Accident ✔️

6. Hobi udělej to

Návštěva kluků nám rychle utekla, jelikož přišli trochu pozdě tak museli dříve odejít. Ale jsem rád že jsem je viděl. Namjoonovi se prý projekt povedl a dostal jedničku. Ten projekt jsem měl dělat s ním já. Ale jelikož jsem skončil tady, nemohl jsem. Tak mu učitelka dohodla našeho spolužáka který neměl žádný projekt a udělal to s ním. Byla to prezentace o historii hudby. Něco v tom smyslu. Večer mě Jimin přemluvit aby jsme hráli karty. Samozřejmě vyhrál.

O tom jak jsme usnuli před tím než přišli kluci, jsme nemluvili. Dělali jsme jakoby jsme nic nevěděli. Ale mě to prostě připadá zvláštní. Mám Jimina rád víc, než jsem si myslel. Neměl jsem v plánu se s ním kamarádit, ale teď si nedokážu představit kdyby jsme se nebavili. Nudil bych se tu... Strašně moc. S Jiminem je sranda. Je hodný i citlivý. Trochu v něm začínám i poznávat to, že je drsnej a 'daddy'. Pamatuji si jak mi to říkal. Čím víc se poznáváme, tím víc je perverznější. Abych se přiznal, tak mě jednou plácl po zadku když jsme šli do átria. Oba jsme to ale vzali jako srandu a nějak jsem to neřešil. Prostě já a Jimin jsme dobří kamarádi. Bavíme se jako by jsme se znali několik let a máme hodně společných věcí.

---o týden později---

"prosím prosím prosiiiim" Modlil se Jimin když v ruce držel poslední kartu. Hrajeme klasické prší. Ležím na svoji posteli a Jimin si ke mě přísunu židli. Na hromadě karet se nachází piková dvojka. V ruce mám poslední dvě karty. Buď pikovou pětku nebo srdcovou dvojku. Budu počítat s tím že má piky, kdy tak prosí. Řekl jsem si a vyložil srdcovou dvojku. Jimin málem vyskočil z židle. Vyložil srdcovou čtyřku. Sakra.

"Vyhrál jsem! Jupiii!" Zaradoval se Jimin a zasmál se. Jak jsem říkal, vyhraje skoro vždycky.

"Gratuluji. Ale karty už nerozdávej. Čtyři hry mi stačily" Řekl jsem když jsem si všiml že chce Jimin rozdávat karty. Jen nahodil smutný výraz a karty schoval do balíčku.

"Pomůžeš mi vstát?" Zeptal jsem se. Už se ani necítím trapně, když se ho na to ptám asi po sto padesáté šesté. Jimin se uchechtl. Vstal že židle a došel na druhou stranu postele.

"Už by ses měl naučit vstávat sám. Budeme tu už jen něco přes dva týdny" Řekl mi když stal přede mnou.

"Když mě se líbí, jak se o mě staráš" Udělal jsem psí oči. Jimin se usmál a podal mi berle. Vzal jsem si je do rukou a pomalu začal vstávat. Jimin mě držel za boky jako vždy a podpíral mě kdyby se něco stalo. Bohužel jeho podpírání se projevilo jako zbytečná věc. Vstal jsem pomalu na nohy, když v tom mi podjela jedna berle. Jimin nestihl zareagovat dostatečně rychle protože se ještě se nic takového nestalo a ani jedem z nás to nečekal. Tvrdě jsem spadl na břicho a rychle se překulil na záda.

"Hobi!" Vykřikl Jimin. Já pustil berle a chytl jsem se za bolavé břicho. Jimin se ke mě rychle sklonil.

"Nic nedělej, pomůžu ti" Řekl Jimin vystrašeně a chytl mě v podpaží. Já jen řekl tiché 'dobře'. Pomalu mě posadil. Stoupl si na mě obkročmo. Já se šoupl trochu dozadu a Jimin se sehnul. Pevně mě chytl za pas a postavil se se mnou. Posadil mě na postel a sedl si vedle mě. Chytl mě za ruku.

"Jsi v pořádku Hobi?" Ptal se Jimin starostlivě. Já pokýval hlavou na ano.

"Jen mě trochu bolí břicho. Ale to nic není" Řekl jsem a usmál jsem se. Otočil jsem hlavu na Jimina.

"Moc se omlouvám. Nestihl jsem zareagovat. Kvůli mě jsi spadl" Sklopil Jimin hlavu. Já se usmál a pohladil jsem ho po vlasech. Chytl jsem ho za tvář a otočil mu hlavu zpátky na mě.

"To je v pořádku. Ani já jsem to nečekal. Za nic nemůžeš" Řekl jsem a jemně ho pohladil palcem po tváři. Mezi námi je jen pár centimetrů. Jimin se usmál. Pustil mou ruku a chytl mě za tvář. Proč mi to děláš? Nedělej to... Nebo tě políbím teď a tady. Hladil mě po tváři tak jak já jeho. Před chvílí. Moje ruka omylem putovala po jeho ruce až k samotné dlani. Chytl jsem ho za ruku a společně jsme měli naše ruce na mé tváři.

"Jsi nejkrásnější člověk kterého jsem kdy viděl" Řekl jsem. HoSeoku to jsi neřekl! Proč jsi to řekl?! Začal jsem se nenávidět ve své hlavě. Jimin byl zaskočený ale asi ne tak moc jak to vypadalo. Usmál se tím svým cute úsměvem a opřel si své čelo o to mé. Hoseoku zapomeň na to...

"Ty jsi zase ten nejlaskavější a také nejkrásnější člověk kterého jsem viděl" Vypustil že sebe Jimin a na chvíli zavřel oči. Já už to dál nevydržím. Pomyslel jsem si. A taky že jsem to nevydržel. Chytl jsem Jimina druhou rukou za tvář a on otevřel oči.

"Mám tě rád Jiminie" Nadechl jsem se. Pomalu jsme začali vyplňovat těch pár centimetrů mezi námi. Úplně jsem Zapomněl na to že potřebuji a záchod. Soustředil jsem se na Jimina. Pár milimetrů od jeho obličeje jsem se zastavil.

"Hobi udělej to" Řekl Jimin potichu. Tohle jsem fakt nečekal. Nezaváhal jsem a konečně to udělal. Políbil jsem ho. Konečně cítím ty jeho plné rty. Chutnají jako ty nejvíce šťavnaté jahody které jsem kdy jedl. Malinko pootevřu rty a svou ruku přemístím z jeho tváře na jeho krk. On udělá to samé a moje druhá ruka jej drží za bok. Jimin spolupracuje. Připadám si jako by jsme se už někdy líbali. Vůbec se nebojím. Po nějaké chvíli se odtrhneme a zadíváme si do očí. Vypadá to že si začínáme oba uvědomovat co jsme právě udělali. Sjedu po jeho ruce a chytnu ho za dlaň.

"Já tě nemám rád..." Řekl jsem. Jimin nahodil smutnou tvář. Jakoby čekal že řeknu že ho nenávidím a jen to na něj hraju.

"Minie, já tě miluju" Dořekl jsem a zpátky se na něj podíval. Jimin se usmál jak sluníčko.

"Hobi, já tebe taky" Řekl mi a objal mě svou zdravou rukou. Objetí jsem mu oplatil a jemně jsem ho políbil na krk.

Help, Iam melting :3