Po delší době se mi úspěšně podařilo toho draka v sobě uklidnit.

Vyšla jsem ze záchodů a šla na další hodinu, zbytek dne byl relativně v klidu, ale pak mě zavolali do ředitelny, prý jsem dneska nadávala spolužákovi, takže ten idiot si bude otvírat pusu na moji kamarádku a ještě si bude na mě stěžovat?!

Šla jsem tedy do ředitelny, neměla jsem se čeho bát, prostě řeknu jak to bylo, zaklepala jsem na dveře ředitelny a čekala, po asi 2 vteřinách se ozval zevnitř hlas

"Dále".

Vzdychla jsem si, otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.

"Posaďte se", řekl mi ředitel a pokynul mi směrem k židli.

Sedla jsem si a on začal

"Crystal prý jste nadávala tady spolužákovi na chodbě".

"Pane řediteli, to je sice pravda, ale tady Riley nadával mě i mé kamarádce, takže jsem se prostě pouze bránila".

"Takže chcete říct že jste se snažila hádku ukončit"?

"Ano, přiznávám odvětila jsem poněkud naštvaně, ale hádku jsem tím ukončila a trvám na tom že to byla pouze obrana".

"Dobře, tak co kdybychom na to zapomněli"?

V tu chvíli se ozval Riley

"Tak to ne já chci omluvu"!

Tak on mě i mé kamarádce nadává a ještě bude chtít omluvu?! Můj vnitřní drak ve mě doslova řval.

"Tak dost"! "Oba běžte"!

Po tomhle jsme oba vyšli ze ředitelny.

"Ještě jednou si na mě otevřeš tu svou pusu, tak to pěkně odneseš".

Jen vyhrožuje, pomyslela jsem si a oba jsme se radši vydali pryč - každý svou cestou.

Nějakou dobu pak byl klid, zrovna byl poslední den školy, vydávalo se vysvědčení, když jsme všichni dostali vysvědčení vyšli jsme ven a byli jsme rádi že už máme prázdniny, zrovna jsme šli a rozloučila jsem se s Lyrií, když už jsem odcházela všimla jsem si že do Lyrie se začali navážet nějaké dvě holky a jeden kluk, ten kluk ji chytil za ruku a chtěl ji strhnout na zem, můj vnitřní drak se ve mě probudil, přišla jsme za nimi a toho kluka od Lyrie odtrhla.

"Na koho si myslíš že saháš", vyjela jsem po něm.

"Ale ale dráček nám sem přišel".

Věděla jsem že to usoudil dle mojí bundy, navíc i moje chování se občas dá přirovnat k drakovi -silná, tajemná ale přitom i laskavá a ochotná bojovat za svou rodinu.

"Jo vy krávy", začaly se ty holky smát.

Když pak jedna z těch holek chtěla chytit Lyriu, rozmáchla jsem se a dala tomu klukovi pěstí, ty dvě holky okamžitě couvly, ten kluk si protřel pusu rukou a potom všichni tři zbaběle stáhli ocasy a utekli.

"Teda Crystal, děkuju".

"Nemáš zač", řekla jsem suše.

"Ne vážně děkuju".

"To je v pohodě Lyrie, vážně".

V téhle chvíli za mě mluvil drak, pomalu ale jistě jsem si to začínala uvědomovat, s plynoucím životem začínají přicházet i problémy a čím déle žiju lidský život, tím déle věžním svého draka uvnitř sebe a můj drak se začíná dostávat na povrch, musím se víc hlídat, jinak by to bylo někde.

Kdybych se náhodou proměnila byl by to konec.

Srdce drakaKde žijí příběhy. Začni objevovat