Accident ✔️

4. Neříkej mi Hoseoku

Sedíme tu už tak půl hodiny a pořád ve stejné pozici. Jimin se pořád opírá o mé rameno. Koukáme před sebe na rozkvetlé stromy. V tom uvidím jak někdo otevře dveře které nejsou daleko od nás. Poznám Jina a Kooka hned za ním. Jiminovi to asi dojde, tak ze mě zvedne hlavu. Kluci k nám dojdou.

"Ahoj Hobi, rád tě vidím" Řekl mi Jin a objal mě. Odtáhl se a dal mi do ruky kytku. Umělou slunečnici.

"Vím že máš radši umělé kytky protože nechcípnou, tak jsem ti dones tvoji oblíbenou slunečnici" Dodal ještě a podrbal se na zátylku. Já se zasmál.

"Díky Hyung... Taky tě rád vidím" Řekl jsem a otočil se na Jungkooka. Sedl si vedle mě a já jej mohl obejmout.

"Doma mi hodně chybíš" Zašeptal mi do ramene. Já se pousmál. Taky mi chybí.

"Taky mi chybíš..." Odtáhl jsem se od něj a koukl se na Jimina, který nehybně stál kousek od nás a mlčel.

"A co ty tvrdé Y? Nejdeš se představit?" Zeptal jsem se a Jimin se následně usmál. Vypadá to jako by se styděl což zrovna u něj není zvykem. Když jsem poprvé 'přišel' do našeho pokoje hned  mě zavalil otázkami.

"Ehm... Ahoj, já jsem Jimin. Jsem Hoseokův spolubydlící" Řekl Jimin a koukl se na nás. Jin k němu přistoupil a podal mu ruku.

"Já jsem Jin, rád tě poznávám. Slyšel jsem o tom skandálu jak tě někdo shodil ze schodů." Potřásli si rukou. No jo já Zapomněl.

"No vidíš teď jsi mi Jine připomněl že jsem Jiminovi neřekl že chodíme na stejnou školu. Víš na té škole se rychle rozneslo co se ti stalo. Přece jen to je asi pět dní zpátky. Já se to dozvěděl v ten den kdy mě srazilo auto." Vysvětlil jsem Jiminovi. Ten jen pokýval hlavou a koukl se na Jungkooka. Kookie se na Jimina tázavě podíval.

"Já jsem Jungkook.. Neviděli jsme se už někdy?" Ptal se Kookie a potřásl si s Jiminem rukou. Já a Jimin jsme moc dobře věděli o co jde.

"Ano viděli. Znám se s Kim Taehyungem a párkrát jsi nás asi viděl společně na obědě, nebo tak něco" Vysvětlil Jimin a dal si ruku za záda. Jungkookovi to docvaklo.

-----

"Jak dlouho že tu vlastně budeš Hobi? Jungkook mi skoro nic neřekl" Zeptal se Jin. Jungkook se trapně usmál.

"Měsíc... To samé Jimin. Vylezeme od sud ve stejný den" Řekl jsem a koukl se na Jimina který se usmíval jako sluníčko.

"No nic... Tak my asi už půjdeme. Já jdu ještě na přespávačku k Taemu" Oznámil Jungkook a vstal z lavičky. Hned na to vstal i Jin.

"A kdo ještě bude na té přespávačce?" ptal jsem se provokativně. Bylo mi jasné že tam bude jen on a Tae.

"Nooo, budu tam jen já a Taehyung" Usmál se Jungkook a zčervenal. Ha! A mám tě!

"Rád jsem tě poznal Jimine. Dobře se tady o Hobiho postarej. Při další návštěvě tě seznámíme ještě s mým Jooneim" Objal Jin Jimina a zasmál se.

"Mým?" Nechápal Jimin. Všichni jsme se zasmáli. Jak jsme mohli zapomenout.

"My ti zapomněli jaksi říct že Jin už nějakou tu dobu chodí s Namjoonem. Namjoon je ten jak jsi mi četl ty zprávy. Jestli si pamatuješ" Položil jsem Jiminovi ruku na rameno. Jimin přikývl.

"Taky jsem vás rád poznal. Doufám že vás ještě uvidím" Řekl Jimin a kook ho následně objal. Pak objal i mě.

"Kdy nás přijdete zase navštívit?" Zeptal jsem se a odtrhl se od Kooka.

"Během týdne už asi ne. Máme toho teď ve škole hodně. Nezapomeň že si bude dopisovat hodně písemek jak přijdeš zpátky do školy" Mrkl na mě Jungkook. No tak na to se fakt těším. Pomyslel jsem si ironicky
.
"Mějte se. Ahoj!" Zamávali nám JK s Jinem když se od nás vzdalovali. My jim zamávali nazpátek.

"Asi by jsme taky mohli jít na pokoj. Sedíme tu už přes hodinu a za chvíli je oběd." Navrhl Jin. Usoudil jsem že je to dobrý nápad a začal jsem se zvedat. Jimin mě ale zase předběhl a podal mi berle. Usmál jsem se na něj a v duchu mu děkoval. Pomohl mi vstát a vydali jsme se do budovy.

---22:17---

"Hoseoku?" Oslovil mě Jimin mezitím co jsem si četl knížku pod lampičkou nad mou postelí.

"Neříkej mi Hoseoku. Můžeš mi normálně říkat Hobi nebo Jhope. Hoseok je oslovení když někoho neznám nebo s ním nemám nějak velký vztah" Řekl jsem a otočil na něj hlavu. Seděl na posteli se skloněnou hlavu.

"Dobře... Tedy Hobi... Nezdá se ti že jsme se až moc rychle zkamarádili a poznali za ty čtyři dny co tu jsme?" Zeptal se Jimin a vstal z postele. Trošku jsme zapřemýšlel proč se mě na to ptá.

"Ehm, možná máš pravdu. S nikým jsem se takhle rychle nepoznal. Možná ani s Kookem ne. Možná to je tím že spolu máme strávit měsíc" Odpověděl jsem mu a pokračoval ve čtení. Ucítil jsem jak se postel trochu na jedné straně prohla. Jimin si tam sednul.

"A bereš to jako pozitivum nebo negativum?" Zeptal se Jimin na další otázku. To už jsem zaklapl knihu.

"Jasně že jako pozitivum. Proč se ptáš?" Koukl jsem se na něj. Jimin koukal do země jako tělo bez duše.

"Víš, jak jsi sem přišel zdálo se mi, že jsi se se mnou vůbec nechtěl bavit. Jako by jsi myslel že jsme nějaký kidík" Řekl Jimin a opřel se zdravou rukou o postel.

"To máš pravdu. Myslel jsem si to. Ale zjistil jsem že jsi hodný, milý dokonce hezký a chápavý kluk. Prostě jsem přecenil tvůj věk. A i když se někdy  chováš trochu dětinsky, jsi velký chlap Park Jimine" Usmál jsem se na něj. Nevím jestli vidím dobře, když tu je tma ale... Jimin se červená?

"To... Jsem nečekal. Trochu jsem ti totiž lhal s mými přáteli... Mám jen dva kamarády. A to jsem Tahyung a Yoongi. Nikdo jiný se se mnou nebaví. Pokud Teda nepočítám tebe, Jungkooka a Jina" Vypustil ze sebe Jimin a utřel si slzy které se mu objevily na tváři. Já se posadil na svou postel.

"Pojď sem" Pobídl jsem Jimina aby přešel na druhou stranu postele. On tak učinil a sedl si vedle mě. Chytl jsem jej za bok a více si ho přitáhl k sobě. Položil jsem jeho hlavu na moje rameno. Byl hodně překvapený.

"Jimine... Nechápu jak se s tebou někdo nemůže bavit. Já jsem tak moc rád že tě tady mám. Jsi můj dobrý kamarád a to se známe jen čtyři dny. Myslím si že se budeme bavit i po tom co od sud vylezeme. Bůh ví co nás ještě během toho měsíce potká." Řekl jsem a pohladil ho po vlasech. On mi položil ruku na stehno. To jsme zase nečekal já.

"A neplakej. Máš mě" Dodal jsem a cítil jsem jak se Jimin usmál. Více se mi zabořil do ramene a společně jsme sledovali noční átrium z okna.

Já nechtěla tuhle kapitolu tak dlouhou ale nevěděla jsem kde je nejlepší to utnout... Takže 1160 slov :)