FIRE AND ICE/Avangers ff

8. Nový režim

Od doby co jsem se pokusila zdrhnout uplynuly dva týdny a režim zde se mi dost ztížil. Ta polovina základny kterou jsem podpálila byla těžce poškozena a stále se pracovalo na opravách, takže všichni na mě byli dost naštvání.

Natasha mě s potěšením trápila dvakrát častěji a někdy se k tomu přidávali i ostatní. Když teď věděli že moje slabina je voda, mučili mě i tímhle. Nevím zda ještě pro informace nebo jen pro pomstu.

Jinak zjistila jsem že ten čaroděj co mě dostal se jmenuje doktor Strange. Mého mučení se ale neúčastní a od té doby jsem ho neviděla, takže si o něm nemůžu udělat nějaké mínění.

Ze své klece už nevycházím, asi se bojí co bych udělala tentokrát. Což je celkem smůla, dost se tu nudím. Ale zase společnost tu mám docela často, jen ne takovou o jakou bych stála.

Často je ale teď slyším mluvit o nějakém Lokim, který prý po útoku na New York někam zmizel a furt po něm pátrají. Dobře jim tak zmetkům, aspoň je zaměstnává i něco jiného než jen já.

Fury mě taky často navštěvuje a ptá se na další otravné otázky. Samozřejmě že mu neodpovídám.

Říkám si co asi teď dělá Peter. Určitě sedí na další hodině matiky která ho tak baví a na mě ani nemyslí. A proč by vůbec měl, celá škola mě má za příšeru.

...

Právě mám po dalším výslechu který vedla samo sebou Natasha. Ta si mé mučení fakt užívá. Neřekla jsem jí nic ale je to stále těžší a těžší. Často po výslechu ležím ještě aspoň půl hodiny na podlaze a snažím se vzpamatovat. Řeknu vám, rány od vody se hojí dost blbě.

,,Pohodlí?"

Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem tam stát toho vojáka. Zamručela jsem a otočila jsem se na druhý bok.

,,Nat říkala že si zase nic neřekla."

Nereagovala jsem.

,,Proč nechceš nic říct?"

Otočila jsem se na něj a nadzvedla jsem se.

,,Proč? Ty bys na mém místě něco řekl?"

Voják se zamyslel.

,,Ne, asi neřekl."

,,Tak vidíš," lehla jsem si zpátky a čuměla jsem na strop. Tý jo, ten bílej strop je taaak zajímavý. Ten voják na mě jenom koukal.

,,Jak se jmenuješ?" řekl po chvíli. Nereagovala jsem a dál jsem koukala na strop.

,,Já jsem Steve Rogers."

,,Hm, a co já s tím."

,,No, když už tě tu máme, bylo by asi slušné se představit. I když většinu informací jsme si už zjistili že tvé školy a sirotčince." Poslední větu podezřele potichu zamumlal ale já ho díky svému super sluchu slyšela.

,,V tom případě už víš jak se jmenuju."

Překvapeně zvedl hlavu. ,,Tys mě slyšela?"

,,Jistěže. Hluchá zatím nejsem."

Chvíli na mě jen zaraženě koukal ale pak se vzpamatoval.

,,Pravda, tohle bylo trochu trapný," poškrábal se na zátylku.

,,To bylo. A ještě trapnější je že tu stojíš a čumíš tu na mě," odsekla jsem. Steve na mě ještě chvíli koukal ale pak se k-o-n-e-č-n-ě otočil k odchodu.

,,Moment," zastavila jsem ho.

,,Co je?"

,,Ty seš ten se štítem, kapitán Amerika že?"

,,Ano."

,,Fajn."

Se zaraženým výrazem odešel ale já se usmívala. Když už tu musím být........ aspoň si to tu užiju, legraci mi nikdo nezakázal.

Ahojky koťátka. Já vím, dlouho jsem nepsala a je to taková nudná kapča ale co se dá dělat, i takové kapitoly se musí občas psát. Zatím čau mňau 😊🐯.