Srdce draka

19.

Zemřít..., to byla moje myšlenka, možná zemřu ale pokud ano, nebudu jediná, budu se bránit, dole pod kopcem jsem viděla lidi s pochodněmi a zbraněmi, lovci draků s kterými jsem už měla tu čest se seznámit a nějací jezdci na koních, vypadali jako rytíři a měli štíty a meče v ruce a úplně vepředu jel někdo koho jsem moc dobře znala z našich legend, potomek mocného krále Libora, potomek toho co zavraždil moji rodinu, jestli proti mě půjde tak já taky a nebudu ho šetřit.

Po napínavé chvilce došli na kopec lidé se zbraněmi na koních a já ustoupila, je mi jasné že se to neobejde bez krve ale když zaútočím hned budu mít nevýhodu.
Ten nejmladší, který byl potomkem, mohl mít tak 21 let, slezl z koně, štít připevnil k sedlu koně a meč si založil do opasku na meč který měl připevněn popruhem kolem pasu, vykročil dvěmi kroky dopředu ale já se nehnula, odmítla jsem ustoupit, pouze jsem ho sledovala.

Jako kdyby si myslel že by mu drak mohl rozumět, přesto že jsem mu rozuměla každičké slovo, začal mluvit

"Jsem princ Filip III.,(třetí), a jsem potomkem krále Libora, který bohužel zemřel při nehodě při které ho zabili draci".

"Zabijeme draka"! "Jo pryč s tím drakem", začali pokřikovat všichni lidé.

Filip přešel k jednomu člověku a potichu mu řekl

"Zkuste to klidně, pouze odchytit".

"Pane nejde to, je to drak, smrtící bestie, zabije nás, vzpomínáte co udělali vašemu otci"?

Princ Filip vydechl

"Dobře, pokuste se jí chytit".

Lidé se ke mě začali přibližovat se sítěmi v rukou a já začala couvat, najednou mi někdo chytil ocas do síťové kovové koule, zkusila jsem mávnout ocasem na druhou stranu, člověka který držel tu kouli jsem tím odhodila pryč ale další lidé chytli lano které šlo směrem od koule, takže jsem ocasem skoro vůbec nemohla hýbat, zařvala jsem, následně mi provazy chytly tlamu, zkusila jsem zatřást hlavou, ale nepomohlo to, naopak dala jsem lidem příležitost a oni jí využili.

Pevnou síťkou mi připoutali krk k zemi a nakonec mi svázali nohy, byla jsem teď úplně bezbranná, drápy na křídlech jsem se zapřela o hlínu a cukala jsem sebou, princ Filip přešel ke mě a podíval se na mě, okem jsem ho sledovala, takže tohle je konec? Slyšela jsem jak někdo říká

"Princi Filipe, musíte to udělat, jiná možnost není".

Princ Filip vydechl

"Máte pravdu", řekl a vytáhl meč, který vyzdvihl nad svou hlavu a chystal se mi zasadit smrtící ránu do srdce, já jen dýchala a čekala na konec, už jsem se ani necukala, třeba když budu v klidu, odejdu rychle a pokudmožno s nejmenší bolestí, tedy ne že by mi na tom záleželo.

V tu chvíli se zdáli ozval hlas který zakřičel

"Ne"!

Zdálo se mi že ten hlas poznávám, Lyria?!

Na louku celá udýchaná přiběhla Lyria

"Nesmíte ji zabít"!

Lyria přiběhla ke mě a klekla si na zem k mojí hlavě, princ Filip mezitím svůj meč složil ke svému boku, a Lyria mě začala chytat za tlamu, dotýkala se rukou mého čenichu jenom aby mě povzbudila a do toho pořád říkala

"Crystal, notak musíš vstát, notak musíš jim ukázat kdo je tu drak, notak Crystal"!!

Najednou mě z mého tranzu dostala slova Lyriy, vždyť jsem si slíbila že budu bojovat do posledního dechu, slíbila jsem to sobě a když drak něco slíbí, musí to dodržet, slíbila jsem to sobě i svým předkům, mojí matce, mému otci, všem drakům, roztrhla jsem všechny provazy a všechno co mě poutalo a znovu jsem v sobě probudila draka.