forward and backward

3.

V pátek už byli na programu první zápasy mistrovství. Ráno jsem se byla podívat na tréninku kluků a na zbytek dne jsem chtěla odjet do Helsinek.

,,Tak co Luci, půjdeš s námi odpoledne na Ameriku s Lotyši?" Zeptal se mě po obědě David, když jsme šli na pokoj a já si zrovna zjišťovala kdy mi jede vlak.

,,Emm... No asi ne,teda určitě ne. Jedu se podívat do Helsinek." Šeptla jsem.

,,Proč? Vždyť to jsou dvě hodiny cesty." Nechápal.

,,Hrajou tam Slováci a večer Němci s Kanadou, to je mnohem lepší než ty týmy co hrajou tady."

,,Ajoo Němci, že mi to nebylo jasný." Mávl nad tím rukou.

,,Cože? Lucka jede balit Němce? Tak co jakej to bude?" Přifařil se k nám Vrána.

,,Co máte s těmi Němci furt? Hrajou tam čtyři týmy." Protočila jsem nad tím očima.

,,Ty víš co mrňousi. Teďka už tady víme všichni jak jsi s nima byla kdysi." Přidal se z druhé strany Sklenička a okolo nás se najednou objevil celý tým.

,,A navíc tam někteří hrajou co tam tenkrát byli." Přikývl Filip Hronek. To jako nemají co dělat že řeší mě?

,,Byla jsem k nim přidělena, já za to nemůžu. Bylo to před dvěma roky, nikdo z vás tam nebyl a vy si mě za to dobíráte? Proč?"

,,Tak chceme se s tebou nějak bavit, ale ty moc výřečná nejsi a ani nemáš smysl pro humor." Pokrčil Flek rameny.

,,Kdyby jste mě znali, jsem přesný opak..." Chtěla jsem zmizet v pokoji.

,,No zatím to tak nevypadá a pozdravuj v Helsinkách Moritze Seidera, myslím že už se znáte. Je to fajn kluk." Uchychtl se Vrána.

,,Jasný, víš my spolu chodíme už dva roky od těch dvacítek, to ti neřekl když spolu hrajete?" Ušklíbla jsem se a zavřela dveře. Já snad ten humor hokejistů nikdy nepochopím. By mě zajímalo co jim brácha, Peťan a Sklenička nemluvili. Proto jsem chtěla být co nejrychleji pryč.

,,Ségra můžu?" Objevil se u mě v pokoji po chvíli David.

,,No co potřebuješ? Já nemám moc času." Zamumlala jsem a kontrolovala si zda mám vše. Nejdůležitější věc pro mě byl dres Německa, který mi po tom mistrovství v Ostravě daroval Moritz Seider za to jak jsem jim pomáhala ty dva týdny a byl podepsaný od všech co tam tenkrát hráli. Možná ty Němce ráda mám, ale moc jsem si to nepřipouštěla.

,,Seš v pohodě? Moc se tak nechováš. Vím že jsme se poslední dobou moc nebavili, ale poznám když tě něco trápí."

,,Nic mi není, skoro. S tím stejně nic neuděláš, soustřeď se na hokej." Pousmála jsem se.

,,Nechci aby ses trápila. Vadí ti kluci nebo to že jsi tady?" Snažil se zjistit.

,,Vadí mi to jak si ze mě dělají srandu. Chápala bych kdyby si utahovali třeba z toho jaká jsem byla jako malá nebo z něčeho na mém vzhledu, ale vy jste jim řekli něco o Němcích a nic jiného od nich neslyším. Myslela jsem že do téhle party zapadnu lépe."

,,Tak promiň... Ale Bluma to včera trochu naťukl a nějak jsme to začali rozebírat. Avšak říkal jsem jim jenom pravdu, to že se ti líbil Seider, Reichel a Stützle je pravda." Tak tímhle mě dostal, on jim to řekl? To by pak možná dávalo smysl.

,,Jako vážně? Víš co, já na tohle nemám čas, je mi to jedno." Mávla jsem nad tím rukou a spěchala na nádraží. Chtělo se mi brečet. Dokonce mě napadlo zda neodletím domů, představovala jsem si to tady jiné.

Cestou do Helsinek jsem potkala několik stovek různých fanoušků, navíc večer měli domácí Finové hrát,takže to dávalo smysl.

Moc času jsem v Helsinkách na cestu z vlakového nádraží do arény neměla. Navíc všude se pohybovalo strašně moc lidí a to nebylo nic moc pro mě. Do arény jsem přiběhla na poslední chvíli, avšak nějaký chlap co to tam hlídal mě nechtěl pustit kvůli akreditaci. V nějaké té jejich aplikaci mu nešel načíst můj kód co jsem na kartičce měla. Nakonec teda přišel druhý chlap a tomu to šlo. Na tribunu jsem přiběhla ani ne minutu před úvodním vhazováním.

Zápas to byl zajímavý, byl to docela vyrovnaný zápas. I přes to však Slováci vyhráli. Po tomhle zápase jsem měla nějaký čas, takže jsem se šla podívat ven co vše tu je a hodila na sebe ten německý dres. Tak a a teď už nikdo nepozná ke komu patřím, hlavně ti co mi budou kontrolovat identitu si zase budou asi myslet svoje.

Do začátku zápasu jsem nevěděla co dělat a tak jsem se nenápadně prošla kolem arény a asi po sto metrech jsem uviděla hrát Němce fotbal. Tak dobrý o zábavu je postaráno.

Sama jsem tam nestála, bylo nás tam víc a na kluky byl hezký pohled. Nebudu kecat, nejlépe se koukalo na Moritze a Tima, neviděla jsem je neskutečně dlouho. Párkrát o mně pohledem zavadili, jako o ostatní fanoušky. Nejspíš si mě nepamatovali, což je dost pravděpodobné.

A především se museli soustředit na ten zápas co je čekal. Kanada byla těžký soupeř což bylo od začátku vidět. Sice Němci dotahovali ztrátu a herně to bylo celkem vyrovnané,ale Kanaďané byli prostě lepší.

Jen co dohráli musela jsem letět na nádraží. Ten zápas trval o něco déle než jsem čekala a měla co dělat abych ten vlak stihla. No povedlo se, ale už teď jsem měla v plánu sem jet znova zítra. Sice jsem moc nevěděla jak to chci udělat, avšak nechtěla jsem si nechat zápas Němců se Slováky ujít...

Já vím, zatím to je asi docela nuda, ale slibuju že to bude lepší 😂
.
.
A ještě malý poznatek, dívejte se jak jdou po sobě kapitoly, protože Wattpad mi to nějak přeházel a já nevím co s tím dělat.