O rodiče přišla ani už neví jak. Ve škole byla považována za exota a byla šikanována. Jednoho dne už šikanu nevydrží a vybuchne. Doslova.
Od té doby neberou události rychlý spád. Avangers ji budou považovat za nebezpečnou a pokusí se ji zajmout a př...
Ten otravný přístroj nechtěl sklapnout. Pořád to dělalo jen píp, píp, píp. Nakonec jsem ho umlčela tím, že jsem do něj silou praštila. Přístroj se skácel k zemi a konečně, zmlkl.
Bohužel jsem neměla klid moc dlouho. Do místnosti kde jsem ležela naklusala skupinka agentů a okamžitě si všimli převrhnutého stroje.
,,Co se tu děje?!"
Dovnitř vrazil Fury a netvářil se nadšeně. Posadila jsem se a usmála se.
,,Nic piráte. Jenom jsem vypnula budík."
,,Víte kolik ta věc stála?!"
,,Ne a je mi to celkem jedno. Ležím tu jen proto že jste si usmyslel si se mnou udělat gladiátorské zápasy."
,,To nebyly.......ach jo," chytil se Fury za kořen nosu. ,,Pochopte konečně, že jste naším zajatcem a tak se taky budete chovat. Je v našem zájmu aby se nikomu z našich lidí nestalo takže zbytek testování a následného výcviku projdete bez potíží je to jasné?"
,,Eeeeee.............ne." Znovu jsem se usmála. Bylo vidět že ho to štvalo. Ale pak mi něco došlo.........
,,A víš ty co? Možná že se domluvíme..." Fury se na mě koukal jako bych právě vypila nějaký Starkův chlast. Potřásl hlavou a zase se začal tvářit normálně.
,,Jestli zjistím že mi teď lžete......"
,,Jo, jo, budu potrestaná. Chápu, jasně."
,,Hmm. Tak dobrá. Teď půjdete s agentkou Romanovovou která si pro vás přijde a začněte váš výcvik."
,,Výcvik? Pardon ale před chvílí jsem se poprala. To vám nestačí?" Fury se otočil a odešel. Takže mu to asi nestačí. Fajn, jak chce.
Za chvilku si pro mě přišla Natasha. Podpíral jí nějaký agent a trochu kulhala takže jsem ji asi dost zřídila. Neřekla ani bú ale hlavou mi naznačila ať ji následuju. Odkulhala s tím agentem co jí pomáhal a já šla za nimi. Došli jsme do té tělocvičny kde jsme před tím bojovali. Ty železné zídky byly pryč a teď tam všude byly rozmístěné boxovací pytle, žíněnky, kruhy, žebřiny a další cvičební náčiní. Tohle bude koukám vydatný tělocvik.
Natasha ukázala na dráhu která vedla kolem dokola tělocvičny. ,,Oběhni to pětkrát, pak se vrať sem a dvacet kliků. Potom si dáš dvacet sedů lehů a pak uvidíme."
Nechtělo se mi ji poslechnout ale co se musí udělat, to se musí udělat. Rozběhla jsem se. Nikdo neřekl že nesmím používat schopnosti takže jsem zapojila tygří rychlost a měla jsem to za chvilku. Kliky by byly celkem easy kdyby si Natasha neusmyslela že je mám dělat na jedné ruce. A sedy lehy.......celkem v pohodě.
Natasha jenom řekla že to ujde a poslala mě na kruhy. Potom jsem měla cvičit na hrazdě. A takhle to šlo celý večer až do osmi hodin. Potom mi řekla že už to stačí. Poslala mě do sprch co byly vedle tělocvičny. A prý že tam na mě čeká čisté oblečení. Jo, v tomhle má asi pravdu, moje oblečení je po tom všem dost hnusné.
Šla jsem do sprch. Aspoň měli dost inteligence a pustili mi teplou vodu. Když jsem vylezla a osušila se, na lavičce mi tam leželo čisté oblečení. Nevím kdo to vybíral ale vypadalo to dobře.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem se vrátila k Natashe, ta jen kývla hlavou. Přišel nějaký agent, ten mi řekl ať ho následuju a dovedl mě zpátky do mé klece. Podal mi dózu s jídlem a řekl že v sedm ráno mi donesou jídlo a pak že pro mě přijde zase on a dovede mě k Natashe. Pak mě tam zamknul a odešel.
Sedla jsem si na zem a rychle jsem snědla svou večeři. Přemýšlela jsem zda jsem teď udělala dobře ale nakonec jsem si řekla že ano.
Koneckonců, sice tu mají tu červenou telepatku ale ta za mnou nechodí. Nemůžou vědět co chystám.
...
Opírala jsem se o zeď klece a nemohla jsem usnout. A víte jak jsem říkala že ta telepatka za mnou nechodí? Tak to jsem zakřikla. Právě teď se totiž otevřely dveře a dovnitř vešla ona. Postavila se naproti kleci a koukala na mě. Když už tak na mě čuměla asi pět minut, nemohla jsem to uz vydržet.
,,Co je? Přišla jsi sem jen proto abys na mě čuměla?"
,,Ne tak docela. My jsme se asi ještě nepředstavily. Já jsem Wanda."
,,No a?"
,,Tak ty chceš utéct?" Moment jak to ví? A jo, ona je vlastně telepatka.
,,Máš problém?"
,,No, vzhledem k tomu že jsem Avanger tak bych měla mít ale ne nemám. Vlastně tvůj plán je dobrý ale má jen jednu trhlinku."
Překvapilo mě že se mnou souhlasí ale nechtěla jsem budit dojem že mě nějak zaujala, takže jsem se jen narovnala do pohodlnější polohy.
,,A to?"
,,Fury ti nevěří."
,,Ani já k němu nechovám bůh ví jaké sympatie."
,,No jestli chceš utéct tak jak sis to naplánovala, budeš si muset získat jeho důvěru a tu se obávám že nikdy nezískáš."
,,Jako by mi na tom záleželo."
,,No to by mělo protože on tě nikdy nepustí na mise abys pak mohla zdrhnout. Zkus se zařídit jinak."
Pak se otočila a odešla. Zamyslela jsem se nad jejími slovy. Je pravda že jsem s něčím takovým počítala ale doufala jsem že to nějak obejdu. Budu si muset asi poradit jinak.
Každopádně mě ale překvapuje že zrovna někdo z Avangerů se stará jak mi pomoct utéct aby mě nechytli. Zase je ale pravda že ta telepatka se mi nezdá být jako ostatní. I když mě zatýkali, nasmála se mým pokusům o útěk jako ostatní. Začínám mít trochu pocit že mě možná i chápe.
Hm, ten agent říkal že pro mě přijde po sedmé ráno. A teď je pokud se nemýlím devět. Takže mám dost času abych vymyslela nový plán útěku. A ještě před tím se pořádně vyspím.
