Vždy jsem věřila na lásku na první pohled a na osudovou lásku jako je ve filmech... Víte jak to myslím ne? Takové to první setkání na které nezapomenete a budete si ho pamatovat a pak budete spolu dělat čas hlouposti a pak přijde nějaká krize a všechno zmizí ale nakonec ten kluk udělá nějaké velké romantické gesto a vám z toho pukne srdce láskou a zase bude vše v pořádku... Pak mě zavřeli do vězení a já přestala snít... Smířila jsem se s člověkem co pro mě nebyl vůbec vhodný ale byl jistota i když mě bil a nadával mi a jediné co jsem v té době dělala bylo že jsem se uzavřela do sebe a s nikým nemluvila, nikam nechodila a brala jsem drogy co mi on dával protože jsem nedokázal být s ním a střízlivá.. Nedokázala jsem se smířit s tím že bych zůstala s člověkem který je o 13 let starší, nepřitahuje mě a nic k němu necítím ale podle ostatních to byl vhodná partie... byl zajištěný, měl dům, auto, práci a bez dluhů.... měl být perfektní jenže víte co? Nejsem asi úplně dokonalá zlatokopka... nevydržela jsem s ním ani čtyři měsíce... a sex? Radši jsem byla bez něj.. Než jsem potkala jeho... Byl vtipnej, rozuměl mi a měl ten nejkrásnější úsměv co jsem kdy viděla.. Ježíš ten jeho úsměv... ty oči... prostě to jak se mnou mluvil jak kdyby mě znal celý život.. znali jsme se pár dní a viděli se jednou a on najednou chtěl ať s ním jedu do Řecka pracovat... Ano jsem řekla hned ale popravdě jsem ani netušila zda vůbec pojedu.. myslela jsem že to zamluvíme a on odjede sám a zapomeneme na to co se mezi námi stalo což by pro něj bylo určitě lehké a já bych na to a na něj vzpomínala ještě pár let potom co by si mě už dávno nepamatoval.. Jenže na poslední chvíli mi přeskočilo.. bylo to jako kdyby najednou jsem já nebyla já ale byl to někdo jiný... jako by můj mozek ovládal autopilot.. jako by.. jakoby do mě vstoupil duch někoho odvážného a dobrodružného... odletěla jsem aniž bych věděla zda se spolu uvidíme protože jsme spolu už dva týdny nemluvili.. vlastně noc před odletem poprvé od té doby.. druhý den jsem byla v Řecku a šli jsme ven.. pak jsme spolu byly každý den celé tři týdny než se přestěhoval... dlouho jsme se neviděli jen jednou před jeho narozeninami a pak jsme spolu byly zas docela často aspoň dva dny v týdnu... jenže na rovinu řekl že ke mě asi cítí něco jiného než já k němu a to je v pořádku a tak jsem mu zalhala že je to v pohodě a že už to necítím jako předtím že už je jen blízký kamarád i když jsme spolu spali nebo něco měli skoro pokaždé když jsme se viděli... dělala jsem s ním nebo spíš jemu věci které bych asi nikdy s nikým nedělala protože to nejsou zrovna klasické kinky ale mě to nevadilo.. dělala jsem je pro něj.. protože to chtěl a měl je rád a tak jsem dělala vše aby byl šťastný jenže jsem si neuvědomila jak moc pro něj dělám i když mu to neříkám.. upřímně? jednou jsme se opili a měli sex asi tři hodiny, ani jednou jsem se za tu dobu neudělala ale víte co bylo fakt hezký a co mi stačilo? ten úsměv když si myslel že ano... a že rekordně 33x jsem měla orgasmus... neměla... ani jednou ale to jsem mu nemohla říct.. jak by jste klukovi mohli po třech hodinách sexu říct že jste nebyli ani jednou? že všechny ty křeče a vzdechy a křik byly jen hrané aby se cítil dobře? aby měl pocit že je nejlepší? zvlášť někomu koho asi fakt blbě milujete? nijak co? taky by jste drželi pusu že? proč? protože nechcete zklamat někoho koho milujete, nebo jo? vlastně když nad tím přemýšlím tak jediné dva orgasmi v životě jsem měla jeden s klukem který byl má první láska a druhý se spolubydlícím tohohle kluka... jak se to stalo? strašně jsme všichni pili jednou když jsem u nich spala a pak jsem s jeho spolubydlícím zůstala sama protože on šel spát a tak jsme pili dál a on furt mluvil a usmíval se a letmo se dotýkal a pak byl blíž a blíž a pak se to prostě stalo.. bože to byl sex... občas si na to vzpomenu jak to bylo intenzivní, vášnivé a jak si mě při tom všímal a laskal mě a hrál si se mnou a mou myslí.. jenže je mi z toho na nic, za prvé proto že jsem podle mého srdce podvedla kluka kterého miluju ale on mě ne a za druhé proto že on podvedl svou přítelkyni i když mele o tom jak se s ní rozejde.. kravina... nikdy to neudělá... a dnes mi napsal ten kterého miluju.. normálně mi neříká co dělá a kde je ale dnes v noci měl potřebu a napsal že je s holkou venku.. s kamarádkou.. s holkou co bydlí kousek... zlomilo mi to srdce... umřela jsem... vevnitř mě umřela zas další část... protože když je s ní tak pozdě a pije tak se s ní i vyspí.. bude s ní stoprocentně něco mít... proč měl ale potřebu mi to říct? chtěl abych žárlila nebo to bylo jen proto abych věděla že už si našel na sex jinou? nejhorší typ smutku a deprese je ten když přestanete brečet, rozdýcháte paniku a přijmete vše co se děje kolem vás tak jak to je... protože to jinak nejde.. nemluvě o tom že kdybych to nerozdýchala tak budu mít další záchvat a skončím v nemocnici stejně jako včera... bolest by se měla prožívat a když toho nejste schopni tak se opijete nebo zdrogujete a nebo si vezmete prášky ale co když nemáte ani jednu možností? tak pak ležíte schoulení v posteli a pláčete, většinou tiše, jen vám stýkají slzy po tváři a vy jen přerývaně dýcháte nebo to prostě spolknete ten smutek.. nahodíte falešný úsměv a rozdýcháte s pomocí přístroje záchvat protože jinak by jste zas museli na pohotovost.. a ta bolest když nemůžete dýchat je milionkrát horší než ta z nešťastné lásky... nebo ne? ne protože každá je jiná, jedna je fyzická a druhá psychická.. no nejhorší je když se spojí a vy jste v nemocnici na kyslíkovém přístroji a při tom vám tečou slzy z toho jak blbě jste zas zamilovaný ale i z toho jak vás každý pokus o samostatný nádech bolí... a pak jsem si uvědomila že mi to za to nestojí jenže víte co je ten problém? že moje srdce to stále nějak nepochopilo..
