Sluchátka v uších, tiché písničky za šumění deště.. slzy tekoucí po tváři a tiché vzlyky.. zabalená pod peřinou a tisknouc se k jediné věci se kterou se objímá poslední rok.. tisknouc se k plyšákovi a tiše brečet, cítit tu bolest a samotu a dokázat se s ní v noci vyrovnat aby se přes den mohla smát.. neprosí se o pozornost, neprosí se o city a ani o pomoc.. naučila se přes noc všechno tohle vyplakat a pak se tvářit že je vše naprosto v pořádku.. je to jen součást rituálu kdy se snaží slepit své rozbité srdce a roztrhanou duši.. leží pod peřinou a smutkem se třese.. cítí každé nevyřčené slovo, každý kus toho kdy jí ublížili.. srovnává se s tím jen aby mohla dělat ostatním lepší život.. aby se mohla na své okolí usmívat a pomáhat jim se smutkem který se ještě nenaučili sami zvládnout.. každou noc místo spánku pláče, jen proto aby přes den pomohla ostatním se smát.. bolí jí že po tom co ostatním pomůže k úsměvu, ona zůstane v tichých slzách které nikdo neutře... trhá jí na kusy že pokaždé co se v noci snaží sebe slepit, to přes den rozbijou lidé kteří ani nevidí jak moc se snaží žít.. při pláči vždy zadržuje dech aby nevzlykala, aby jí nikdo neslyšel.. aby snadněji rozdýchala tu bolest u srdce.. pokaždé když pláče tak má v hrudi bolest jako kdyby umírala, pokaždé to rozdýchá.. a při tom jediné co by si přála.. je aby jí aspoň jednou někdo obejmul a řekl že je tu pro ní a bude to dobré.. bohužel ale tohle není její role v životě.. ona je tu pro to aby přes den pomáhala ostatním a přes noc se sama vyléčila slzami.. v noci slzy přes den úsměv a laskavost.. taková je.. ale nikdo jí tak nevidí.. láme jí to na kusy každou noc.. ale do rána to vždycky stihne spravit aby mohla žít.. ♥️
