Accident ✔️

12. Hleďte si svého!

O velké přestávce jsem Jiminovi vše vysvětlil. Jeho pohled mluvil za vše. Bál se kluků a nedokázal uvěřit tomu, že to Soobin opravdu dělá. Už jen z hlediska, že jsou Tae a Kook jeho kamarádi. Naši vážnou konverzaci přerušil ruch na chodbě. Do teď tam bylo ticho, proto jsme se dost divili, co se děje. Pomalu jsem přistoupil ke dveřím společenské místnosti a otevřel je. Přímo před místností byl Soobin. Pod ním ležel na zemi Kook. Jeho obličej obsahoval několik znaků toho, že jej Soobin zmlátil a očividně nepřestal. Sehnul se k Jungkookovi a chytl ho za límec trika. Vyzvedl ho na nohy a koukal se mu do očí. Kook měl slzy v očích, brečel jako nikdy předtím a snažil se z Soobinova sevření dostat. I když je Jungkook silný m, nedokázal to. Jimin stojí přímo za mnou a sleduje co se děje. V té chvíli si povšimnu, jak o kousek dál, stojí dva kluci. Je tuu celkem dost lidí ale, tihle jsou jiní. Oba dva drží Taehyunga za paže. Hází seebou a snaží se dostat ke Kookovi a pomoct mu. Jenže se mu to nedaří a akorát začíná brečet ještě více. Začínám si pomalu uvědomovat, že tu jen stojím a koukám se, jak Soobin ubližuje mému Jungkookiemu a Taemu. Rozhodnu se zasáhnout.

"Hej vole!" Vykřiknu hned po tom, co Soobin dá Kookovi pěstí do obličeje. Jimin se za mnou schovává a doufá že si ho Soobin ani nevšimne. Soobin se na mě otočí. Nečekám ani sekundu a hned mu jednu vrazím. Spadne na zem a jde poznat že jsem ho docela překvapil. Nedokázal jsem se ovládat, kopal jsem ho, jak jen to šlo. Když se po chvíli zvedl, taky mi jednu vrazil. To si už všiml i Jimina. Tae se konečně vymanil ze sevření těch dvou kluků a proběhl ke Kookovi. Soobin napřáhne ruku na Jimina, který se už připravuje na to že mu dá facku. Moje ruka jej ale zastaví. Držím jeho dlaň tak moc pevně, že to bolí i mě.

"Jeste jednou, se dotkni Kooka nebo Jimina... A zmlátím tě tak moc, že skončíš v nemocnici... A toho jsme fakt schopnej" Řekl jsem výhružně a odhodil jeho ruku. Uchechtl se, jako by mu to připadalo vtipné.

"Vem si svoje kumpány, nebo kdo to kurva je a odejdi, dokud tě nezabije teď a tady..." Dodal jsem ještě. Soobin nad tím mávl rukou. Odešel směrem k těm dvoum a společně všichni tři odešli. Já se ihned přemístím ke Kookovi. Objímá se s Taem a pořád brečí. Kolem nás je pořád spousta lidí a koukají na nás.

"Hleďte si svého!" Zvýším hlas na studenty okolo. Postupně se rozprchnou.

"Pojďte do odpočinkové místnosti" Navrhne Jimin rozklepaným hlasem. Jungkook se pokusí postavit, ale hned spadne zpátky na zem. Proto jej vezmu na ramena a do místnosti ho odnesu. Tae za námi zavře dveře a všichni si společně sedneme na měkké, pohodlné sedačky. Objemu Kooka co nejvíce to jde ale zároveň tak, abych mu nějak neublížil. Má na sobě několik modřin, musí ho to hodně bolet.

"Minie... To byl Soobin že?" zeptám se radši Jimina, kdybych se pletl. I když pochybuji o tomyzd bych se pletl.

"Jo... Byl..." Řekl Jimin a utre si slzy. Z téhle situace byl až moc vystresovaný. Pro změnu obejmu jej. Nevím komu se mám věnovat první, jestli Kookovi, nebo Jiminovi. Jiminovi dám malou pusu na čelo. Kook s Taem to postřehli na sto procent, ale teď to fakt není téma, které hodlám řešit.

"Jungkookie... Nevypadáš moc v pořádku" Kouknu se na Kooka, který má zabořenou hlavu v Taehyungově hrudi.

"Bolí mě c-celé tělo..." řekne mezi vzlyky. Ani se mu nedivím, vypadá jak omalovánka. Přemýšlím, jestli jsem Soobina neměl zabít už teď.

"Jak dlouho vám to už dělá? Jak dlouho vám oboum ubližuje?" Zeptal se pro změnu Jimin, trochu klidnějším hlasem.

"Od doby, co jsme vás přestali navštěvovat... Takže tři týdny v kuse... Každý den nám dá aspoň jednu nakládačku a to hlavně Kookiemu. Mě často nutí se na to dívat a to mě ničí. Taehyun s Beomgyuem mě vždy drží, tak jak jsi teď viděl. A to všechno jen kvůli tomu, že jsme na kluky... A jsme vaši přátelé... " Řekl Taehyung a sklopil hlavu. Políbil Kooka do vlasů a setřel mu slzy. Navrhl jsem společné obětí a tak jsme i udělali.

"Teď mi dochází... On o tom vlastně ví Jin..." Došlo mi, když jsme si vzpomněl na mou a Jinovu konverzaci v autě, když jsme jeli z nemocnice.

"Ano ví. Ví o tom i Joon, a Yoongi..." Utřel si Jungkook slzy a podíval se na mě.. Musíme se Soobinovi postavit.... Jinak to nepůjde...

Ta ironie že akorát ve všech svých třech příbězích, řeším nějaké drama. Darkpink - Headuo, Concert eyes - přepadení, Accident - šikana. Jinak tuhle kapitolu jsem napsala 8. Června... Aby jste věděli kolik předepsaných kapitol mám. A pozítří vychází Yet to come. Taky good že?