Accident ✔️

9. Prdel máš dobrou

Sádru mi sundali. Jsem strašně happy. Můžu skoro normálně chodit. Přece jen mám ještě radši berle a nemůžu sportovat. U toho sportování mě to štve protože nemůžu tančit. Hlavně že můžu chodit. Taky jsem o ty nohy mohl přijít.

Rychlejším krokem jsem dorazil na pokoj. Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Na posteli na mě čekal Jimin. Když mě zahlédl tak vstal z postele a rozběhl se ke mě.

"Nikdy jsem tě ještě neviděl bez sádry." Pousmál se Jimin. Vlastně ani jeden z nás neví jak se ten druhý obléká. Nebo jak normálně vypadá když jde do školy atd. Protože jsme se potkali tady. Takže jak přijdeme do školy, budeme úplně jiní lidé.

"A já tebe ještě nikdy neviděl bez nemocničního oblečení" Řekl jsem a natáhl se k Jiminovi pro polibek. Po chvíli jsem se ho dočkal. Zpátky jsem se natáhl a šlo výrazně poznat že jsem větší o pár centimetrů.

"Musím tě přerůst" Dal si jimin ruce v kříž a zamračil se. Já se zasmál a rozcuchal mu vlasy. Jimin se začal zase usmívat. Ty jeho oči jsou tak nádherné, že bych se do nich mohl koukat celé hodiny. Dal jsem mu další polibek. To jsem ho už chytl za boky a po chvíli se přesunul k zadku. To je poprvé co jsem to udělal. (pomoc) Jimin se do polibku zapojil. Držel mě za krk a hladil mi hruď. Líbali jsme se uprostřed místnosti. Naše pomalé kroky nás dovedly k mé posteli. Lehl jsem si na záda na postel. Jimin se nade mnou zapřel rukami o postel. Jelikož jeho ruka na tom není vůbec špatně, může si to dovolit. Já jsem na tom hůř. Opatrně si sedl na moje nohy aby mi nějak nezhoršil stav. Natáhl se ke mě a začal mě líbat. Zase jsem ho chytl za zadek. Nebuď nadrženec. Zanadával jsem si v duchu. Ale ono to nešlo. Má tak dobře pevný a zároveň velký zadek že nejde dělat nic jiného, než... Ho prostě mačkat. (pomoc č.2) Jimin mi stále hladil hruď mezitím co mě druhou rukou držel za krk. Po chvíli dravého líbání se pomalu přesunul na můj krk. Já se konečně odhodlal z jeho zadku sundat ruce. Chytl jsem jej za hlavu a bok. Jimin mě začal líbat na krku. Různě mě kousal sál a podobně. V jednu chvíli jsem se k němu natáhl i já a udělal mu pár flíčků na krku. Můj krk byl už dostatečně označovaný tak mi začal rozepínat nemocniční košili. V té chvíli jsem si uvědomil co děláme. Chodíme spolu ani ne měsíc. Nejsme dostatečně uzdravení na to něco takového udělat. Ještě ne... Chytl jsem jeho ruku kterou rozepínal košili. Podíval se na mě. Zdá se že mu to začíná docházet.

"Jimine... Nechci aby jsme se spolu teď a tady vyspali. Prosím počkejme si až budeme zdraví a nebudeme spolu jen pár týdnů" Poprosil jsem Jimina. On přikývl na ano a usmál se. Zpátky mi zapl košili a vyvalil se vedle mě na postel.

"Ale prdel máš dobrou. 10/10" Řekl jsem provokativně. Jimin se zapřel zdravou rukou o postel a koukl na mě.

"Máš štěstí že ty Cucfleky za pár dní zmizí. Kdyby je viděla tvoje 'máma' nebo Kook, tak by se asi posrali" Zasmál se Jimin a prstem mi přejížděl po hrudi. Chytl jsem ho za ruku a usmál se. Jimin se na mě podíval.

"Už se těším jak od sud vypadnem. Budeme chodit spolu do parku, do kina. Společně na školní obědy a budeme s klukama" Řekl jsem. Jimin mi dal malý polibek na tvář a zpátky si lehl vedle mě.

"Jo, to bude něco" Řekl Jimin a lehl si na mou hruď. Jo to bude... Sakra já zapoměl... No, tak problém v kalhotech si musí poradit sám. (pomoc č.3)

Měla jsem docela problém tohle napsat. Ale zvládla jsem to! Problém je ten že takhle ta kapitola původně neměla VŮBEC vypadat...

Vzkaz pro přítelkyni: Tuhle kapitolu píšu večer 27.5. Zítra by jsi ke mě měla přijít a spát u mě. Takže jestli ti tohle přečtu, asi umřu.