Každý z nás to zná, ten pocit když chceš někam utéct ale není kam.. to jak koukáme do zdi do blba.. z okna na noční oblohu a větve stromů...
Je to hrozný proto že se srovnáváš s někým dalším.. Jo, ale to že má nádhernou postavu neznamená že má dokonalý život.. máš občas chuť to skončit a tak vznikne první jizva na ruce, ty depresivní myšlenky které ještě přiživují jiní co si potřebujou něco na tobě dokázat a ty je posloucháš..
Vždy, tě dohání nějaká depresivní myšlenka tak moc že se objevují další jizvy a konec je blíž a blíž.. když se tě někdo zeptá jak ti je tak přeci skvěle, fajn a perfektně.. lžeš o tom jak ti je jen pro to aby se dál lidé neptali co ti je.. ty jizvy ale na těle zůstanou a jednou to skončí úplně když s tím nepřestaneš.. sebevražedný činy i myšlenky jsou jako lavina.. víš proč? Protože tím že se zabiješ tu lavinu spustíš ty sám.. jak? Zemřeš a tvý rodiče si pak také budou přát zemřít, nějaký kamarád který tě měl opravdu rád prostě aspoň jednomu člověku v tvém životě to vždy ublíží na tolik že by si přál jít za tebou.. pak to zkusí a taky zemře a co se stane? Ten člověk měl opět někoho kdo ho měl rád.. kdo by kvůli němu zemřel.. a opět na novo.. pokud chceš zemřít jsi sobec podle ostatních a podle sebe jen zabiješ ty běsi v sobě.. ale co když ty běsi jsou tak velký že už to nemůže pokračovat dál? Zkusíš medikaci? Pomůže to opravdu nebo tě to jen oblbne? Valproat na stabilizaci nálady by ti pomohl bereš ho? Ne? Chyba, jak se chceš léčit s bipolární poruchou když ho nebereš? Přestaň si hrát na chudáka a začni se léčit.. věř doktorům a bude ti lépe věř mě tvé depresi co tu s tebou je a skončíš na půdě na provazu pohupujíc se sem a tam nebo s několika prázdnými baleními prášků a rozřízlími žilami.. už tě to začlo hlodat? Nezbavíš se mě bez léčby ale léčbu odmítáš... budu s tebou navždy, nepustím tě, neodejdu, užívej si mě protože brzy si tě vezme má kamarádka smrt..
S láskou,
tvá deprese....
