O rodiče přišla ani už neví jak. Ve škole byla považována za exota a byla šikanována. Jednoho dne už šikanu nevydrží a vybuchne. Doslova.
Od té doby neberou události rychlý spád. Avangers ji budou považovat za nebezpečnou a pokusí se ji zajmout a př...
Přistáli jsme na jakési černé budově. Po přistání to netrvalo ani pět minut než si pro mě přišli. Dali mi náhubek a táhli mě takovou tou tyčí na velká zvířata. Bránila jsem se ale bylo to nanic.
Dovlekli mě do nějaké klece ze skla nebo z plastu nebo já nevím a hodili mě tam, doslova. Náhubek mi sundali. Když ti agenti odešli, začala jsem běhat po kleci a snažila jsem se to sklo rozdrásat. Žádný účinek, naopak klec se se mnou začala dost silně třást. Přestala jsem a natiskla jsem se ke zdi. Ty otřesy mi nedělali dobře. Najednou jsem uslyšela klapnutí dveří a kroky mířící ke mě.
Zvedla jsem hlavu a naskytl se mi pohled na černého piráta.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Asi se neumí usmívat.
,,To bych být vámi nedělal," poznamenal když viděl škrábance na skle.
,,Na to už jsem taky přišla. Kdo jste?" odsekla jsem.
,,To bych se měl ptát spíš já. Jsem Nick Fury, ředitel společnosti SHIELD. Vy jste kdo?"
,,Proč bych vám to měla říkat piráte?"
,,Zřejmě proto, že vás tady vězníme a nehrozí že bychom vás v blízké budoucnosti pustili. Takže dělejte co se vám řekne a nebudete si to muset zbytečně znepříjemňovat."
,,To si ještě rozmyslím." Srst na zádech se mi zježila.
,,Vy jste člověk že?"
,,Ne, jsem Santa Claus který rozdává bonbóny skitles a plyšáky Huggy Wuggy. Jasně že jsem člověk trubko." Nad mým oslovením se vůbec nepozastavil.
,,Vidím že máte smysl pro humor," ušklíbl se, ,,ale tady vám to bude k ničemu. Za chvíli vám donesou oběd," zamumlal a odešel. Zůstala jsem sama.............zase.
O chvíli později mi nějací agenti vážně donesli jídlo. Byl to nějaký steak a trocha zeleniny. Jeden agent otevřel klec a když jsem se pokusila zdrhnout, zahnal mě zpátky takovou to tyčí co dělá elektrické výboje. Ten druhý tam mezitím položil ten tác. Potom odešli.
Steak jsem snědla v tygří podobě a zeleninu jsem rychle zhltala v lidské podobě. Pak jsem se zase změnila na tygra.
Cítila jsem se strašně unavená a tak jsem se stočila do klubíčka a usnula jsem.
...
Vzbudilo mě klepání na zeď klece. Otevřela jsem oči a zamračila jsem se na tu Zrzku co mě probudila.
,,Konečně jsi vzhůru," poznamenala.
,,Hm, asi proto žes mě vzbudila," zavrčela jsem.
,,Nemusíš být hned tak nepřátelská, přišla jsem si jen popovídat."
,,Jenže já o pokec s tebou nestojím."
,,Hm, tak to je smůla. Mám na tebe pár dotazů a budu potřebovat odpovědi."
,,Které já ti mám říct co? Smolík vážená ale ze mě nic nedostanete." Zrzka se zamračila.
,,A proč ne?"
,,Protože jste mě doslova unesli a držíte mě v téhle..... plastové kleci. To vážně čekáte že vám za to budu děkovat?" prskla jsem.
,,Ach jo," povzdechla si ta Zrzka, ,,a já doufala že to půjde po dobrém. Asi ne. Tak to asi bude muset....." Mávla rukou a ke kleci přiběhli dva agenti. Vešli do klece ale když jsem se po nich pokusila vrhnout, rychle mě zase zkrotili. Jeden z nich mi nasadil takový obojek a druhý mě držel. Potom vyšli z klece a odešli. U klece zůstala stát jen ta Zrzka.
,,.... jít po zlém," dodala.
,,Fakt si myslíš, že mě zastraší nějaký obojek?"
,,Nu, myslím si to? Ano myslím," usmála se a zmáčkla čudlík na nějakém ovladači. Tělem mi projela obrovská vlna bolestí a já v křečích klesla na zem. Zrzka přestala mačkat tlačítko a jen se na mě dívala.
,,C-co to je?" lapala jsem po dechu.
,,Tohle? To je jen drobná tretka kterou bavíme naše vězně. Tak jim pomáháme aby se jim snáze mluvilo víš?"
,,Moc mi to jako pomoc nepřijde."
,,Tak, teď už mi řekneš co chci vědět?"
,,A co chceš?"
,,Kdo jsi? Jak to že máš takovou moc? Proč jsi ty kluky napadla?"
,, Jak už jsem řekla tomu pirátovi. Jsem Santa Claus. Má moc spočívá v rozdávání bonbónů skitles a plyšáků Huggy Wuggy, což je velice mocné že ano. A ty kluky jsem nenapadla, oni chtěli jen hračku navíc a tak jsem jim to musela nějak šetrně vysvětlit."
Zrzka jen protočila oči a zmáčkla čudlík znovu. Opět mě zachvátily silné křeče. Snažila jsem se neječet, ukázala bych tak jen slabost, jenže i přesto mi mezi rty sem tam unikl slabý sten. Nakonec to zase vypnula.
,,Tak už to to stačí? Odpověz mi popravdě."
,,Ne," zasípala jsem, ,,neřeknu ti nic jiného než to, že jsi příšerně otravná." To tu Zrzku dohnalo k nepříčetnosti a začala to tlačítko mačkat jak zběsilá.
Tělem mi zase začaly projíždět vlny bolesti. Nevědomky jsem se proměnila na člověka a tak jsem se na zemi zmítala v lidské podobě. Zdálo se mi že to trvá celou věčnost. Nakonec to ale skončilo.
,,Zítra si to zase zopakujeme ano?," usmála se ta Zrzka. Vyčerpaně jsem se na ni otočila a věnovala jsem jí nenávistný pohled.
,,Budu to brát jako ano." Zamířila k východu a u dveří se na mě naposledy otočila.
,,Jo a jen tak mimochodem. Já jsem Natasha," ušklíbla se a odešla. O chvíli později mi donesli jídlo ale já jsem se ho ani nedotkla. Neměla jsem sílu.
Zdárek bazárek koťátka. Moc, moc, moc se omlouvám že jsem teď nevydávala kapitoly, ale neměla jsem moc času. Zatím čau mňau 😊🐯❤️.
