínajícího lesa, po chvilce boje mi ale začaly ubývat síly, trefilo mě pár šípů do nohy a dva do boku, pak mi spoutali kovovými koulemi nohy a já spadla k zemi vyčerpaná, spoutali mi těmi samými koulemi tlamu a já jen vyčerpaně ležela na zemi.
Lyria vyběhla na kámen a vyzdvihla ruku ve které držela náhrdelník a žezlo, vyzdvihla ji směrem k nebi a najednou se z oblohy snesl směrem k Lyrii ohnivý oranžovo-žlutý zářivý paprsek a vyzdvihl od Lyrie jak žezlo tak náhrdelník, oba dva šperky se točily v zájemném kruhu a nakonec se spojily v jedno - v nádhernou ohnivou třpytící se korunu, hodila mi ji a mě koruna přistála na hlavě, v tu chvíli se kolem rozprostřela záře jasná jako ta polární. Pod silou magie provazy praskly, vstala jsem a nechala magické proudy světla vířit kolem mě a krajiny, proudy světla odrazily všechny lidi pouze koně bez svých jezdců zůstali stát klidně na místech, jako kdyby na ně to kouzlo nezabíralo a zaujatě a fascinovaně hleděli k obloze, jediní koho se ještě kouzlo nedotklo byl princ Filip a Lyria.
Stála jsem na místě a hleděla na prince Filipa, už od začátku se mi zdálo že přesto že se tvářil zle, na něm bylo něco jiného nějaké dobro. Něco v něm prostě bylo, jen poznat co to je.
Princ Filip nakonec natáhl svou ruku k mému čenichu a já po nějaké chvíli vtiskla svůj čumák do jeho dlaně, prostě jsem mu naráz věřila, poté jsem otevřela oči, na chvíli jsme se dívali jeden druhému do očí a nakonec jsem povolila a proměnila se do své lidské podoby, princ Filip se na mě podíval a mírně se pousmál, sklonil se a představil se ještě jednou
"Zdravím milá slečno, jsem princ Filip III., je mi líto že jsme se poznali za takto nemilé situace".
"Zdravím, Crystal". "Crystal Dragonová".
"Vy jste"?
Řekla jsem s důrazem na slovo my
"Já jsem potomkem draků, ale nikdy jsem nechtěla nikomu ublížit, my jsme nikdy nechtěli nikomu ublížit, ale vy jste na nás zaútočili a má rodina se pouze bránila, váš otec zabil mé rodiče, mou rodinu".
"To je mi upřímně líto, vážně".
"Vy jste syn krále Libora že ano"?
"Ano a vy jste dcera toho černého draka a té překrásné bílé dračice, nepletu se"?
"Ne nepletete, ale proč o ní mluvíte tak hezky"? "Já myslela že nás draky nenávidíte".
"To jsem nikdy neřekl, jako malý jsem miloval draky, dokonce i teď jsem váhal jestli vás ehm pardon zabít, nikdy jsem nebyl ten typ co by chtěl zabíjet nevinná stvoření".
"Aha", řekla jsem prostě.
Lidé začali pokřikovat a dávat nahoru ruce se zbraněmi
"A co bude s tím drakem"?! "Jo kdy zabijeme toho draka"?!
Princ Filip pozvednul ruku a řekl ta slova v která jsem celou dobu tiše doufala a čekala na ně...
ČTEŠ
Srdce draka
FantasyCrystal, na první pohled zcela obyčejná dívka na střední škole, ale zdání občas klame, co všechno se v ní skrývá? Má své rodinné tajemství, které ale nesmí nikdo jiný vědět, její rodiče jsou mrtví a ona žije sama, co ale nástup do střední školy způs...