Začíná to pocity neklidu, ležím vedle něj v posteli a trápí mě ten zvláštní pocit že mě něco pozoruje.. Něco stojí v koutku pokoje a pozoruje to jak klidně ležíme a oddechujeme.. ten neklid co mě probudí a zrychlí mi tep, ten závan chladného vzduchu při zavřených oknech, ten zvláštní stín postavy tam kde nikdo nestojí, odraz v zrcadle který nikomu nepatří. Nikdy jsem v ložnici nechtěla skříň s velkým zrcadlem. Přes den to má výhody, můžete se před ním upravit, vyfotit nebo namalovat ale v noci? V noci je to zlé je v tom velkém zrcadle vidět celý ten temný pokoj, každý stín, každý odraz světel z projíždějících aut. Ty děsi co tu jsou ale vidím je jen já. Nutí mě přemýšlet, jsou skutečné nebo pouze v mé hlavě? Ten pocit že člověka co spí vedle mě musím probudit abych to necítila, neviděla a neslyšela sama.. Tohle všechno je ještě horší když je ten člověk pryč a vy jste na to skutečně sami. Lampa je najednou tak daleko a tak nebezpečná a tak radši sedím po tmě na posteli, zabalená pod dekou i když je mi takové teplo a koukám do tmy... tam kde nic není ale já to vidím.. strach ze tmy má své důvody.. je to protože se bojíme že tam něco je a o to horší je když zjistíme ze máme pravdu.. jak zjistit zda má člověk pravdu.. jen to zkuste, všude zhasněte a po tmě seďte zabalený pod dekou na posteli a pozorujte.. už to vidíte? Co to je? Vidiny? Něco co vám ukazuje mozek? Ne, to je pravda.. něco tu je, v té tmě.. vidíš to? Poslouchej.... už to slyšíš? To dýchání? Skřípání? Ale pozor! Nikdy to nechtěj cítit, jsi silnější ale nedej tomu prostor k fyzickému kontaktu, stačí ten psychický.. a teď pšt... ať si tě to nevšimne, nemají rádi když je jejich oběť vidí, přeci jen máš spát a né koukat do tmy... Teď jsi na tom jako já, už víš jak se cítím každou noc kdy se strachem pro jistotu nespím. Když vedle mě leží on musím usnout jako první jinak nespím celou noc. Jsem prostě blázen a chci už konečně klidně spát...
