Accident ✔️

3. Vzpomínky a problémy

Oba jsme dojedlij a po chvíli přišla sestřička. Odnesla nám tácky a my měli naplánováno jít ven. Posadil jsem se na postel směrem k onku, takže tady k Jiminovi. Natáhl jsem se pro berle vedle mě. V tom mě ale zastavil Jimin stojící přímo přede mnou.

"Počkej, dám ti mikinu. Není tam ještě tak moc teplo" Řekl Jimin a azsel je skříní. Z ní vytáhl moji mikinu a dal mi ji do ruky. Já si ji oblékl.

"Pomůžu ti vstát" Řekl mi Jimin a trochu se pousmál. Vzal berle a dal mi je do ruk. Když jsem pomalu vstával a opíral se o berle tak mě jistil. Aspoň tou jednou rukou kterou má zdravou mě přidržoval a já se úspěšně postavil.

"Po třech dnech stojím. Zvláštní" Řekl jsem si a usmál se na Jimina. To ho donutilo se asi usmát taky. Awww. Vzal jsem si mobil z nočního stolku a napsal Kookovi že budeme venku.

Hoseok: Ahoj JK, jdu ven do átria, tak jak přijdeš na návštěvu běž tam. Budu tam s tím svým spolubydlícím.

Kookie: Dobře, jsem rád že jses mi ozval. Může přijít i Jin hyung? :)

Hoseok: Jasně, že se ptáš. Rád bych viděl i Joona ale ten má dneska ten projekt že?

Kookie: Ano má. Přijde jindy. Tak mě očekávej tak za dvacet minut.

Mobil jsem si dal zpátky do kapsy a otočil se. Trochu jsem s ezdesil když jsem před sebou viděl obličej Jimina.

"Kdo je Jin? A kdo je Joon?" Ptal se Jimina odtáhl se. Já se vzpamatoval tohodle jumpscaru.

"Jim celým jménem Kim SeokJin je můj kamarád že školy. Je se mnou i ve třídě a v lavici. Je to jeden z mála lidi který se se mnou baví. A Joon, Kim NamJoon je jeho přítel, se kterým se taky kamarádím. Oni dva jsou vlastně jediní kteří se se mnou ve třídě baví." Uvědomil jsem si a sklopil hlavu.

"A co Jungkook? Ten se s tebou nebaví nebo co?" zeptal se Jimin.

"Jungkook je o tři roky mladší než já. Nechodí do stejné třídy jak já" Vysvětlil jsem mu a podíval se na Jimina. Ten jen přikývl a vydal se ke dveřím. Já šel pomalým krokem za ním, až jsem se dostal ke dveřím. Vyšli jsme z pokoje a zamířili si to ke dveřím do átria které nebyly moc daleko.

"Co budeme venku dělat?" Zajímalo mě.

"Povídat si, více se poznávat... Připadá mi jako výjimečný člověk a chci tě poznat víc a být tvým kamarádem." Usmál se Jimin a dal mi ruku na rameno. Nápodobně.

"To jsem rád že se ti nehnusím. Taky bych se s tebou asi více rád poznal" Řekl jsem upřímně a trochu se začervenal. On se jen zasmál a otevřel dveře ven. Já vešel na čerstvý vzduch a on hned za mnou. Zavřel za náma a rozepl si mikinu.

"Pojď si sednout tady" Navrhl Jimin a ukázal na lavičku. Já přikývl a dobelhal se na lavičku. Posadil jsem se a opřel vedle sebe berle.

"Víš, včera jsem ti ještě chtěl poděkovat. Ale neměl jsem sílu, naše konverzace mi připomnělo tolik věcí na které se snažím zapomenout" Prolomil Jimin dlouhé ticho. Já hleděl na oblohu a prohlížel si malé mráčky.

"A za co mi děkuješ?" zeptal jsem se a otočil na něj hlavu. On se na mě díval. Takhle se na mě nedivej, jinak tě obejmu teď a tady.

"Že tu jsi se mnou. Že nemusím na tom pokoji trpět sám. Že jsi si včera se mnou povídal a že jses mě snažil uklidnit atd." Usmál se Jimin a koukl na oblohu.

"Uvědomil sis někdy že slunce tam vlastně pořád je? Jen někdy zmizí za mraky nebo v noci ale pořád tam je. Jako vzpomínky a problémy. Máš je v mysli. Někdy na ně vůbec nemyslíš když v tom mrak odejde a vzpomínka se ti vybaví." Řekl Jimin, jakoby vyprávěl nějakou  poezii. Já se na něj pořád koukal. Má perfektně vtvarovaný obličej. Nos, oči, rty....

"Hmmm... Zajímavé... Někdy chci aby tam ten mrak zůstal už navždy. Aby byla navždy noc a vzpomínky by se už nevrátily" Řekl jsem sklesle a podíval se do země. Ucítil jsem něco tělo vedle mě. Ten někdo si opřel hlavu k moje rameno. Ten někdo byl Jimin.

"Tak tam ten mrak aspoň pár sekund nech a mysli na něco hezkého. Třeba na mě" Zašeptal Jimin a já cítil jak de pousmál. Stále jsem byl zařazený z toho že si je mě přišel blíže a vůbec, že si o mě opřel hlavu. Poslechl jsem co řekl. Myslel jsem na něj...

Tahle kapitola mě samotnou fascinuje...