FIRE AND ICE/Avangers ff

17. Je to tu část.2

Ode dne - před dvěma dny - co mi Fury oznámil tu změnu, se můj výcvik krapet změnil. Pořád mám tréninky s Natashou ale zároveň mě sem tam vezmou do jiných částí základny, třeba do hangáru a tak. Fakt se snaží si mě dobře vycvičit a do hlavy mi nadolovat tu disciplínu.

Musím říct, že mít takovou rutinu je celkem příjemné ale po čase to začne lézt na nervy. Můj plán postupuje prozatím dobře a ani Wanda nemá připomínky.

Pousmála jsem se. Buď jsou beznadějně blbí a nebo tu hru hrají se mnou. Sázím to ale na možnost jedná.

Mrazík (Steve Rogers) který tu se mnou momentálně sedí si asi všiml že ho nevnímám protože si hlasitě odkašlal.

,,No, ehm co je?"

Seděli jsme, pokud hádám správně, v nějaké místnosti kde Avangers pořádali porady a on mi zrovna vysvětloval nějakou věc o.......... vlastně nevím o čem.

,,Zase nevnímáš," vyčetl mi. Poposedla jsem si na židli a zadívala jsem se na něj.

,,Tak podívej Zmrzlino. Už tady sedíme aspoň dvě hodiny takže se nediv, že občas nevnímám. Je večer jestli sis nevšiml a ačkoli mám kočičí smysly, nevydržím bez spánku dýl než normální člověk," vmetla jsem mu do obličeje.

Chvíli na mě koukal ale pak zamyšleně pokýval hlavou.

,,Hm, jo asi máš pravdu. Omlouvám se. Běž si odpočinout," mávl rukou ke dveřím.

Zamumlala jsem tiché děkuju a vyšla jsem z místnosti. Tohle vůbec nebylo zvláštní........Co to melu, bylo to divný. Nikdy, ještě nikdy za tu dobu co tu jsem mi nikdo z nich neřekl omlouvám se nebo promiň.

Opřela jsem se o stěnu. Co se to děje? V téhle budově není nikdo, komu bych mohla bezmezně věřit, ani Wandě i když podporuje můj útěk. Řekla bych že je čas to tu zabalit.

Rázným krokem jsem zamířila k Furyho kanceláři. Zaklepala jsem a za chvíli se ozvalo vyzvání ke vstupu.

,,Zdravím Fury," pozdravila jsem a zavřela jsem za sebou. Fury zvedl hlavu od kupy papírů.

,,Co potřebujete?"

,,Myslím že je načase abyste mi vrátil můj batoh. Už tady u vás leží aspoň měsíc a pořád jste mi ho nevrátil," řekla jsem na rovinu.

Fury si mě podezřívavě prohlížel a já mu oplácela stejnou měrou. Nakonec se otočil na té své židli a sáhl do jednoho šuplíku. Vylovil z něj můj batoh a dál ho na stůl.

,,Hm, asi máte pravdu. Všechny věci by měly být tam," zabručel.

Usmála jsem se a vzala jsem si batoh. Rychle jsem ho otevřela a zkontrolovala jsem že nic nechybí. Bylo tam všechno až na toho mrtvého bažanta co jsem ulovila. Stejně bych už to nejedla.

Fury mě už nevnímal a zas se věnoval své kupě papírů. Chvilku jsem ho pozorovala ale když už bylo jasné, že už ho fakt nezajímám, hodila jsem si batoh na záda a odešla jsem z místnosti.

Rozhlédla jsem se po chodbách. Pár agentů, jinak nikde nikdo. Ušklíbla jsem se. Tohle bude až příliš snadné......

Přešla jsem k jednomu agentovi kterého jsem vytipovala jako nejmladšího a tedy i nejméně zkušeného a poklepala jsem mu na rameno.

,,Ředitel Fury mi řekl ať si vezmu nějakého agenta a jdu s ním vyzvednout nějakou zásilku na letiště," řekla jsem nevinně.

Agent - jmenovku neměl - na mě jen překvapeně koukal ale pak potřásl hlavou a kývl.

,,Ehm..... dobře. Tak pojďte," naznačil mi ať ho následuju a vydal se k výtahu. Sjeli jsme až dolů a hlavním vchodem jsme zamířili k parkovišti. Tam jsme si vzali jedno auto, on nastartoval a vyjeli jsme.

Zatímco řídil, pozorně jsem si ho prohlížela. Nebylo mu víc jak dvacet a na moment mi bylo i líto, že mu lžu. Zatřepala jsem hlavou abych se těch myšlenek zbavila. Nic mu přece neudělám a vlastně to pro něj bude zkušenost zadarmo. Dobře, jediné co mu udělám je že ho leda tak omráčím.

O chvíli později jsme zaparkovali na letišti. Výhodou bylo že tu bylo dost málo lidí, jen nějaká čtyřčlenná rodinka u přepážky a osamělá paní u záchodů.

Vešli jsme dovnitř a on se začal rozhlížet kolem.

,,Tak, kde máme vyzvednout ten balíček?"

A kruciš.

,,Em, támhle vzadu," zalhala jsem a ukázala jsem na nějaké dveře vedle záchodů. Viděla jsem na něm že mi to moc nevěří ale stejně se tam vydal. Šla jsem za ním.

Tak aby si toho nevšiml, jsem kouzlem dveře odemkla. Neptejte se mě odkdy to umím, nevím to.

Zmáčkl kliku a vešel do tmavé chodbičky, já jsem vešla za ním a opatrně jsem dveře zamknula. V té tmě určitě viděl velké kulové, zato já viděla jak za dne.

,,Kde je ta zásilka?" rozhlížel se a snažil se v té tmě zorientovat. Začínalo mu asi docházet že jsem ho oblafla.

,,Támhle," ukázala jsem za roh kde se chodbička stáčela doleva. On se tam otočil a v tu chvíli jsem ho praštila do spánku. S tichým uf se svezl k zemi.

,,Pardon, není to nic osobního," zamumlala jsem a odtáhla jsem bezvládné tělo mezi krabice. Pár jsem jich ještě naskládala tak aby nešel moc vidět.

Pomalu jsem se plížila chodbou a snažila jsem se dělat co nejméně hluku. Na nikoho jsem díky bohu nenarazila.

Chodba vedla zřejmě za prostorami kde čekají cestující a končila přímo na přistávací ploše pro letadla. Asi nějaká zkratka pro zaměstnance.

Viděla jsem zástup lidí kteří se řadili před letadlem a postupně do něj nastupovali. Z druhé strany stál vozík s zavazadly které právě nakládali do letadla.

Nenápadně jsem se připlížila k jedné velké krabici a vlezla jsem do ní. Díky bohu v ní byly jen složky a těch bylo jen pár. Musím se jen modlit aby to moc neházelo.

Za chvíli jsem ucítila jak se krabice se mnou hýbe a poznala jsem že krabici nakládají. Najednou pohyby krabice ustaly. Asi už jsem na palubě.

Sama pro sebe jsem se ušklíbla. Už není cesty zpět. Marně si budou lámat hlavu jak jsem unikla. Budou si nadávat že byli tak naivní a věřili mi.

Letadlo se dalo do pohybu a za moment jsme byli ve vzduchu. Až teď jsem dovolila svému tělu povolit po celém tom dlouhém napětí. Aniž bych to dokázala nějak ovlivnit jsem začala brečet. Slzy jedná za druhou padaly na dno krabice a já se začala třást.

Ach bože! Já jsem tak ráda, že jsem od tama pryč, tak ráda! Nikdy se tam nevrátím, nikdy!

Moje tlumené vzlyky přešly v tiché škytání a i to po chvíli ustalo. Musím se sebrat.

Ať už jsem si prožila cokoliv, ať už mě čekalo cokoliv, jsem pryč........a na to příšerné místo se nikdy nevrátím.

Ahoj všichni. Moc se omlouvám že jsem dlouho nepsala ale momentálně mám dost málo času takže......... Snad se kapča líbí. Bye bye 👋🐯😊.