Je to tak snad po každý, potkám nové přátele, chvíli jsme spolu jako kdybychom byly ti nejlepší, poté se začnou bavit s bývalými přáteli, nakonec se se mnou přestanou bavit dokud je staří přátelé neopustí a oni nepotřebují někoho kdo by dokola poslouchal o tom jak oni byly hrozní, kdo by dokola souhlasil se vším co řeknou... Nakonec ale stejně udělají to co před tím, nečekám že se mnou bude někdo z přátel každý den do konce života ale taky nečekám že se jeden den bavím a druhý den jako bych neexistovala. Nedávno jsem se ptala jednoho kamaráda proč přes to že mě pořád opouští, proč se ke mě vrátí? On mi na to odpověděl že proto že jsem to prostě já, řekl protože prostě ty. Protože i když ti ublížím a to nesčetněkrát tak ty mi to vždycky odpustíš, tak jsem se ho zeptala proč mi pořád něčím ubližuje a on mi neodpověděl, proč mi přátelé ubližují? Říká se že přátelé jsou lidé pro které se oplatí trpět jenže pro mě nikdy nikdo netrpěl, nebyla jsem ta co ubližuje. Jasný teď si každej řekne: "Jo jasný to říká každej". Jenže já to myslím vážně, vždycky jsem se snažila každému svému kamarádovy pomoct a jak to dopadlo? Využíval toho a pak mě odkopl. Ať to bylo holka nebo kluk udělaly to. Je pravda že už mě to nebavilo snášet a tak jsem všechny co mě poslaly do háje začala ignorovat kromě tří lidí. Kluka za kterého bych dala život a on mi ubližuje den co den a i když mi ublíží já se omlouvám a zpravuji přátelství co je na miliardy kousíčku a pak holky a jejího kluka. Je pravda že pro mě není vlastně tak důležitý její přítel ale ona. Ona je mega úžasný člověk, miluji jí ale ne jako že bych jí chtěla ve vztahu ale jako kámošku jí miluji. Jednou když udělala fakt hnusnou věc jediný co jsem byla schopná jí říct bylo, sebrala si mi úsměv a jen tak někdo mi ho nevrátí. Musím říct že se jí to začíná dařit zas. Je mi tak hnusně z toho když vidím jak jí jsem jedno. Je to příšerný když rok co rok mě ona opustí chvíli před narozeninami/silvestrem či jakýmkoliv jiným svátkem a dnem který chcete trávit s přáteli. Je to příšerný být v devatenácti na silvestra sama doma a jít spát v jedenáct proto že druhý den vstáváte do práce. Na narozeniny si připíjet sama se sebou a vědět že nikdo neví že máte narozeniny. Možná že vám to tak nepřijde ale já si přijdu strašně osaměle každý den co sedím doma a koukám na filmy co jsem už viděla tisíckrát protože sedím doma každý den. Když nejsem v práci nebo ve škole jsem doma ve škole se směji na lidi kteří si říkají přátelé ale přitom jsme se neviděli nikde jinde než ve škole, nešli spolu ven atd. a to samí lidé/přátelé v práci.. Prostě jsem osamělá a měla bych si na to už po 19 letech zvyknout...
