FIRE AND ICE/Avangers ff

13. Oni to myslí vážně

Tupě jsem čuměla do zdi. Ačkoliv jsem si to nechtěla přiznat, měla jsem strach. A veliký. Týdny mě tady mučí jen aby získali informace, co budou ochotni udělat aby ze mě měli agentku? Odpověď se mi ukázala za chvíli.

Dovnitř naklusali dva agenti, nasadili mi pouta a začali mě někam táhnout. Vzpouzela jsem se a snažila jsem se zapálit ale nebylo mi to nic platné. Ty pouta byla asi napuštěná vodním kouzlem protože mi bránili vzplanout.

Dotáhli mě do nějaké laborky kde to bylo samá bílá, bílá, bílá. A hele tam vzadu.........pro změnu, bílá.

Odešli a nechali mě tam stát s poutama na rukou. Za chvíli dovnitř vešel nějaký černovlasý chlápek a za ním Stark.

Až po chvíli mi došlo kdo to je. Bruce Banner, ten týpek co se mění na Hulka. Ačkoli jsem měla náladu se někam schovat a nevylézt nasadila jsem sebevědomý úsměv. Bylo vidět že ho to trochu vyvedlo z míry. Vězeň by se přece neměl takhle chovat.

,,Tohle je ona?" kývl na mě.

,,Ne asi," odfrkla jsem si.

,,Jo je to ona," zamračil se Stark. ,, Nechápu co je to napadlo."

,,V tomhle s tebou výjimečně souhlasím. Nevím jak ze mě chcou mít agentku."

,,O to se neboj. My už toho nějak dosáhneme," pousmál se Stark.

,,No to chci teda vidět," uchechtla jsem se.

,,Ty toho moc neuvidíš," pousmál se Banner a nasadil mi na oči nějaké tmavé brýle. Neviděla jsem tak vůbec nic. Zkusila jsem si je sundat a jaksi jsem zapomněla na to že mám pouta, takže že sundávání brýlí nebylo nic. Stark se mému pokusu jen zasmál.

Vzal mě za ruce a dotáhl mě do nějakého křesla. Sundal mi pouta ale než jsem se stačila zvednout, připoutal mi ruce k opěrkám křesla. Nohy mi připoutal k nohám křesla. Cukala jsem sebou a prala jsem se s okovy ale nešlo to.

Slyšela jsem jak chodí po laboratoři a šeptem spolu rozmlouvají. Dávali si pozor, slyšela jsem jen úseky.

Hlavně ji nesmíme pustit.

Já vím Tony. Jsi si ale opravdu jistý, že to chceme udělat? Přece jenom nás nenávidí, může se kdykoli obrátit proti nám a nejsme Hydra abychom ji ovládali.

Jistý? Ne, nejsem si jistý ale musí se to zkusit. Obvykle příkazy neposlouchám ale ta holka je neobyčejně silná a taková moc se nemůže nechat jen tak pobíhat.

Takže ji chceš zneužít?

Ne. Jen otestovat. Možná zjistíme něco nového co nám bude jen k dobru.

Ho hou. To sotva kamaráde. Furt nevím na co jsem v tomhle křesle ale rozhodně se nehodlám nechat nějak kontrolovat. Nedala jsem najevo že je slyším a snažila jsem se poslouchat dál.

Najednou někdo popadl moje křeslo ze zadu a postrčil ho vpřed. Čekala jsem že spadnu ale to křeslo bylo na kolečkách. Podle sluchu jsem poznala že mě postavili před nějaký obří přístroj protože to hučelo, syčelo a vydávalo další nepříjemné zvuky.

Někdo mě strčil vpřed a kolečka mého křesla najela na hladké koleje. Klouzalo to vpřed a nemohla jsem to zastavit. První jsem jela kolem něčeho co dělalo příšerný randál. Byla to rozsáhlá kakofonie zvuků ale rozeznávala jsem tam řinčící pánve a hrnce, trumpety, vrzající dveře, klapot kopyt, školní zvonek, pískací hračku,..... Moment pískací hračku? To nemyslí vážně.

Než jsem se nad tím stihla nějak víc zamyslet, křeslo se mnou klouzalo dál. Teď tady něco příšerně smrdělo. Zase to byla taková směs všeho. Cítila jsem tu pepř, sůl, nějaké koření které neznám, výfuk auta a uf, to snad ne, skunka.