FIRE AND ICE/Avangers ff

6. Seznamte se s největšími blbci ve vesmíru

Ráno jsem se probudila v té příšerné kleci. Jsem tu ani ne den a už to tu nenávidím. A kdo by se mi divil?

Snídani mi zase nesli ti dva agenti jako vždycky a jako před tím, byl můj pokus o útěk marný. Vzteky jsem si dupla. Musí být nějaká cesta ven.

Asi kolem poledne kdy jsem měla chvíli po obědě, se ozvalo otevírání dveří a kroky. Zvedla jsem hlavu a hned jsem ji zase položila. 

Kdo si myslíte že to byl?

(Fanfáry prosím) Ano byla to ta nesnesitelná Zrzka, pardon Natasha. Jestli jste uhodli, získáváte vstupenku do tohohle pekla. Ne kecám, nic takového nemám.

,,Vyspinkaná do růžova?" usmála se.

,,Hádej."

,,Skvěle? Tak to jsem ráda. No, každopádně, zase bych chtěla pár odpovědí. Bude to moct jít po dobrém?"

,,Záleží co chceš vědět?"

,,Prakticky totéž co včera."

,,Na to už jsem ti odpovědi dala."

,,Myslíš ty nesmysly? Ne, to nebyly odpovědi. Chci pravdu."

,,Tak to sorry vážená ale nic víc vám říct nehodlám." Natashina tvář se nafoukla zlostí. Viděla jsem jak se její prst blíží k tlačítku na tom prokletém ovladači.

Zavřela jsem oči v očekávání bolesti. A čekala jsem. Jenže bolest se nedostavila. Místo toho jsem zaslechla kroky a další hlasy.

,,Ahoj Nat, jak jde výslech?" ozval se něčí veselý hlas. S Natashou jsme tam obě otočily hlavy. Po schodech scházel takový ten viking s tím směšným červeným pláštěm. Zastavil se u Natashy a zadíval se na mě.

,,Řekla ti ta čičina něco?" Zavrčela jsem. Ten výraz se mi nelíbil.

,,Ticho tam," okřikla mě Natasha a pak se otočila zpátky na Vikinga. ,, Vlastně to jde mizerně, nechce mi nic říct."

,,Jak to?"

,,No nejspíš proto že mě neustále mučí tím protivným ovladačem na elektrošoky," vložila jsem se do debaty. Viking na mě překvapeně vykulil oči, zjevně nečekal že budu vůbec něco říkat.

,,Ano mluvím, ne nejsem Robo plyšák," ušklíbla jsem se.

,,A prý že nemluví."

,,Jen když se jí to hodí," protočila Natasha očima. Na to jsem protočila očima já. Očividně jsou tak blbí jak jsem si myslela.

,,No, každopádně. Proč tady jsi?" zeptala se ho najednou Natasha.

,,Fury mě pro tebe poslal. Prý máme tu tygřici dovézt do tělocvičny. Fury chce ozkoušet její schopnosti."

Zavrčela jsem. Tohle se mi nelíbilo. Natasha se na mě podívala a pak se usmála.

,,Ano, to asi bude nejlepší. Myslím že si stejně musím dát pauzu," souhlasila.

Mávla rukou a ke kleci přišla tlupa agentů. Vešli za mnou do klece a proti mé vůli mi nasadili náhubek a nějaké okovy na nohy. Za ty mě potom vytáhli ven z klece a táhli mě kamsi chodbou. Musela jsem jít protože kdybych nešla, táhli by dal a já bych se vlekla po zemi, přičemž bych se slušně odřela.

Šli jsme bludištěm chodeb a schodišť a já pomalí ztrácela pojem o tom kudy jdeme. Každopádně se mi v hlavě začínal líhnout plán útěku.

Došli jsme do nějaké tělocvičny která byla o proti mé kleci gigantická. Sundali mi náhubek a okovy a nechali mě v místnosti samotnou.

Co to sakra....... Samozřejmě že jsem se hned pokusila utéct. Snažila jsem se po kluzkých stěnách vyškrábat na trámy na stropě, jenže to nešlo. V pasti......už zase.

Po chvíli jsem za sebou uslyšela klapnutí a když jsem se otočila uviděla jsem jak se ze stropu a z podlahy vysouvají v různých velikostech a vzdálenostech terče.

Aha. Ahaaaaaaaaaaaaaaaaa. Už chápu o co jim jde. Chtějí mě otestovat, vědět co všechno dokážu. No tak dobře, jak chtějí.

Změnila jsem se na člověka, tygří podobě by mi teď jenom zavázela. S úsměvem jsem se podívala na kameru v rohu místnosti, dostanou co chtějí. Ale terče nepotřebuju.

Už jsem se naučila rozšířit plameny na celé tělo, takže přesně to jsem teď udělala. Skoro jakobych slyšela jak lidi za kamerou zalapali po dechu. Hlupáci, nevěděli že zavírat mě sem byla chyba.

Začala jsem plameny rozšiřovat kolem sebe a postupně je zvětšovala po místnosti. Plameny začínaly olizovat zdi a šířily se nenasytně dál.

Na chodbě jsem zaslechla běžící kroky, ti šašci se zjevně snažili mě zastavit. To jim ale bylo k ničemu, mě to vlastně bylo jen k dobru.

Jakmile totiž otevřeli dveře dokořán, namířila jsem plameny tím směrem. Už jsem nehlídala jak je na tom zbytek místnosti za mnou ale soustředila jsem svůj oheň na ty šašky. Slyšela jsem jak utíkají před ohněm a snaží se ho zastavit.

To jim bylo ale nanic, dneska odtud uteču a oni mě nezastaví.

Ahoj koťátka. Nová kapitola je na světě a budu upřímná, místy jsem zadržovala dech. Moc se omlouvám za zpoždění ale měla jsem školu a tak. Zatím čau mňau.