FIRE AND ICE/Avangers ff

3. Na útěku

Celý den jsem běžela a nezastavovala jsem. Chtěla jsem se dostat co nejdál to šlo. Nikdo mě už nepronásledoval takže aspoň že tak. K večeru už jsem byla moc unavená. Našla jsem menší jeskyni do které jsem si zalezla. Právě včas, protože o chvíli později se spustil prudký liják.

Seděla jsem už v lidské podobě na podlaze jeskyně a koukala jsem do plamenů ohně v ohništi.

Co jsem komu provedla? Co se to se mnou vůbec děje? Ani na jednu z těchto otázek nepřicházela odpověď. Byla jsem po tom několikakilometrovém běhu slušně zpocená, tak jsem si řekla že když už prší, tak toho využiju.

V-E-L-K-Á  CH-Y-B-A !

Sotva jsem se té vody dotkla, zaječela jsem bolestí. Když jsem se koukla na svou ruku, měla jsem tam malou spáleninu. Sykla jsem bolestí a raději jsem si sedla zpátky k ohni.

Takže já jsem teď asi oheň. A voda je očividně moje slabina protože jiné vysvětlení to prostě nemá. Dobře, jsem spíš ohnivý tygr, tak.

Co teď ale budu dělat? Do města se vrátit nemůžu. Mají mě za monstrum a určitě mě mezi sebou uvítají s otevřenou náručí. Ale tady mě taky můžou snadno najít protože celou dobu za mnou zůstávala cestička z ohně která je myslím dost nápadnou stopou.

Nakonec jsem se rozhodla že ráno vyrazím dál. Už bylo dost pozdě. Zvládla jsem se změnit na tygra a stočila jsem se do klubíčka. Bylo mi tak výrazně tepleji. Chvíli mi to trvalo ale pak se mi podařilo usnout.

...

Ráno jsem uhasila oheň. Jídlo jsem s sebou neměla takže jsem musela zůstat o hladu. Asi hodinu po probuzení jsem se ujistila, že tráva venku už není tak mokrá aby mi vadila.

Chvíli na to jsem se rozběhla a běžela jsem někam do pryč. Neměla jsem žádný určený směr takže jsem jen běžela za nosem. Kolem poledne už jsem zase potřebovala pauzu. Už jsem přímo umírala hlady.

Ale co to plácám. Jsem tygr krucinál. Něco si zvládnu ulovit. No a tak se stalo že na oběd jsem měla párek bažantů. Sýroví by nebyli nic moc, tak jsem je oškubala a opekla na ohni. To už chutnali výrazně líp. Jednoho bažanta jsem snědla teď a druhého jsem si schovala do batohu na později.

Odpoledne jsem běžela kolem pár chalup. Byla jsem v pokušení tam jít a požádat o nocleh nebo nějaké jídlo. Nakonec jsem se přemohla s běžela jsem dál. Zprávy o tom jaké jsem "monstrum" se určitě dostaly až sem. Nemělo by to cenu.

Na konci dne jsem zalezla do menší díry mezi stromy. Byla jsem tak unavená že jsem usnula prakticky okamžitě. Ráno mě probudil nečekaný zvuk.

Ahoj koťátka. Nová kapitola je na světě. Tak co si myslíte že jí ráno probralo? Zatím čau mňau 😊🐯.