O rodiče přišla ani už neví jak. Ve škole byla považována za exota a byla šikanována. Jednoho dne už šikanu nevydrží a vybuchne. Doslova.
Od té doby neberou události rychlý spád. Avangers ji budou považovat za nebezpečnou a pokusí se ji zajmout a př...
Zamrkala jsem a snažila jsem se vzpomenout si kde to jsem. Pak jsem si vzpomněla.
Obelhání toho agenta, útěk..........
Nemůžu věřit že jsem fakt pryč. Zasmála jsem se. Jsem pryč........
Najednou to se mnou nadskočilo, krabice se posunula a já se perfektně třískla do hlavy. Tlumeně jsem zaskučela. Asi jsme přistáli.
O chvíli později jsem ucítila jak někdo s krabicí hýbe. Vykládali mě. Musím se odsud dostat než mě objeví.
Jakmile jsem si byla stoprocentně jistá že jsem na zemi, zkusila jsem drcnout do jedné stěny krabice. Ta se se mnou naklonila a převrátila se.
,,Au," zamumlala jsem a promnula jsem si krk. Tak takhle to nepůjde. Ale ať jsem přemýšlela jak jsem chtěla, nedokázala jsem přijít na jiný způsob jak se odtud dostat. I když......
Ucítila jsem jak někdo začal krabici zvedat. Díky tomu že se převrátila, byla teď otevíráním dolů, takže když se krabice zvedla a dno se otevřelo, přišla moje chvíle.
Změnila jsem se na tygra takže jsem z krabice vypadla s hlasitým žuch. Člověk který krabici držel zaječel leknutím a krabici odhodil.
Byla jsem na letištní ploše kousek od letadla kterým jsem přiletěla. Kolem mě postávala skupinka letištních zaměstnanců a všichni na mě vyděšeně koukali.
Zavrčela jsem a ohnala jsem se po tom prvním. Couvl. Na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se z letištní plochy. Lidé kolem mě řvali strachem a uhýbali mi z cesty.
Podle nápisů všude kolem jsem poznala že jsem v Česku. Konkrétně na letišti Ostrava. Netuším kde přesně na světě to leží ale snad je to dost daleko.
Vyběhla jsem z budovy a rozhlédla jsem se. Na cestě jsem ještě neviděla žádné policajty takže jsem ještě měla čas. Cedule u cesty ukazovaly že město je doleva, takže jsem se rozběhla po cestě do prava.
Po chvilce jsem ale raději zaběhla do lesa aby mě neviděli. Na moment jsem zastavila abych se ujistila že batoh mám stále na zádech. Ježiš, tygr s batohem, to muselo vypadat tak divně. Znovu jsem se rozběhla.
...
Netušila jsem jak dlouho běžím ale nohy mi začínaly ochabovat a cítila jsem že zpomaluji.
Zrovna jsem běžela kolem nějaké vesnice. Na ceduli která byla na začátku vesnice bylo napsané Horní Bečva a pokud si dobře vzpomínám, kus zpátky byla i Střední a Dolní Bečva.
Proběhla jsem vesnicí. Nikdo si mě díky bohu nevšiml ale nevím jak dlouho zůstanu nepovšimnutá. Velký tygr přece jen není úplně nenápadný. Únavou už jsem nevnímala a běžela jsem prakticky naslepo.
Nevím odkud, ale najednou se přede mnou zjevil kořen a já spadla. Odřela jsem si kolena a zaryla jsem čumákem v zemi. Zkusila jsem se zvednout ale nohy mě neudržely a já znovu spadla na zem.
Změnila jsem se na člověka a zkusila jsem se znovu zvednout. Ani tentokrát to ale nešlo. Když jsem se ale nadzvedla, něco jsem mezi stromy zahlédla. Opřela jsem se o lokty a nadzvedla jsem hlavu.
Chata. Mezi stromy byla volná plocha a na ní malá chata. Nezdálo se že by byla obydlená.
Se zaúpěním jsem se postavila na čtyři. Opřela jsem se o strom a zkusila jsem ujít pár kroků. Těsně před vstupem na volnou plochu jsem ale zakopla. Zraněná místa se mi ještě víc rozedřela a začala krvácet. Do očí mi vhrkly slzy.
Musím se k té chatě dostat. Zkoušela jsem se plazit vpřed ale nebylo mi to nic platné, neměla jsem sílu.
,,Neslyšel jsi něco?"
Ten dívčí hlas se ozval jakoby odnikud. Šlo to z té chaty.
,,Ano ale myslel jsem že se mi to zdálo," odpověděl druhý hlas, tentokrát mužský. Byl mi až děsivě povědomý. Dveře chaty se otevřely a na volnou plochu vyšla nějaká blondýnka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozhlédla se a uviděla mě jak ležím na zemi. Zalapala po dechu a rozběhla se ke mě. Pokusila jsem se znovu zvednout ale nohy mě zradily a já upadla.
,,Klid, klid. Jen lež. Já ti neublížím," chytla mě za ruku a stiskla ji. Nevím proč ale cítila jsem že jí můžu věřit a tak jsem jen slabě kývla.
,,Loki, pojď sem! Pomož mi s ní dovnitř!" zakřičela zpátky do chaty. Moc jsem jí nevnímala ale zpozorněla jsem když jsem zaslechla to jméno. Loki........ On je tady?.........
Na uvažování jsem byla příliš unavená. Hlava mi klesla na zem. Slyšela jsem jak někdo vyšel ven z chaty a šel k nám. Slyšela jsem jak s někým ta dívka mluví. Pak už jsem neslyšela nic............
A je to tu. Dámy a pánové, postavy které jsem vám představila hned na začátku, jsou konečně tady. Snad to od teď bude zajímavější. Čau mňau 😊🐯
