Accident ✔️

7. Všechno v pohodě?

Sedíme tu. Sedíme tu na posteli už asi tři minuty, hledíme si do očí a držíme se za ruce. Pomalu si začínám uvědomovat co jsme to právě udělali. Jimin na mě kouká vysmátý jak sluníčko, mezitím co já se tvář hodně zamyšleně. Můj mozek dělá kotrmelce v mojí lebce. Úplně jsem zapomněl na to, proč se tohle vlastně stalo. Kriste pane vždyť se pochčiju. Ucítil jsem nutnost zajít si na záchod.

"Ehm, já jdu na t-ten záchod..." Řekl jsem a než jsem se nadál, Jimin mi podal berle. Já si je s úsměvem vzal a rychlým krokem jsem se vydal do koupelny. Vykonal jsem potřebu a na chvíli se opřel o umyvadlo.

"Právě jsi líbal svého spolubydlícího..." Řekl jsem sám sobě do zrcadla. Nevím jestli mám být sám ze sebe překvapený že jsee to udělal nebo se radovat. I když on vlastně Jimin mi řekl ať to udělám.

-----
Je pět minut pryč a já tu pořád stojím jak debil a jen na sebe hledím. Moje ruce a zdravá noha pomalu odumírají, protože jsem na ně musel převést všechnu svou váhu.

"Hobi? Všechno v pohodě?" Slyšel jsem za dveřmi Jimina. Zároveň zaklepal a já se leknutím trochu vzpamatoval.

"J-jo... Asi" Řekl jsem. To asi jsem řekl potichu. Šlo poznat že mi Jimin úplně nevěří.

"Nezníš tak..." Řekl Jimin smutně. Opřel jsem se o dveře.

"Pokud... To byl jen úlet, pokud jsi se ve svých citech spletl a máš mě jen za kamaráda... Pochopím tě, do ničeho tě nenutím. Ne každý má city opětované..." Cítil jsem jak se Jimin opřel km dveře. Slyšel jsem jak potichu pláče. Odstoupil jsem ode dveří a pomalu je otevřel. Viděl jsem Jiminovi ubrečenou tvář a to mě ničilo. Opřel jsme se o futra abych nespadl. Už se těším jak budu moci chodit. (a autorka se těší až nebude muset řešit vaše zlomeniny a budete fungovat jak normální lidé ;)

"O čem to sakra mluvíš?... Minie... Já tě miluju. Nejvíc na světě. Pomohl jsi mi. Bez tebe bych to tu asi nedal. Byla by tu strašná nuda. Ty vždycky vymysli nějakou kravinu a je o zábavu postaráno... Jsi hodný a strašně krásný Jiminie... Chci aby jsi mi věřil... Jen jsem si to potřeboval trochu pomyslet a vzpamatovat z toho že jsme se právě políbili... " Řekl jsem a usmál jsem se. Chytl jsem Jiminovu tvář do dlaní. Jimin se taky trochu usmál. Chytl moje ruce na jeho tváří a zase jsme si koukali do očí.

"Tak to ti nebude vadit, když si to zopakujeme. Sunshine" Řekl Jimin vážně. Oba jsme se zasmáli a objali se. Odtáhli jsme se od sebe a zase se políbili. Budu si muset zvyknout. Chytl jsem ho za krk a on mě chytl kolem pasu. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli a opřeli si o sebe čela.

"A taky tě miluju. Na pluto a zpátky" Řekl mi Jimin do očí a dal mi malou pusinku na čelo. Usmál jsem se a byl nucen opustit toto místo. Vzal jsem si berle a došel k posteli. Lehl jsem si a Jimin si lehl ke mě.

"Chceš už jít spát?" Ptal se Jimin a koukl se na hodinky.

"Jo, ale jenom vedle tebe" Řekl jsem a otočil hlavu na Jimina. Ty jeho očiskaaa. On se na mě usmál. Nějak smyslně jsme se k sobě přitulili aby jsme stav našich zlomenin ještě nezhoršil. (prosím už se uzdravte. Já chci sweet scénky :(.

Zase cítím tu jeho vůni. Jahody. To má nějaký speciální parfém nebo co? Řekl jsem si. Koukl jsem se mu do očí i když je tma. Nějaké rysy jsem viděl. Dal jsem Jiminovi pusu na tvář a cítil jsem jak se usmál.

"Dobrou noc Minie" Popřál jsem Jiminovi dobrou noc a šel spát.

Jsem happy jak dva grepy