FIRE AND ICE/Avangers ff

2. Můj život a jak se to změnilo část.2

Začala jsem zrychleně dýchat. Tohle neznělo vůbec pěkně.

John mě chytl za ruku a zvedl mě do vzduchu.

,,To máš za sebe, i za toho tvého kámoše," zavrčel a dal mi volnou rukou facku. A pak ještě jednu. A znovu. Začal mě fackovat ostošest. Pustil mě na zem a začal do mě kopat a bouchat i pěstmi. Snažila jsem se ranám vyhýbat.

Vyskočila jsem na nohy a kopla jsem ho. On ale moji nohu chytil a praštil mě znovu.

,,Copak bojíš se?" zasmál se.

,,TAK A DOST!" zařvala jsem a praštila jsem ho. Vůbec jsem nečekala to co následovalo.

John odletěl na opačný konec chodby a praštil se hlavou o zeď. Zaskučel bolestí ale to nejen tím nárazem ale na předloktí levé ruky kam jsem ho praštila měl tu nejhorší spáleninu co jsem kdy viděla. Z rány se mu ještě kouřilo.

,,TY ČARODĚJNICE! CO SI MYSLÍŠ ŽE DĚLÁŠ?!" začal řvát na celou chodbu.

,,C-co?" S šokem jsem se dívala na své ruce. Byly obaleny jasně rudými plameny

Divné bylo že to vůbec nepálilo. Lidi na chodbě na mě začali zírat. I učitelé se zastavovali aby se podívali co se děje. Šikana na téhle škole nebyla výjimečná ale hořící studenti asi normální nebyli.

Moje vlasy získaly ohnivý nádech a oči se mi změnily na zářivě žluté a kočičími zorničkami.

Když Johnovi kámoši vyděli co jsem udělala jejich vůdci, vrhli se po mě. Kryla jsem si rukama hlavu abych se uchránila před ranami co měly přijít. Nic ale nepřišlo. Místo toho se ozvalo dost hlasité bum.

Když jsem vzhlédla, uviděla jsem jak se všichni ti kluci válí na zemi a mají na rukou stejné popáleniny jako John. Tentokrát mi hořelo celé tělo a kolem mě byl na zemi černý spálený kruh. Když jsem se ale podívala na sebe zda se mi nic nestalo, oněměla jsem úžasem. I oblečení se mi změnilo.

Vypadala jsem teď jak ohnivá tygří Ruby Roundhousová z Jumanji. Všichni kolem na mě koukali a ukazovali si na mě. Pár lidí si mě dokonce natáčelo a fotilo.

A najednou někdo v tom davu zařval: ,, MONSTRUM!" Někdo to zařval zase a za chvíli se že všech stran ozývalo slovo Monstrum.

,,Lidi já nejsem monstrum, já se jen bránila!" snažila jsem se je přesvědčit.

,,NAPADLA JSI JE! MONSTRUM!" zařval někdo vedle mě.

,,Ne tak to fakt není!" Ale mé protesty byly marné. Někdo dokonce začal volat policii. V tu chvíli mi došlo že bych měla utéct. Petera jsem v tom davu neviděla takže jsem na to byla sama. Rozběhla jsem se k východu a nikdo mi nebránil v útěku protože se asi báli že je taky spálím.

Vyběhla jsem z budovy a na ulici. Rozhlédla jsem se. Moc únikových vést tu nebylo. Najednou na ulici přede mnou přijelo pár policejních aut. Z nich vyskákali policajti v takových těch neprůstřelných vestách. Všichni na mě namířili zbraně.

,,Slečno ruce vzhůru prosím!" zařval nějaký policajt do megafonu.

,,Prosím, já vážně nechtěla!" bránila jsem se. Ten polda si jen povzdechl a šel ke mě asi aby mi nasadil pouta.

,,Pane prosím, nechoďte ke mě," snažila jsem se ho ochránit. Polda ale jen pohrdavě odfrkl a chytnul mě za ruku aby mi nasadil pouta. Jenže když se mě dotknul, ucuknul bolestí, protože oheň na mých rukou mu propálil rukavici a spálil mu ruku.

,,Já vám to říkala."

,,ZATKNĚTE JI!"

,,Tak jo, tolik k tomu řešit to klidně," povzdechla jsem si a rozběhla jsem se pryč. Běžela jsem po ulici a snažila jsem se vyhýbat kolemjdoucím. Všimla jsem si že na střechu nějakého baráku vede žebřík, tak jsem po něm vylezla nahoru. Domy tu byly dost blízko sebe takže jsem zvládala v pohodě skákat ze střechy na střechu. Dost mi pomáhaly mé nové schopnosti.

Při jednom skoku do mě ale někdo kopnul a já spadla na úplně jinou střechu. Když jsem se podívala kdo to byl, uviděla jsem jak na střechu přede mě dopadl Spiderman. No ten tu ještě chyběl. Postavila jsem se a chtěla jsem zdrhnout ale on mě zase kopnul. Tak to asi nepůjde.

,,Hele, vím že máš chránit lidi ale já jim fakt ublížit nechtěla," snažila jsem se obhájit.

,,To je jedno, nesmíš utéct. Teď půjdeš se mnou."

,,Sorry pavouku ale ty sis nevšiml co na mě lidi řvou? Monstrum, podle nich jsem monstrum. Musím pryč, proč to nechápeš?"

,,Třeba proto že mi někdo zadal ať tě někam dovedu. Tak pojď a můžeme to udělat bez rvačky."

,,Ale já vážně nemůžu. Víš co jsem udělala tomu policajtovi nebo těm klukům. Nechci ublížit někom dalšímu."

,,Proto musíš se mnou."

,,NEMŮŽU CHÁPEŠ?!" Ten pavoučí blbec si jen povzdechl a vrhnul se na mě. Vyhnula jsem se mu a na oplátku jsem ho kopla do břicha. Jak už jste si asi všimli, mám teď velice silnou ránu, takže pavouček odletěl na opačný konec střechy. Využila jsem jeho nepozornosti a skočila jsem na další střechu. Co bylo divné, dopadla jsem na všechny čtyři. Jenže na všechny čtyři tlapy. Při skoku jsem se nějak změnila na obřího ohnivého tygra.

Jo, víc nenápadná už být nemůžu. Neřešila jsem to a po všech čtyřech jsem se rozběhla a skákala jsem po střechách dál. Musím uznat že v tygří podobě to šlo líp. Spiderman mě ještě nějakou dobu pronásledoval ale když mu došlo, že jsem rychlejší, nechal mě být.

Utekla jsem z města a běžela jsem do polí. Za mnou zůstávala cestička ohně. Neohlížela jsem se a běžela jsem dál.

Ahoj koťátka. Tak co říkáte na Abbyiny schopnosti a na její souboj s Spidermanem? Zatím čau mňau 😊🐯.