FIRE AND ICE/Avangers ff

16. Je to tu část.1

Už jsou to další dva týdny co tu tvrdnu. Za tu dobu se toho moc nestalo. Pořád cvičím s Natashou a i ona musí uznat že jsem se dost zlepšila.

Abych si získala alespoň drobnou důvěru Furyho, snažím se neříkat mu přezdívkami ale řeknu vám, je to fuška. Snad si toho cení.

Několikrát jsem měla geniální příležitosti provést Avangers nějakou lumpárnu ale krotila jsem se. Nesmím si to pokazit.

Agenti si už zvykli že jsem klidnější a nemusí mě až tak hlídat. Ač mě to mrzí, už nikoho neprovokuju ani nic nezapaluju. Je to celkem nuda ale je to nutné.

Natasha už si taky všimla že jsem poslušnější a tak už na mě tolik netlačí ale furt je dost tvrdá. No co jsem čekala.

Každý den za mnou chodí nějaký Avanger a povídá si se mnou. Asi si myslí že ze mě něco dostanou. Jenže já jim nic neříkám. Nechávám je prostě v domnění, že ta nebezpečná a rebelská tygří dívka se nechává zkrotit aby se mohla stát řádnou agentkou ačkoli na ní budou stále dohlížet.

A řekla bych že jim to celkem vyhovuje. Už mě ani nemusejí tak hlídat a neobtěžují je mé pokusy o útěk. Jenže to se mělo všechno brzy změnit.

...

Trénovala jsem s Natashou karate. Už byla stejně jako já plně vyléčená z našeho střetu takže mohla se mnou zápasit přímo ona.

Vykopla jsem ale ona moji nohu chytila a švihla se mnou o zem. Stáhla jsem ji za nohy za sebou a tak jsme se v takovém chumlu válely po podlaze.

,,To stačí."

Zvedly jsme hlavy. Pokyn nebyl pronesen rozkazovačným tónem ale obě jsme poslechly. Natasha proto že příchozí byl Fury a já proto aby to nevypadalo blbě. Obě jsme se postavily.

,,Vidím že jste pokročily." Natasha se zamračila než odpověděla.

,,Ano pane. Velmi se zlepšila."

,,V tom případě už může plnit menší úkoly?"

,,Cože prosím?!" vyjekly jsme s Natashou zároveň.  Natasha zněla spíš nesouhlasně. Asi mi furt nevěří. Obdařila jsem ji nesouhlasným pohledem a pak jsem se znovu koukla na Furyho.

,,Co tím myslíš?"

,,Nu, už dost dlouho cvičíte jak své fyzické tak magické dovednosti a výrazně jste se zlepšila. A taky jsme si otestovali vaši loajalitu - teda tak jak to jde ale při cvičeních jste se osvědčila. Takže si myslím....... že jste připravená."

Odmlčel se jakoby si třídil myšlenky a pak se na mě znovu zadíval.

,,Tím chci říct, že byste už teoreticky nemusela trávit čas v kleci. Budete sice ubytována v pokoji pro vězně ale stále je pohodlnější než ta cela. Budete pomáhat při menších úkolech a uvidíme zda vás budeme pouštět na mise. Tak, co by na to?"

Zamyslela jsem se. Tohle bylo přesně to, o co jsem se v posledních týdnech snažila. Musela jsem se přemáhat aby na mě to nadšení nebylo vidět. V duchu jsem si povzdechla protože mi bylo jasné že ještě nějakou dobu budu muset sekat dobrotu. Ale déle než dva, tři dny bych to netipovala.

,,Jo, to zní dobře. Beru Fury," přikývla jsem.

,,Dobře," přikývl taky a pak se podíval na hodinky. ,,No, řekl bych že už je dost pozdě. Dneska už skončete, večeři vám donesou na pokoj."

S tím se otočil a odešel. Natasha mě obdařila zamračeným výrazem ale pak mi pokynula ať ji následuju. Dovedla mě k nějakým dveřím.

,,Tady teď budeš bydlet. Ale nemysli si..... teď tě budu sledovat ještě pozorněji. Jestli něco provedeš...," zasyčela a ujistila se že jí poslouchám, ,,.... já se o tom dozvím."